Jak jsme ve škole volili prezidenta: vyprávění dvou učitelek, které se odvážily vnést horkou aktualitu do výuky

Prezident by měl být hodný...

Ivana Kopřivová, komunitní škola Molekula, Ústí nad Labem

Napadlo mě, že bychom s dětmi mohli nějak probrat prezidentskou volbu a přemýšlela jsem, jakou formou to udělat. Považuju to za důležité, je to občanská věc a děti vidí billboardy prezidentských kandidátů, slyší, že se to ve společnosti řeší. Ale váhala jsem. Učím opravdu malé děti, od 1. do 3.třídy. V jedné učitelské skupině, kde jsem se s nápadem svěřila, mě povzbudili, v druhé mi zase naopak řekli, ať jdu raději s dětmi sáňkovat.

Nakonec jsem se rozhodla, že to zkusím. Když jsem se zeptala dětí, jestli je to zajímá, hromadně mi řekly, že hodně a že se o tom učit chtějí. Tak jsme to dnes uskutečnili. Spojili jsme to s pečením buchet, protože je to něco typicky českého, co si můžeme dopřát v takové sváteční chvíli.

Nejdřív jsme s dětmi vytvářeli myšlenkovou mapu, kam jsme psali, co oni již o prezidentovi a jeho funkci vědí. Ptala jsem se jich, jaké znají prezidenty. Nejdřív zaznělo jméno Trump. Postupně si děti ale vzpomínaly na různá další jména a na konci hodiny jsme do naší myšlenkové mapy zapsali i prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka.

Pak jsme mluvili o tom, jak dlouho je prezident ve funkci, co má na práci, jak by měl vystupovat, jaký by měl být. Ukazovali jsme si, co je na prezidentské standartě. Postupně jsme mluvili i o dalších pravomocích prezidenta, které děti neznaly: jako že má klíč ke korunovačním klenotům nebo uděluje milost.

Také jsme se dívali, jaká místa u nás v regionu náš současný pan prezident navštívil.

Nakonec jsem jim pustila minutu televizních vystoupení každého ze současných kandidátů a mluvilo se o tom, kdo je dětem sympatický a proč. Děti se mě samozřejmě také ptaly, koho budu volit. Řekla jsem jim, že ještě nevím a že jim to řeknu v pondělí.

A pak si to děti hrozně chtěly zkusit a taky volit. Tak se některé z nich staly prezidentskými kandidáty a zvolili jsme si ve třídě prezidenta.

Zapojily se i jinak pasivní děti

Jana Šindlerová, Naše základní škola, Liteň u Berouna

V rámci českého jazyka jsme s dětmi ze 6. a 7. třídy měli "prezidentskou" hodinu ve formě dvou dvouhodinových bloků. Tyhle dvě třídy se obecně velmi rády zapojují do diskuzí o politických tématech.

Nejdřív jsme mluvili o kompetencích a povinnostech prezidenta, děti společně dávaly dohromady, co vlastně prezident dělá, pak jsme jeho kompetence vyhledávali v Ústavě a porovnávali se svými předchozími znalostmi, děti měly možnost mluvit o tom, které kompetence se jim zdají důležité a které méně.

Přitom jsme došli k tomu, že ani reprezentační funkce úřadu prezidenta není nedůležitá a že záleží na tom, jak prezident mluví a vystupuje na veřejnosti.

Potom jsme uspořádali fiktivní volby. Děti měly ve skupinkách kandidáty z řad učitelů, kterým sestavili volební program v bodech a vytvořili předvolební leták. Vyhledávali jsme na internetu volební program kandidátů, abychom viděli, jaký je jeho typický obsah a struktura. Žáci dále měli připravit pětiminutový předvolební projev k voličům. Potom jsme pozvali "voliče" z řad pedagogických asistentů a jiných žáků školy. Děti jim představily své kandidáty a pak proběhly volby. Voliči dávali dětem zpětnou vazbu, co je na jejich "kampani" nejvíc zaujalo a co je přimělo k jejich volbě.

Bylo to moc pěkné, zapojily se i děti, které jsou normálně spíš pasivní, nebo i negativní. Bylo vidět, že je to zajímá, že je baví, když mohou pracovat s reálným tématem ze života.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.