Zabouchnout se do ženské. Proč potřebujeme slovo pro ’womance‘
Od určitého věku a životní situace jsou nezvladatelné návaly zalíbení přinejmenším nepraktické. Člověk si ho naštěstí nemusí odříkat úplně – může se docela bezpečně nechat okouzlovat novými kamarádkami. Tenhle typ nesexuálního, „homosociálního“ vztahu se obtížně pojmenovává, pokud se nesmíříme s výpůjčkou z angličtiny. Je to škoda – pár skvělých možností, jak popsat situaci, kdy upřímně doufáme, že se nám podaří pořídit si novou známost, by se našlo.
Už když jsem ji poslouchala, uvědomovala jsem si, že o ni „usiluju“ – a zdálo se mi to komické. Vyzařovat inteligenci a zároveň vřelost není jednoduché; zatímco „mám mozek“ se dá světu ukázat tak, že člověk svraští čelo, semkne rty a dělá, že rýhu mezi obočím má od promýšlení hegelovských paradoxů (to nevím, jestli existuje, ale chápete, co mám na mysli), nadšení dáváme najevo právě opačně. Nejlépe je okouzlení novým člověkem vidět na nemluvňatech: mimino vyvalí oči, obočí mu vyletí do půli čela a na otevřené, rozesmáté puse s bublinkami v koutcích je patrné, že se zalyká štěstím.
Jinými slovy, „nejsem pitomá, a ještě k tomu jsem milá“ jsou pro mimické svaly dva právě opačné pokyny, přičemž člověk riskuje, že nakonec bude vypadat jako Pepek Vyskoč. Nejen proto je snaha sbalit novou kamarádku v lecčem podobně riskantní jako balení sexuálního protějšku.
