V Bulharsku se učí na dálku všichni stejně, říká česká maminka z pobřeží Černého moře. Stát koupil a zavedl všem školám stejné programy

Bulharsko vyhlásilo nouzový stav v pátek 13. března a aktuálně jej prodloužilo do 13. května. Tak jako všude jinde jsou zavřeny restaurace, nákupní centra, divadla a kina. Otevřeno mají pouze obchody s potravinami a drogistickým zbožím, hobbymarkety a lékárny. Pár týdnů platil zákaz vycházení s výjimkou nákupů, akutní lékařské péče a cesty do práce. Současně s ním byl vydán zákaz návštěv parků, hřišť, sportovišť, přírodních rezervací, stejně tak cest na víkendové domy pod pokutou jeden až pět tisíc leva, což je asi sedmdesát tisíc korun. Je zakázáno přejíždění mezi oblastními městy, opět s výjimkou cesty do práce, nemocnice či pomoci příbuzným v nouzi. U veškerých příjezdových cest do velkých měst stojí policejní hlídky a propouštějí jedno auto po druhém po pečlivé kontrole a odevzdání deklarací. Ano, je to zdlouhavé, ale lidé jsou obecně chápaví.

Nyní se opatření začínají velmi pozvolna rozvolňovat. Během tohoto týdne byla povolena návštěva parků s trvajícím zákazem vstupu na dětská hřiště a sportoviště a sedáním na lavičky (aby se lidé zbytečně neseskupovali). A třeba jízda na kole je v parcích povolena dospělým jen do 9.30 nebo po 18.30, což technicky znamená, že přes den mohou v městských parcích používat kola pouze děti. Nošení masek je zde, stejně jako v ČR, povinné pod vysokými pokutami.

Všichni bulharští žáci se učí na stejné platformě

Domácí vyučování pro naše holky začalo již oním pátkem 13. března, kdy se v Bulharsku oficiálně uzavřely školy. První týden nebyla výuka nijak centralizovaná ani jednotná, každý učitel se snažil, jak mohl. Využívaly se dostupné platformy (Google Classroom - zadávání úkolů, online testy, Shkolo - elektronická žákovská a komunikační prostředí mezi učitel-rodič-žák) a sociální sítě (Viber - chat mezi dětmi a třídními). Všem bylo jasné, že je to pouze přechodný či nouzový stav, než ministerstvo školství zajistí (= zakoupí pro každého žáka i školu) jednotnou platformu. Od druhého týdne se tedy začal povinně a jednotně využívat Microsoft Teams a nastartovalo se skutečné online vyučování.

Našim dcerám začíná škola každý den v 9.00. Jedou dle rozvrhu i s přestávkami do dvanácti až jedné. Video či audio hovory se prolínají se sdílením obrazovek s učebními materiály a interaktivními aktivitami. Pozornost dětí udržují učitelé pomocí otázek směřovaných k jednotlivým žákům. Závěrem dostanou zadání úkolů, které musí odevzdat do šesti odpoledne téhož dne. Na vypracování projektů jako například přírodovědné pokusy, plakáty, obrazy mají obvykle týden. Starší dcera má i jeden odpolední hovor, určený k lepšímu pochopení probírané látky. Přece jen čtvrťáky čeká letos v Bulharsku písemná státní maturita z bulharštiny (diktát a test) a matematiky. V Bulharsku se "maturitou" zakončuje každý vzdělávací cyklus čili po ukončeném 4., 7., 10. a 12. ročníku. Naše dcera se na tuto závěrečnou zkoušku, která ji čeká začátkem června, tvrdě připravuje. Celostátně mají povinné testovací cvičebnice, periodicky jsou jejich průběžné práce prověřovány jinými pedagogy a za běžných podmínek provádí ředitelství pravidelné náslechy hodin. Dokonce i teď si paní ředitelka nechává cíleně zasílat práce žáků. Děti jsou na testování zvyklé, každý ročník je zakončen celostátním srovnávacím testem ze všech hlavních předmětů a stejně se zahajuje i každý nový školní rok.

Že je online výuka náročná pro pedagogy, o tom není pochyb. Ale mnohem větší pecka je to pro nás rodiče. Přestože s českým jazykem mám čtyřletou domvzdělávací zkušenost, bulharština je přece jen jiné kafe. Není to můj rodný jazyk. Obdobné je to i s matematikou, která se v Bulharsku učí o dost jinak, než jsme se ji učili my v Česku. (Pro ty, které to zajímá: V Bulharsku se matematika učí mnohem rychleji a klade se větší důraz na řešení složitějších slovních úloh a logické uvažování. Jsou tu i formální odlišnosti, například při sčítání dvoj- a víceciferných čísel, kdy se to celé úplně jinak zapisuje, totéž platí pro dělení). Troufám si ale říct, že se pereme všichni statečně.

