Učitelská vrba: Inkluze může fungovat jen, když spolupracuje i rodina

"Co já? Ať se stará škola! Vidíš, zas máš čtyřku!" Rodiče, kteří spoléhají na to, že se o vše postará pedagogicko-psychologická poradna, učitelé, učitelky a asistentky, dělají chybu. Zájem o prospěch dítěte by se neměl odrážet jen v tom, že jednou týdně projedou žákovskou a okomentují výskyt známek.

Dítěti, které potřebuje ve škole dopomoc asistentky, je potřeba asistovat i doma. Jedině tak to dává smysl. Úsilí, které vyvíjejí pedagogové ve škole, ztrácí svou efektivitu v případě, že žák či žákyně přijdou domů a topí se tam v nezájmu. Pozornost, čas a dialog, to jsou tři věci, které by mělo každé dítě dostat každý den. A tyto tři věci by se měly dotýkat i jeho pobytu a chování ve škole. Mluvit s dítětem a pomoci mu jeho myšlenky a emoce ukotvit do správného rámce, poskytnout mu zpětnou vazbu. Tak, aby vnímalo, že škola je důležitá pro život a rodina mu v tom bude oporou.

V domácí přípravě je totiž polovina úspěchu.Například pokud má poruchu pozornosti, není možné spoléhat na to, že se do školy samo připraví a naučí na test. Je potřeba pomoci mu vytvořit si jednoduchý systém. Přijít domů, otevřít úkolníček, říci si společně, co udělat hned, co později, a udělat to. Vyhradit si pravidelný čas a umožnit mu, aby nerušeně a s přestávkami na odpočinek splnilo své povinnosti.

Některé děti mohou získat dojem, že asistence ve škole znamená mít osobní služku: "Spadla mi propiska, podáte mi ji?" Ale tak jako je na asistentce, aby udržela svou profesionalitu (správná odpověď je: "Ne, podej si ji sám."), tak je i na rodičích, aby dětem nedělali doma poskoky. Příprava učebnic? Doplnění učiva z promeškaných předmětů? Ať to dělá dítě samostatně, ale s podporou, nasměrováním například na spolužáka, který bydlí poblíž a mohl by půjčit sešity.

Druhá polovina školního úspěchu se odehrává už mimo domov. Určuje ji to, jak je dítě schopné ten den, tu danou hodinu, vnímat, spolupracovat a ovládat se. Zde mu mohou pomoci právě učitelé a asistentky. Dohlédnou, aby dítě zapsalo zásadní informace a mělo připravené pomůcky. Můžou se snažit ovlivnit i vztahy mezi dětmi, aby ostatní přijímali toho "mimoně" s porozuměním. Aby se ve třídě každý cítil bezpečně a respektován.

A bylo by fajn, kdyby se tak děti cítily i doma. Ano, nabádáme rodiče, aby kladli důraz na školu i doma, ale na druhou stranu, škola není všechno. I dítě, kterému se ve škole nedaří a necítí se v ní dobře, má nějakou schopnost nebo nadání, v nichž předčí ostatní. Pokud nemá možnost uplatnit jej ve škole, je nejlepší umožnit mu to doma. Děti potřebují zažívat úspěch, leckdy se pak lépe vyrovnávají se školním stresem.

Vrbě se svěřila: Eva Dušková, asistentka pedagoga na liberecké ZŠ 5. května

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.