Voda před jídlem, přerušovaný půst, žádná tepelná úprava. Odbornice rozebírá trendující tipy na hubnutí
Můžete zhubnout pomocí přerušovaného půstu? Pomůže vám, když vypijete před jídlem sklenici vody? A je nutné sníst pět jídel denně? Internet je plný „zaručených“ stravovacích tipů, které vám slibují úbytek kilogramů nebo lepší zdraví. S Eliškou Selinger, epidemioložkou a specialistkou na veřejné zdraví se zaměřením na výživu a udržitelné stravování, jsem si povídala o tom, které z nich fungují a které jsou úplný nesmysl. A neopomeneme ani sváteční dietní chyby!
Dovolit si o svátcích
Vánoční svátky a silvestrovské oslavy jsou tradičně spojeny s uvolněním omezení, která si na sebe ve výživě klademe. Prožívají to lidé jako problém, nebo se setkáváte spíš s jistou rezignací ve smyslu, že jde o období, kdy je vše dovoleno?
Vánoční svátky jsou pro mnoho lidí symbolem klidu, rodinné pohody a oslav, což se často promítá i do jídelníčku. Setkávám se s oběma přístupy – část lidí vnímá přejídání a opuštění stravovacích zásad jako problém, někdy doprovázený až pocitem viny. Na druhou stranu je zde skupina, která rezignuje a bere toto období jako „absolutní volno“ od každodenního režimu, včetně příležitosti strávit celý den mlsáním všeho, co padne pod ruku. Obě tyto polohy mohou být problematické, pokud jsou doprovázeny extrémy, jako jsou například následné přísné diety, nebo naopak pokud se jednorázový rozvolněný režim přelije do trvalého nezdravého životního stylu.
Foto: Se svolením Elišky Selinger
MUDr. Eliška Selinger, MSc
Epidemioložka a specialistka na veřejné zdraví se zaměřením na výživu a udržitelné stravování. V rámci své odborné činnosti zkoumá zdravotní dopady rostlinných diet a udržitelné stravování. Vystudovala všeobecné lékařství na Karlově univerzitě a epidemiologii na London School of Hygiene and Tropical Medicine. Absolvovala také výzkumné stáže v Italii, Německu a Norsku.
Nakolik je obecně vzato škodlivé dvakrát za rok vlastní dobrovolná omezení – tedy taková, která si například nediktuje zdravotní stav – „vypnout“? Kdy byste řekla, že je třeba podobné výkyvy začít brát vážně a své stravovací návyky upravit?
Začala bych tím, že bych se zamyslela, nakolik jsou ona dobrovolná omezení potřebná. Pokud se jedná o omezení nejíst sladké od rána do večera, tak to tělo dvakrát do roka určitě přežije. Radost z jednorázové neřesti a spokojeného odpočinku je v takovou chvíli přeci jen asi podstatnější. Pokud se ale jedná o nějaké drastické dietní režimy, vyřazení celých skupin potravin, třeba lepku, bez nějakého zdravotního opodstatnění, tak tam je opravdu spíše otázka, proč ho vlastně držíme i ty dny mimo svátky. Jíst zdravě by nemělo být svazující komplikací, zdravá a vyvážená strava nepotřebuje superstriktní pravidla, spíše naopak.
S porušováním stravovacích návyků se ostatně mnohdy pojí stud. Jak jej jako nutriční expertka vnímáte? Může být motorem určitého sebeomezení, nebo naopak vede k zamrznutí v nezdravých návycích?
Myslím, že k jídlu je potřeba přistupovat s rozumem. Jídlo má pořád být i příjemný prožitek, a pokud si párkrát do roka na svátky dopřeji nějakou „čuňárnu“, se zdravým přístupem není za co se stydět. Je fajn si uvědomit, že to nejde dělat každý den, ale není potřeba se pak sebemrskačsky trestat a trápit. Pokud někoho trápí výrazný stud okolo jídla, a zejména pokud je tento tak intenzivní, že omezuje běžný život, doporučila bych si jít si o těchto pocitech promluvit s odborníkem a najít příčinu.
