Jak žít udržitelně, když bydlíme ve městě? Tady je praktický návod

I když nebydlíme v náruči přírody, můžeme svým způsobem života přispět k tomu, abychom ji chránili. Přinášíme několik praktických tipů, jak se chovat ekologičtěji v každodenním životě. Některé zásady udržitelného života jsou jednoduché a nebudou vás nic stát. Jiné vyžadují změnu myšlení, celkového přístupu nebo vstupní investice. Všechny ale mají smysl. 

Ve městě je všechno blíž

Doprava patří k významným zdrojům emisí skleníkových plynů, v České republice se na celkových emisích podílí přibližně z 16 %. Jednou z velkých výhod města je fakt, že máme vše blízko. Díky vysoké koncentraci lidí, institucí, podniků a služeb může ve městech efektivně fungovat veřejná doprava, a to jak městská, tak i meziměstská. Stále více se ve městech také rozšiřují sítě cyklostezek. Bez auta se kolikrát lze i zcela obejít nebo si ho jen občas půjčit. Ovšem ve městě častěji žijí dobře zajištění lidé, kteří více cestují, a zejména individuální automobilová doprava jejich uhlíkovou stopu navyšuje.

Kdo chce žít udržitelněji, může co nejvíce využívat výhod města, jako je hromadná doprava či možnost přepravovat se pěšky, na kole nebo koloběžce. Auta vytahujme na silnici, jen když je to nezbytně nutné a když jsme schopni auto naplnit a efektivně využít. Volit bychom při tom měli vždy vůz s co nejnižšími emisemi. V Česku dosud nevyřešenou otázku představuje elektromobilita, která zatím bez dostupné zelené elektřiny z obnovitelných zdrojů sice může přispět k čistšímu vzduchu přímo ve městě, ale naopak zvyšuje znečištění tam, kde se elektřina vyrábí, tedy v okolí uhelných elektráren. Výhodu mají samozřejmě ti, kteří si svůj elektromobil mohou nabít zelenou elektřinou z vlastní solární elektrárny na střeše.

Udržitelnost prochází žaludkem 

Ačkoliv si čerstvé farmářské produkty spojujeme především s venkovem, právě ve městě máme mnohdy víc možností, jak se stravovat ekologicky, zdravě, a přitom pestře a zajímavě. Vezměme si třeba maso: Vedle veganství a vegetariánství je dnes čím dál populárnější takzvané flexitariánství. Tedy přístup, kdy maso jíme jen příležitostně v určitých situacích – třeba když nám nic jiného nezbývá.

Do takové situace se častěji dostáváme na venkově. Nebo vám se daří v Josefově dole nebo v Kamýku nad Vltavou sehnat tempeh a vegepárky? A to nemluvím o nabídce bezmasých pokrmů v pohostinství. Smažák, hranolky a hermelín stále dokola. Ve městě je oproti tomu nejen snazší konzumaci masa omezovat a nahrazovat jej, ale také je zde širší nabídka alternativ ke klasickým supermarketům. Můžeme nakupovat na farmářských trzích, stát se členy potravinového družstva, či tzv. KPZ, tedy komunitou podporovaného zemědělství a odebírat čerstvé sezónní potraviny od své lokální farmářky či farmáře. 

I ve městě se můžeme věnovat zahradničení, byť v omezené míře. Pokud se nám nepodaří sehnat pozemek v zahrádkářské kolonii, můžeme se připojit k některé z komunitních zahrad nebo vlastní komunitní zahradu založit. I osázet na dvorku několik květináčů se počítá. Nespornou výhodou komunitního pěstování je to, že si v péči o zeleninu můžete se sousedy pomáhat. 

O zelené změny lze usilovat i na úrovni celého bytového domu, kde nás však čeká úkol přesvědčit zbytek společenství vlastníků či družstva. Kromě zateplení domu můžeme sousedy nadchnout pro pořízení tepelného čerpadla a fotovoltaiky, na které lze čerpat štědré dotace. Především je ale nutné zvolit úsporný přístup. V Česku je stále zvykem v domácnostech přetápět, zbytečně svítit, mít neustále puštěnou televizi nebo si kupovat další a další spotřebiče. Ty bychom měli jednak kupovat v té nejúsprnější třídě nebo se některých z nich jednoduše vzdát. Třeba klimatizace nebo sušičky prádla. K topení i k elektřině bychom měli přistupovat jako ke vzácným zdrojům, na jejichž mrhání doplatí naše děti. 

