Vůbec to nepovažuji za ztracený čas. Jak vzpomíná na školu Marek Najbrt, režisér Kanceláře Blaník

Základní škola: byly to šťastné roky, nebo utrpení?

Já na své školy vzpomínám v dobrém. Měl jsem výbornou paní učitelku Marešovou v 1. i 2. třídě. 3. a 4. třída byla o trochu horší, ale na druhém stupni jsem zase narazil na skvělou třídní, paní Pivnou. Z té doby mi zůstala celá řada blízkých přátel z řad spolužáků, kteří dodnes patří do mého života.

Byl jste šprt, nebo lajdák?

Spíš lajdák, ale s přijatelnou mírou vlastní odpovědnosti a schopností předměty, které mi nešly, takticky "obejít".

Co vás ve škole ne/bavilo?

Nebyl jsem zapálený žák, do učení jsem se musel nutit. Takže mě bavily spíš hodiny, kde se toho po mně moc nechtělo.

Co užitečného jste se ve škole naučil?

Kromě obecného rozhledu a povědomí o různých oborech lidské činnosti, se mi v mé profesi asi nejvíc hodí solidní znalost češtiny. Tu využívám každodenně.

Kterou zkušenost považujete ve vašem životě za nejpřínosnější?

Ze školy jsem si odnesl směsici poznatků a sociálních dovedností, na které jsem stavěl ve svém dalším životě. Takže zpětně ten čas vůbec nepovažuji za ztracený. A to navzdory tomu, že osnovy byly kontaminované komunistickou propagandou. Politicky mě totiž zformovali rodiče, díky nimž jsem naštěstí věděl, co si o těch nesmyslech myslet.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.