Pokud se dítě po prázdninách netěší do školy, nepodceňujte to. Terapeutka radí, jak včas odhalit šikanu
Děti už prožívají poslední dny prázdnin. Někdo se těší na spolužáky a kamarády, někdo i na oblíbené předměty. Jenže co když je nějaké dítě čím dál smutnější a do školy se mu evidentně nechce? Může za tím být třeba i dosud neřešená šikana. Jak ji poznat a co dělat, abychom se jí zbavili? Podle terapeutky Renaty Vordové je třeba pracovat nejen s oběťmi a agresory, ale s celým třídním kolektivem.
Za pár dnů začíná škola. Co když se mému dítěti nechce? Můžu nad tím mávnout rukou a říct si, že je přece normální, když děti nemají rády školu, nebo bych měla zpozornět, případně se snažit zjistit, jestli mu tam neubližují?
Ve chvíli, kdy dítě nemá rádo školu, bych zpozorněla určitě. Já vím, že média často vykreslují školu jako strašné místo a říkají – tak už vám to zase začne. Děti, které se do školy těší, si pak připadají, že jsou divné. Pokud by se mi dítě svěřilo, že nechce do školy, nepřišlo by mi to jako něco, nad čím mávnout rukou.
Foto: Lindex
Zpátky do školy s Lindexem
Nový školní rok je tady a s ním i počasí plné změn. Máte vše potřebné? Projděte si náš kontrolní seznam a nic vás nepřekvapí.
Zásoba pohodlného spodního prádla je u každého (před)školáka nutností. Přidejte základní kousky, které v průběhu ročních období nezestárnou a můžete je navzájem vrstvit. Nezapomeňte také na funkční svrchní oděvy, které děti ochrání při každé nepřízni počasí. Vše najdete na Lindex.com/cz.
A co mám dělat? Zeptat se, proč se netěší?
Já bych nevolila otázku, která začíná slovem „proč“. Tím totiž implikujeme, že existuje správná odpověď, kterou by dítě mělo znát. Lepší je ptát se co nejotevřeněji: Co se ti tam nelíbí? Co bys potřeboval/a jinak? A můžeme se dostat k tomu, že si holky pořád něco píšou, ale vaši dceru z toho vynechávají, nebo ji štve učitel, který se k nim chová přezíravě. Možná zjistíte, že vztahy ve třídě za mnoho nestojí. Že tam je šikana.
Jak se dá definovat šikana?
Pokud se dítěti děje něco, co mu je nepříjemné a nedokáže se tomu bránit, můžeme to vnímat jako šikanu. Důležité je, že se na situaci musíme vždy dívat optikou toho, komu je ubližováno, nezhlehčovat a neříkat dítěti, že se má ubránit. Pokud oběť nemá účinné nástroje k obraně, je tam nepoměr sil a děje se to opakovaně, jedná se o šikanu. Dalším znakem je, že se násilí nějakým způsobem stupňuje nebo proměňuje. Dítěti si třeba napřed vysmívají, pak mu začnou vyhrožovat.
Jaký je rozdíl mezi běžným „škádlením“ a šikanou?
Ze slova „škádlení“ mám husí kůži! Řeknu vám to tak: Představte si své dospívající dítě. Kdo si z něj může dělat legraci, aby to bylo v pohodě? Možná sourozenec, možná nejlepší kamarádi, a to jen, když to neslyší další lidé. Dělat si z někoho legraci není v pořádku, pokud s jistotou nevím, že to ten člověk dobře přijme, a nutnou podmínkou je velmi blízký vztah.
