Nejhezčí první láska to není. Vztahy studentů s vyučujícími můžou zcela ovlivnit další život, pravidla neexistují

„V českém prostředí jsou vztahy mezi učiteli a studujícími pořád velmi často romantizovány a prezentují se jako osudová láska, místo abychom v nich viděli zneužití mocenské pozice,“ říká psycholožka Kateřina Mašková, která se tématem zneužívání osobami v pomáhajících profesích odborně zabývá. Sama měla na střední škole vztah se svou vyučující, s odstupem ho však vnímá jako hluboce traumatizující zkušenost. „Když mi došlo, co se mi vlastně stalo, chtěla jsem to nejen pochopit, ale hlavně to pomoc systémově řešit,“ dodává.

Ticho a šedá zóna

Že je to systémový problém, potvrzují všichni, kdo se zabývají genderově podmíněným násilím. Nejde jen o střední školy. Podobné vzorce se objevují ve školkách, základních školách, kroužcích i sportovních oddílech. Přesto téma zůstává v šedé zóně nezájmu.

„Bohužel nemáme žádná data, která by pořádně zmapovala, jak rozsáhlý ten problém je,“ říká Johanna Nejedlová z organizace Konsent. „Jediný výzkum, který se tomu věnoval, je z roku 2012. Tehdy patnáct procent studujících uvedlo, že zažilo nechtěnou sexuální pozornost, dvě procenta dokonce vynucený pohlavní styk. A to je dvanáct let starý výzkum. Dnes by ta čísla pravděpodobně byla ještě vyšší.“

Podle ombudsmana DAMU Petra Poláka v tomto stát dlouhodobě selhává. „Bez dat se o tom těžko mluví. Kdo jiný by je měl sbírat než Česká školní inspekce, která už dnes sleduje bezpečnostní aspekty vzdělávání? Má všechny nástroje k tomu, aby se ptala pedagogů i studentů. Pokud nezačneme sbírat data a řešit to systémově, budeme tu dál jen přešlapovat na místě.“