Tříletí v jedné školkové třídě se sedmiletými? Má to samé výhody, vždyť v rodině je to taky tak

Ve smíšené třídě jsou namíchané všechny děti od tří do sedmi let. Každý rok se tak obměňuje jen zlomek třídy a vždy je maximálně třetina těch nejmenších. Mít ve třídě dvacet sedm dětí, které potřebují asistenci s krmením, oblékáním i hygienou, je přece nad lidské možnosti dvou sebelepších učitelek.

Mít svého mrňouse

Šestileté dítě je navíc schopné zapnout zip tříletému. Že by to měla být práce učitelky? Jenže děti baví si vzájemně pomáhat. Některé se mohou přetrhnout, aby získaly toho svého mrňouse, o kterého se budou starat. Učí se tím ohleduplnosti. A mladší zas mají možnost napodobovat kamarády při starších činnostech.

Menší skupinky, individuálnější přístup

Ve věkově smíšené třídě paradoxně často pracují děti v menších skupinkách. Zatímco menší děti si hrají nebo spí, předškoláci vypracovávají úkoly. Organizačně je samozřejmě náročnější činnosti různých skupin skloubit, ale dětem se dostává individuálnější péče.

Žádné srovnávání

Vzhledem k tomu, že děti jsou různého věku, odpadá klasická tendence je všechny srovnávat, tabulkovat, žebříčkovat a zanášet do grafů. "Ještě tohle, a ostatní tamto, a hlavně všichni už… Jen ten náš je zaostalý a budeme to s ním mít v životě těžké." Ve smíšené třídě umí ten to a ten zas ono a všichni jsou spokojení.

Výchova k toleranci

Z věkově smíšených tříd těží také děti, které jsou trochu napřed a s vrstevníky by si nerozuměly. Výjimkou nejsou ani pevná přátelství "maláčků" s předškoláky, nebo dokonce "odklaďáky". Všichni se učí komunikovat s tvory na jiné úrovni a nepřijde jim divné, když si někdo ještě neumí zavázat tkaničku, zatímco někdo jiný se již umí podepsat. Při přestupu na základní školu pak mají staré známé ve vyšších třídách.

Aby jen neseděli u leporela

Jeden z argumentů proti smíšeným třídám je, že mladší děti budou ty starší brzdit. Že budou předškoláci zbytečně sedět celý den na zadku u pískacího leporela. Ano, pokud bude na více než pětadvacet dětí jedna paní učitelka, která má s předškoláky cvičit grafomotoriku, s prostředňáky zpívat, s nejmladšími si hrát s autíčky a u toho ještě povlíkat povlečení a vyplňovat horu administrativy, těžko čekat zázraky.

Otázka pak ovšem je, zda na vině jsou smíšené třídy… My máme štěstí. Naše školka je dobře organizovaná, pedagogický i pomocný personál pracovitý a kvalitní. A my, líní rodiče, jsme získali ještě bonus navíc: kromě snadnější ranní logistiky se ten mladší ve školce mnohem rychleji adaptoval - měl tam přece bráchu a mohl se na něj spolehnout.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.