Ivan Smolka: Státní přijímačky produkují snaživé splňovače, na lyceu potřebujeme objevitele a výzkumníky

Pro nás je to ale zásadní, jednotné přijímačky nás převálcovaly. Jsme vyprofilovaná škola, chceme rozvíjet své žáky celostně, v celém spektru jejich osobností, a k tomu si je potřebujeme vybrat. Takové, kteří chtějí objevovat, zkoumat, řešit. Když mají testy od Cermatu větší váhu než naše vlastní kritéria, je to výhoda pro snaživé splňovače, kteří chtějí slyšet jednoznačné pravdy, zařadí si je do škatulky a jedou dál. Takovým studentům to u nás nemusí vyhovovat a už se taky stalo, že nakonec odešli. 

Jednotným testům musíme dát při výběru šedesátiprocentní váhu, ale to je iluzorní číslo, které platí možná u škol, kde je nabídka a poptávka vyrovnaná. My máme zhruba čtyřnásobný převis. Když se nám přihlásí 120 uchazečů a my jich vezmeme 32, ti, kteří jen trochu pokazí státní testy, nemají šanci. Například loni jsme si spočítali, že u nás státní testy neměly váhu 60, ale 82 procent. A tak se nám každý rok stane, že dva nebo tři uchazeče, kteří se nám moc líbili u pohovoru a kteří by se na lyceum moc hodili, vzít nemůžeme. 

Jednotné testy jsou špatně i z hlediska toho, kam by vzdělávání mělo směřovat. Pořád se mluví o tom, že bychom měli učit, co budou děti v životě potřebovat a rozvíjet kompetence, ale státní testy prověřují něco jiného. Co vlastně ukazuje, když někdo umí češtinu a matematiku? 

Letos to platí dvojnásob – jednotné přijímačky neukážou, jak je na tom dítě, ale jak distanční výuku zvládla rodina. Bude záležet na tom, jaké mají rodiče povolání, jestli byli trochu doma a mohli dítěti pomoci, nebo jestli se jim hroutí podnikání a měli úplně jiné starosti. 

Jaké budou letos naše přijímačky? 

Základem bude pohovor. Zjišťujeme aspiraci k práci, motivaci, intelektovou a výkonovou kapacitu, sebereflexi, originalitu, zájem o okolní svět, pozorujeme, jak si uchazeč všímá věcí, nakolik dokáže zformulovat své myšlenky, jak zareaguje na nečekanou otázku. 

K tomu si uděláme vlastní test základů českého jazyka a matematiky. Ten se však nebude započítávat do celkových výsledků přijímacího řízení. Jde nám o to, pokud bychom přijali někoho, kdo má v těchto oblastech slabiny, abychom o nich předem věděli a mohli se na ně zaměřit. 

Samozřejmě, že je to náročné, dělat pohovor se 120 uchazeči. Sídlíme hned vedle jednoho gymnázia a tam když zadají státní testy, za dvě hodiny nasypou výsledky do tabulky a mají hotovo. Nám trvá přijímací řízení dva až tři dny. Je s ním spousta práce, ale stojí nám to za to. Chceme, aby uchazeči měli šanci být lidmi a ne jen čísly v tabulce.  

Co do budoucna?

Líbilo by se nám, kdyby letošní situace přinesla diskusi o tom, jestli nenechat větší volbu školám i v příštích letech. Ať jsou připravené státní testy, které mohou využít tam, kde je chtějí. Rozumím, že pro některé školy jsou státní testy ideální, kromě jiného mají ještě tu výhodu, že nejsou napadnutelné rodiči. 

Ať si i nadále školy mohou samy volit, zda státní testy využijí. Nebo ať si alespoň mohou samy nastavit, jakou váhu státním testům dají. Minimum by mohlo být třeba 20 %, a kdo chce, ať si dá víc. 

Ivan Smolka je od roku 2005 ředitelem Waldorfského lycea v Praze.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.