Tereza Puldová: Ježíškovi svinčík nevadí, narodil se v chlívku, aneb Co si myslí moje děti

S Ježíškem mají mé děti vztah, který bych popsala jako „Důvěřuj, ale prověřuj“.

Až přijde Ježíšek, musíme být na balkóně s prskavkou všichni! Mám takové podezření… Nesmíš být někde jinde nebo náhodou zas u stromečku. Jinak nevěřím, že dárky nosí Ježíšek... Jako, já na Ježíška věřím, ale potřebuju mít jistotu! povídá mi ta mladší. Následuje rázná reakce o malinko starší sestry Aničky: Báro, neblbni! Ježíšek je mrtvej. On se přijde jen podívat. Dárky tam za něj musí dát lidi. On je nehmotnej.

Nejsme křesťanská rodina, ale rádi si vyprávíme příběhy o postavách historie a mé děti se mě ptají na různá mystéria. Už od čtyř let mi kladou různé hluboké a často ne úplně lehké otázky…

S objednávkou dárků od Ježíška se každá z mých dcer vypořádala po svém. Za oknem je zastrčený papírek, kde je jedno jediné přání napsané duhovou pastelkou: Zimní brusle pro krasobrusleřku. K tomu mi Anička řekla: Mám jen jedno přání. Ostatní dárky si chci totiž nechat jako překvapení. To je na tom to nejkrásnější. Zato mladší Bára náhodě neponechala zhola nic. Svými požadavky na Ježíška popsala celé dvě a-čtyřky, které ještě oblepila upřesňujícími poznámkami na žlutých samolepicích papírcích. Tipuju si, že příští rok připraví pro Ježíška dopis formou myšlenkové mapy.

Mé děti zkrátka každé vánoce skrznaskrz milují. A já s nimi.

Tereza Puldová vystudovala na Filozofické fakultě UK výchovu a vzdělávání dospělých, pracovala jako koordinátorka a konzultantka v různých občanských organizacích a nyní je se svými dětmi Aničkou, Bárou a Kryštofem na mateřské dovolené.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.