V patnácti na úřadu práce. Jak dopadly děti, které se kvůli nedostatku míst nedostaly na střední školy
Desetitisíce dětí za pár týdnů zamíří k přijímačkám na střední školy a mnozí z nich neuspějí, ačkoliv mají dobré známky a poctivě se připravují. Přinášíme příběhy těch, kteří už tuto frustrující zkušenost mají za sebou. Jak je možné, že vůbec nastane situace, kdy se patnáctileté dítě musí hlásit na úřadu práce? A co se s tím dá dělat?
Už se zase roztáčí soukolí přijímačkového šílenství. Situace v předchozích letech byla náročná, protože ze základních škol vycházely silné ročníky, a ani letos to bohužel nebude jiné. V období mezi roky 2007 a 2010 se totiž počet narozených dětí pohybuje mezi 115 až 120 tisíci, oproti tomu například na začátku nového tisíciletí se ročně rodilo kolem 90 tisíc dětí. Navíc je k počtu dětí, které letos končí devítku, potřeba připočítat i ty uchazeče, kteří se v předchozích letech nedostali na vybranou školu (anebo dokonce nebyli přijati na vůbec žádnou školu) a teď to budou zkoušet znovu.
Pokud nejste rodič, kterého se to osobně dotýká a v noci kvůli přijímačkám nespí, možná máte pocit, že dětí, které nakonec neprojdou sítem CERMAT testů a nedostanou se na žádnou školu, je úplné minimum. To je ovšem velký omyl. Vloni se na střední školu nedostalo v prvním kole šest tisíc dětí, přičemž nejhorší situace byla v Praze, Brně a jejich okolí. Po druhém kolem zůstalo bez školy 701 deváťáků - s tím, že většina z oněch zmíněných 6 tisíc ve druhém kole už brala cokoliv. Podmínky totiž nejsou ani zdánlivě rovné. Zatímco na některých okresních gymnáziích stačilo k přijetí kolem pětatřiceti bodů, v Praze a Brně se na řadu gymnázií nedostali ani uchazeči, kteří měli mezi osmdesáti a devadesáti body.
Za každým číslem ze suché statistiky stojí více či méně dramatické osudy a příběhy dětí, které současný systém přijímacího řízení vychýlil z jejich cesty za vzděláním. Vyzpovídali jsme šest dospívajících a jejich rodičů, kteří se v předchozích letech museli vypořádat s neúspěchem u přijímacího řízení. Někteří z nich si nepřáli uvést své celé jméno, ale jejich identitu redakce zná. Jak se stane, že u přijímaček neuspějí ani děti s výrazně nadprůměrným prospěchem? A co se dá dělat v situaci, kdy se vaše dítě nedostane na žádnou školu?
Vyznamenání? V Praze to nic neznamená!
Karolíně je v současné době osmnáct let. Přijímačky dělala v roce 2022, to znamená, že „chytila“ nastupující vlnu silných ročníků. Devítku končila s vyznamenáním, hraje na flétnu a klavír, mluví několika jazyky. Přesto se na vysněnou předškolní a mimoškolní pedagogiku nedostala: „Talentovky měla za plný počet bodů, ale v konečném pořadí skončila, z celkem 210 uchazečů, čtvrtá pod čarou. Vypadalo to poměrně nadějně, ale škola pak ubrala tři místo pro studenty z Ukrajiny a celé pořadí se tím posunulo,“ říká její maminka.
Moje sestřenice bydlí v Sušici, měla mnohem míň bodů než já a dostala se tam bez problémů na gympl, zatímco moje body v Praze nestačily ani na obyčejnou obchodku.
Podobnou zkušenost má Petra Škraňková, maminka patnáctileté Lenky: „Dcera chtěla jít kvůli jazykům na střední školu zaměřenou na cestovní ruch. Na přijímačky se poctivě připravovala půl roku a za mimoškolní přípravu jsme dali kolem dvaceti tisíc. Přijetí jí uniklo o dva body.“
Martina Azabi je zase maminkou sedmnáctiletého Amira, který končil devátou třídu s vyznamenáním a reprezentoval školu na chemických olympiádách. „Hlásil se na střední chemickou. Gymnázium jsme vyloučili, protože Amir se chtěl specializovat na obor, který mu je blízký. Na přijímačky se chystal půl roku a test z češtiny sice neměl perfektní, ale z matematiky získal plný počet bodů. Přesto to nestačilo. Kdyby se se stejným počtem bodů hlásil dva roky dozadu, dostal by se bez problémů.“