S výukou češtiny pomáhá UčíTelka i pradědečkovy emaily

Hodně nám záleží na tom, abychom vychovávali naše dcery v obou jazycích i kulturách. Musím říct, že v nových podmínkách je výuka češtiny dalším dobrodružstvím. Bohužel už nestíháme tolik sledovat UčíTelku, z té jsme byly já i dcery nadšené. Konečně jsem nebyla jediným zdrojem (rozuměj šikanou) výuky mé mateřštiny jen já. Dění ve studiu se u nás doma hojně komentuje. Holky si všímají, co kdo řekl a hlavně, jak to řekl! Ač vám to přijde úsměvné, některá česká gesta jsou pro holky velmi zábavná. A samozřejmě nezapomínají připomenout, jak moc se těší do ČR. Jenže kdy budeme cestu moci zrealizovat, teď neví nikdo. Naštěstí zkoušku z ČJ i vlastivědy je možné dělat i v rozmezí jedenkrát za dva roky. I když to je teď to poslední, co mě trápí.

V normálním stavu směřuju domácí výuku češtiny na víkendy, kdy je na přepnutí do mého rodného jazyka více prostoru. Občas se nám vydaří i přes týden, pokud nejsou holky už moc unavené. Bulharská škola je totiž náročnější a kvůli kratšímu školnímu roku je v ní rychlejší tempo. V současné situaci jsme českou sekci pojaly jako životní lekci. Školačky si e-mailově dopisují s osmdesátiletým českým pradědečkem. Čtou mi české knihy dle vlastního výběru. Z vlastivědných témat jsme zakotvily u bájí a pověstí. Pomocí Kouzelného čtení – to jsou takové interaktivní mluvící knihy - se nejstarší učí pověsti sama a dle chuti mi je převypravuje. Krátké a výstižné Dějiny udatného národa českého jsou už evergreenem. Nejmenší dcerka pak používá Kouzelné čtení jako hru k procvičení slovní zásoby. Miluje otázky, a tak s mluvící tužkou hledá odpovědi a opakuje slova, která nezná. Například – “Ukaž samici jelena”…”A co je to ta SAMICI?! Nic nerozumím! Co to po mně zas chce?”

V nucené izolaci ale vznikají nové možnosti. Holky mají větší touhu učit se angličtinu – sama jsem učitelkou jazyků, takže s tím jim nejvíc pomáhám já. Angličtina je našim třetím rodinným jazykem. S manželem ji ovládáme plynně a využíváme každodenně. A protože jazyků nikdy není dost, začala se naše čtvrťačka sama od sebe učit italštinu a rovnou ji procvičovat s příbuzným, rodilým mluvčím ve videohovorech. Pětiletá si zase vymyslela pravidelné ranní hovory s bulharskou babičkou. Čtou pohádky, diskutují o poučení z příběhů a dcerka si vyžádala i domácí úkoly – ke každé pohádce kreslí obrázek. Zabíjíme tím několik much jednou ranou – dcerce chybí školka, bulharské příbuzné teď nemůžeme navštívit, a taky záviděla starším sestrám jejich „kóly“ (angl. call), jak sama říká. Čeští prarodiče také nezůstali pozadu. Přestože ještě pracují, našli si chvíli a několikrát týdně čtou mladším dvěma novodobé české pohádky. A nejstarší jsem pomohla zkontaktovat českou vrstevnici, s níž dennodenně komunikuje pomocí Viberu.

Nevzdali jsme se ani tělocviku

Protože v normálním stavu jsme velmi aktivní rodina, vyvstala s karanténou otázka: jak si poradit v izolaci? Jak často opakuji dětem - kde je vůle, láska a trpělivost, je možné vše. Kromě oblíbené turistiky a tenisu se nám do denního plánu podařilo začlenit vše.

Po dopoledním učení tedy přichází odpolední odpočinkové aktivity. Nejoblíbenější je u dcer „tělocvik“ – rozumějte: zavřou si dveře pokojíku a skáčou, trénují si gymnasticko-akrobatické prvky a já si jako mantru opakuju, že i když z toho šílím, oni to jako odreagování potřebují. Rády taky hrají na piano a malují. Každodenně je odesílám na terasu, kde je teď obzvlášť nádherně. Jsme obklopeni krásným parkem a tak téma obrazů vzniká naprosto nenásilně. Když se počasí zhoršilo, dvě mladší dcery si vyrobily papírové draky a pouštěly je z terasy.

A já mezitím zjišťuju, že když se dětem důvěřuje, jsou schopné se samy zabavit a svou vynalézavostí překvapit. Myslím, že to nyní platí pro děti celého světa, které si zařídily dětskou verzi homeoffice nebo znovuobjevily kouzlo kreativity.

Veronicque Sunny píše o životě v Bulharsku na blogu https://easypeasy.today/

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.