"Snažila jsem se ve třídě, kde platil spíš zákon silnějšího než chytřejšího, nějak přežít," říká scénáristka Mirka Zlatníková o letech strávených na základní škole v dělnické čtvrti. I takovou zkušenost ale dokázala v životě zúročit, stejně jako poznatky z neoblíbených exaktních věd. "Jakmile se vyžadovala přesnost, nastal horror. Špatné známky, opravné zkoušky."
Základní škola: byly to šťastné roky, nebo utrpení?
Dva šťastné, to když jsem chodila do první a druhé třídy na pražských Vinohradech. Skvělá učitelka, fajn děti. Hodně podnětů a informací. A pak šok: přestěhovali jsme se do Vršovic. Dělnická čtvrť, hodně Romů. Jiná sociální skupina, dneska by se řeklo možná bublina. Snažila jsem se ve třídě, kde platil spíš zákon silnějšího než chytřejšího, nějak přežít. Bylo to dobré k tomu, že dodnes nemám problém komunikovat se štamgasty IV. cenové skupiny, ale když jsem pak přišla na gymnázium, znalostní díra mezi mnou a dětmi, které přišly z lepších škol, byla veliká.
Byla jste šprt nebo lajdák?
Šprt se známkami lajdáka, řekla bych. Měla jsem různá dys..., především dyslexii, takže jsem se naučila číst až někdy v devíti letech. Ale do té doby jsem se stránky z čítanky učila zpaměti. Tak řekněte - je dítě, které vám s chybami přednáší čítanku, šprt nebo lajdák?
Co vás ve škole bavilo/nebavilo?
Milovala jsem všechno, co obsahovalo příběhy: jazyky, dějepis, zeměpis a kde byl prostor pro fantazii. Hodiny a hodiny jsem seděla nad mapou světa a představovala si, kam pojedu. Jakmile se vyžadovala přesnost, což byla matematika, fyzika a chemie, nastal horor. Špatné známky, opravné zkoušky.
Co nejužitečnějšího jste se ve škole naučila?
Obecně považuju za nejužitečnější gymnaziální znalosti. Základy všech nauk, těch, které mě bavili i těch, které ne. V životě jsem na ně navršila spoustu dalších vědomostí. Byly doby, kdy jsem potřebovala nejen dějepis a zeměpis, ale i tu zatracenou matiku a fyziku.
Kterou zkušenost považujete ve vašem životě za nejpřínosnější?
Že se musím stále měnit a adaptovat na okolnosti kolem mě. Svět nezměním, sociální prostředí nezměním, okolnosti taky ne, ale sebe můžu.
Mirka Zlatníková maturovala na pražském gymnáziu Na vítězné pláni a vystudovala fakultu žurnalistiky na Karlově univerzitě. Scénáristice se začala věnovat před deseti lety. Podílela se na televizních cyklech Soukromé pasti a Nevinné lži, je autorkou seriálu Dokonalý svět a spoluautorkou filmu Teorie tygra. Dvoudílný film Marie Terezie z roku 2017 je její první projekt s historickou tematikou. Žurnalistice se věnuje coby ředitelka rozvoje vydavatelství Vltava Labe Media.
Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.