Miroslav Hřebecký: Na víceletý gympl se dnes dostane kdekdo, když má tu správnou rodinu

Řekněme si to upřímně. Excelentnost žáků u nás do velké míry závisí na rodinném zázemí. Intelektuální nebo ambiciózní střední třída si pohlídá, aby se jejich dítě dostalo na dobrou školu, zaplatí mu doučování, nadriluje ho na testy. Těch třicet procent slabších dětí na gymnáziích ukazuje na tuhle realitu. Dostali je tam ambiciózní rodiče, kteří stojí o to, aby potomek měl dobré vzdělání podle jejich představ. Ale jejich studijní předpoklady nemusí být o nic větší, ba jsou někdy i menší, než u dětí jiných, které zůstaly na základkách. Je to o tom, že na víceletých gymnáziích jsou děti právníků nebo lékařů, ne o tom, že jsou to obecně ty nejtalentovanější děti.

Což vlastně nemusí být špatná zpráva pro ty, kdo si myslí, že vyvádět talentované žáky ze základních škol na víceletá gymnázia není dobré, neboť to narušuje společenskou soudržnost. Což si já třeba myslím. Ale víceletá gymnázia neplní ani účel, pro který byla do systému zavedena. Nejsou to vzdělávací instituce pro ultraelitu, pro ty nejnadanější žáky. Gymnázia pohltila 10-12 % dětí v regionech a přes 20 % v hlavním městě. Pětina dětí v Praze jde na víceleté gymply. To jistě neznamená, že v Praze žije tolik supernadaných dětí. Navíc, jak už bylo řečeno, třetina z nich má slabší výsledky než děti, které zůstaly na základní škole.

Víceletá gymnázia tedy nepřinesla to, co se od nich čekalo, a ještě napáchala škodu. Jsou jedním ze spolupachatelů špatného stavu, v němž se nyní nachází druhý stupeň ZŠ. Vysávají totiž ze tříd jedničkáře, tedy třídní tahouny. Když někdo druhého v týmu táhne, rodí se u něj pocit odpovědnosti, a ten se bude později u vedoucích pracovníků v pracovním uplatnění hodit. Ten samý člověk může v prostředí víceletého gymnázia zaměřeného na tradiční pojetí vzdělání a na výkon plout v průměru nebo dokonce na rozdíl od dosavadní základní školy najednou bojovat se školním neúspěchem, když se v nové třídě octne na chvostu.

Ve třídách základních škol se vyplatí mít všechny pohromadě. Tam se rodí vzájemná synergie, která se bude společnosti do budoucna velmi hodit.

Miroslav Hřebecký absolvoval Pedagogickou fakultu UK Praha a Centrum školského managementu tamtéž. 18 let strávil ve školství v první linii, jako učitel chemie a občanské výchovy a jako ředitel veřejné základní školy i soukromého gymnázia. Je programovým ředitelem informačního centra o vzdělávání EDUin.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.