Fuj, tělák! Jak se z oblíbeného předmětu stal jeden z nejhorších. Dá se s tím něco dělat?

Moje vzpomínky na tělocvik na základce se řadí do stejné kategorie zážitků jako zkoušení před tabulí, rovnice o dvou neznámých a UHO ve školní jídelně. Naše tělocvikářka byla postarší dáma, která projevovala silnou averzi vůči dospívajícím dívkám. Nikdy jsme ji nezahlédli udělat rychlejší krok nebo pohyb, ale o to zaníceněji na nás křičela, když se nám nedařil výmyk nebo svis vznesmo. „Vždyť jsi ze vsi, ne? Tak jak můžeš bejt takový poleno?!“ křičela na mě. Poleno ze vsi umělo šplhat na stromy, hrát Krvavý koleno a jezdit na kole s nohama na řídítkách, ale přeskokem koně našíř jsme se s kamarády ve volných chvílích kupodivu nebavili.

Vždycky jsem doufala, že moje děti na tom budou s tělocvikem jinak a lépe. Minimálně ta první část se mi splnila. Tělocvikáři si aktuálně nestěžují na to, že by žáci neuměli výmyk na hrazdě, ale na to, že mnozí z nich nezvládnou ani dvakrát oběhnout hřiště, natož třeba udělat kotrmelec. Odborníci opakovaně upozorňují, že fyzická zdatnost dětí klesá každým rokem, a lékaři si zoufají nad stoupajícím počtem obézních dětí. Mohou mladou generaci spasit hodiny tělocviku? A pokud ano, jak by měly vypadat?

Každý rok je to horší

To, že to s pohybem současných dětí není nijak růžové, není žádná novinka. Situace, v níž se nacházíme, je ale skutečně tristní. Loni provedli experti z katedry tělesné výchovy a sportu na pedagogické fakultě liberecké univerzity test tělesné zdatnosti u studentů českých a slovenských gymnázií. Ukázalo se, že zatímco do konce minulého století kondice dětí vzrůstala, v jednadvacátém století poklesla na úroveň doby po první světové válce. Podle závěrů České školní inspekce z loňského roku má se zdatností problémy zhruba šest procent žáků třetích tříd, desetina sedmáků, a dokonce patnáct procent středoškoláků. Nejhorší výsledky vykazují ve vytrvalostních disciplínách.