Církev mi zakazovala projevit sexualitu, proto jsem jí nezdravě propadl. U synů chci tabu narušit
V době dospívání zvědavě zkoumal své tělo a i to, co mu dělá dobře. Jenže pěstounská matka ho před experimenty s vlastní rozkoší strašila peklem a církev jeho touhu po poznání tabuizovala. Tajné sledování vzrušivých scén ho natolik pohltilo, že se ho na dlouhé roky nedokázal vzdát. Teprve až nyní pětatřicetiletý Václav, otec dvou synů, vypráví o tom, jak se mu podařilo narušit svou poruchu kompulzivního sexuálního chování, vytvořit zdravé prostředí i v manželství a přetnout řetězec tabuizovaných témat v dalších generacích.
Pustit si něžnou pornografii alespoň na chvíli, jako náhradu za reálnou intimitu. Pornografie jako únik, rituál i závislost. Pětatřicetiletý Václav mi vyprávěl příběh, jak skrze vizuální porno a masturbaci postupně a tajně objevoval svou sexualitu. Vše vznikalo v kontextu konzervativní evangelické církve a v rodinném zázemí s pěstounskou maminkou, která si nevěděla rady s dospívajícím dítětem. Tehdy jeho sexualitu, kterou přirozeně jako teenager zvědavě mapoval, potírala strašením peklem a bitím. Lehké porno pro něj znamenalo alespoň na krátký čas prožít svět něhy, intimity a hlubší sexuality, protože neměl šanci se s ní beztrestně setkat v realitě. Až tomu propadl na několik let úplně.
„Potřebuju udělat svůj vnitřní minicoming out,“ začíná Václav své vyprávění. „Pocházím z religiózního prostředí, kde je téma pornografie tabu, přitom je součástí lidského života a myslím, že umíme vyselektovat zdravou sexualitu. Já jsem daleko od toho, abych řekl, že užívání pornografie jako takové je obecně destruktivní. Názorově se považuji za liberála. Jsem vystudovaný sociální patolog, takže vidím určité hranice a chápu, že jsou roviny a fáze závislosti. Církev má ale bohužel tendence říct: ‚Hele, ty jsi konzumoval porno, jsi na šikmé ploše.‘ Posouvá hranici tam, kde bychom dneska nestanovili rizikovost, ale bavili bychom se o tom jako o zdravé náhradě sexuality. Tabuizování zacykluje člověka do sebeobviňování. To se přesně stalo mně a vedlo to k rizikovějšímu chování,“ vzpomíná.
