Učitelé na dálku kontrolují žákům obrazovky, běžně se tu pracuje stylem „převrácené třídy“, popisuje Češka distanční výuku v USA

Ve škole, kam chodila naše starší dcera Anežka a stále chodí mladší syn Maty, používají převrácenou výuku. A to běžně, i když se chodí do školy. I v jiných školách, které znám (chodím do nich suplovat), dostávají děti na druhém stupni za úkol nastudovat si něco nového doma a ve třídě se to pak dovysvětlí a procvičuje. To je převrácená výuka – nebo někdo říká třída (flipped classroom) v kostce.

Učitel dětem napíše zadání přes Google Classroom a hodí jim k tomu odkazy na zdroje. Může to být video nebo třeba článek. Hodně se to dělá v matematice. Na internetu je hromada různých instruktážních videí i dalších formátů k různým předmětům a různým úrovním. Sami učitelé videa moc nenatáčejí, spíše dávají linky na jiné, veřejně dostupné zdroje. Mimochodem, na Wikipedii ne, tu dětem nedoporučují.

Práci žáků prověřují tak, že kontrolují poznámky, které si k tomu děti mají dělat, nebo zadávají otázky. V suplovaných hodinách děti tuhle práci dělají ve třídě, každý se svým notebookem a sluchátky. Jinak je spíš běžnější, že to dostanou za domácí úkol.

Ve třídě pak už učitel spíš zjišťuje, jestli žáci látku pochopili, a kde je potřeba, i dovysvětluje. Napíše třeba na tabuli dva ukázkové příklady, každý žák si je řeší sám a pak je probírají spolu. Učitel klade otázky nebo jde někdo na tabuli příklad vyřešit. Zbytek hodiny je věnovaný procvičování. Každý počítá individuálně a učitel chodí k jednotlivým dětem podle jejich potřeby. Často zadává i skupinovou práci, to se tu velmi nosí. Děti si učitel dělí do skupinek, jak potřebuje. Řekla bych, že obvykle vždy rozstrkají chytřejší děti k těm ostatním, ať to je promíchané. V každé skupině je tak někdo, kdo to  zvládá líp a může ostatním pomoci. Učitel tak nemusí být úplně všude.

Anežčina a Matyho škola dětem poskytuje i zařízení, na kterém ve škole a pak i doma pracují. Už ve čtvrté třídě dostávají děti chromebook – malý notebook. Ve čtvrté a páté třídě si ho ještě nechávají ve škole, od šesté ho nosí domů (a rodiče si mohou koupit pojištění, kdyby se s tím zařízením něco stalo).

Anežka teď postoupila na výběrovou střední školu a tam se již předpokládá, že děti mají svá zařízení. Pokud by někdo ale neměl, škola zapůjčí. Takových případů je málo, do školy chodí většinou studenti ze zajištěných rodin.

Výuka na téhle střední škole už dva měsíce probíhá kvůli covidu online. Od 19. října chodí prezenčně. Čekám ale, že to vydrží tak dva týdny. Míchají se tam  studenti z více než šedesáti okrsků, což je de facto šedesát měst. Virus se tam nepochybně objeví…

Převrácenou výuku v nové škole Anežka zatím nezažila, učitelé spíš vykládají sami. Někteří klidně mluví půl hodiny a nepoloží ani jednu otázku, jiní mají prezentaci a k té vedou se studenty debatu. To vše online. Anežka říká, že na učitelovy otázky mohou odpovídat ano – ne zmáčknutím tlačítka.

V matematice probírají logiku a další náročné disciplíny, vedou je k samostatnému myšlení. Dostanou třeba vyřešit úlohu, se kterou si lámou hlavu dva dny. Anežka totiž chodí do skupiny s tou nejvyšší úrovní matematiky (mají celkem čtyři).

Maty chodí teď do sedmé třídy. Na prvním stupni měl stejné dvě učitelky na skoro vše kromě výchov a pár dalších speciálních předmětů, teď mění třídu a učitele každou hodinu. To je podobné jako v Česku.

V letošním školním roce začaly dvě třetiny žáků téhle školy rovnou v režimu hybridní výuky, mix prezenčního a distančního učení. Třetina dětí byla doma úplně. Ve škole se ale objevily dva případy covidu a na čtrnáct dní ji zavřeli. A čeká se.

Na jaře moc hodin online neměli, tak dvakrát půlhodinka za týden na zoomu. Teď se s nimi učitelé baví daleko víc. Sledují spolu se třídou videa, komunikují. Je to i tím, že učitelé dostali přes léto školení, jak lépe učit na dálku. Teď mají zoom často i celou hodinu, pokud nedělají samostatnou práci.

Během hybridní výuky jsou učitelé na zoomu a přitom jedou i hodinu ve škole. Mají kameru nastavenou na tabuli a komunikují s dětmi ve třídě i online. Samozřejmě jak kdo, někteří to zvládají lépe, někteří hůř. Ještě mě napadá, že učitelé tu dost používají Kahoot, děcka to zbožňují. Ve škole ve skupinkách i distančně, na procvičení učiva formou soutěže. Znají to asi i učitelé v Česku. Mám kamarádku v Brně, která mi říkala, že se o tom učila na nějakém školení. Rozšířený je i Quizlet.

Učitelé tu mají aplikace, které jim umožňují sledovat obrazovky žáků. Když zjistí, že se věnují něčemu jinému, napomenou je. Teď jsem zrovna viděla jednoho učitele v 8. třídě, jak přistihl žáka na skateboarďáckých stránkách, tam ho zablokoval a poslal ho pracovat. Načapal ho přes tu aplikaci. Nedělají to jen během distaanční výuky, ale i když se pracuje ve třídě.

Jsem ráda, že už mám trochu větší děti, které si online výuku mohou jakž takž užít. Pro prvostupňové to dobré není, první tři ročníky ostatně teď pořád chodí do školy.

Mimochodem, roušky se ve škole úplně všude, učitelé v roušce učí bez reptání. Tady se lidi viru totiž dost bojí. Hodně okrsků školy ani neotevřelo.

Lukáš a Lucie Pospíchalovi odjeli do USA v roce 2001 jako mladí manželé po vysoké škole. Chtěli tu rok pracovat a pak se vrátit domů. Místo toho ale dosud žijí ve státě New Jersey, v malém městě Rutherfordu, kousek od New Yorku. Lukáš pracuje jako manažer marketingu. Lucie, vzděláním učitelka němčiny a latiny, se věnuje dětem, čtrnáctileté Anežce a dvanáctiletému Matoušovi, a již dva roky pracuje na částečný úvazek jako suplující učitelka.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.