Sdílet, opravit, recyklovat 

Úspornost můžeme uplatnit i v přístupu k dalším zdrojům, produktům a zboží. Naše konzumní společnost je založená na neustále se zvyšující nadprodukci a nadspotřebě, v jejichž důsledku vzniká obrovské množství odpadu, který se v různých formách koncentruje v životním prostředí a narušuje jeho rovnováhu. Když žijete v malém bytě, není v něm prostor pro hromadění věcí. Místo zbytečného vyhazování je potřeba se co nejvíce přiblížit uzavřenému oběhu látek v přírodě. Díky vyšší koncentraci lidí na jednom místě může být zavádění principu zero waste, tedy životního stylu bez zbytečného vytváření odpadů, relativně efektivní. 

Začněme třeba u omezování jednorázových plastů (např. krabičky na obědy, kelímky, igelitové tašky), v němž jsme v důsledku pandemie celkově dost polevili. Můžeme si nosit vlastní tašky, krabičky, kelímky nebo vyžadovat od prodejců ekologické a znovupoužitelné obaly. 

Obyvatelstvo českých měst zrovna moc nevyniká v třídění biodpadu, přicházíme tak o obrovské množství cenného materiálu, který má spoustu možností dalšího využití – ať už jako hnojivo nebo palivo. Pokud nemáme vhodný dvorek pro komunitní kompostování, můžeme si pořídit alespoň vermikompostér. Nebo si od města objednejme hnědou popelnici na bioodpad. 

Spotřebu a ekologickou zátěž ale můžeme snížit téměř ve všech dalších oblastech. Kosmetika a některé drogistické výrobky se dají koupit v bio kvalitě, v bezobalových obchodech nebo je můžeme nahradit vlastními domácími výrobky. Místo rychlé módy kupujme tu udržitelnou, nebo z druhé ruky a oblečení se snažme co nejvíce unosit. Když se něco rozbije, opravme to, když už něco nenosíme, pošleme to dál, nebo s někým vyměňme – třeba na on-line swapu nebo swap akci. Výměnný bazar můžeme i sami uspořádat. 

To samé se týká i vybavení bytu nebo třeba hraček, knih, sportovního vybavení a dalšího zboží. Téměř u všeho se lze držet principů reuse, tedy znovupoužívání, pro které již především právě ve městech postupně vznikají nejrůznější reuse centra. Není také nutné vše vlastnit, některé věci můžeme pohodlně sdílet. To platí zejména pro sportovní náčiní nebo nářadí. 

Centrum nových myšlenek a přístupů 

Díky velké koncentraci lidí se město stává epicentrem nových myšlenek, objevů, inovací a dalších změn potřebných k adaptaci lidstva na měnící se životní podmínky. Nové zelené přístupy se zde rychleji šíří. Ve městě je snazší si najít nebo vytvořit smysluplnou práci, která neškodí životnímu prostředí nebo mu dokonce pomáhá. Zatímco lidé na venkově často mají plné ruce práce s péčí o své příbytky a zahrady, lidé z města mívají více času, který mohou věnovat svým koníčkům a jiným bohulibým činnostem.

Tento čas je pak možné využití ke znásobení našich osobních snah o udržitelný život. Můžeme přímo pečovat o životní prostředí, třeba vytvářet nové přírodní biotopy ve městě, pracovat na zadržování dešťové vody nebo se můžeme věnovat aktivnímu občanství a vystupovat proti destruktivním krokům. Jako dobrovolníci se můžeme přidat k některému z mnoha ekologických spolků, hnutí či iniciativ, případně můžeme založit svá vlastní sdružení a ochraně přírody a klimatu se věnovat systematicky. 

Město je střed systému, který potřebujeme změnit

Je vidět, že možností, jak žít udržitelnější život, je ve městě hodně. A tento výčet zdaleka nepokryl všechny. Mohli bychom polemizovat o tom, co je potřeba v našem městě změnit, aby v něm udržitelný život byl celkově jednodušší, nebo diskutovat o městě jako o místě, kde je potřeba pěstováním mezilidských vztahů a vzájemného sdílení postupně vytlačit orientaci na budování materiálních statků a dosahování individuálního úspěchu. 

Město je ale zároveň místem, kde se koncentruje politická moc. A právě tam je největší potenciál pro změnu shora. Ať už žijeme kdekoliv, měli bychom sledovat politickou reprezentaci a vytvářet tlak na realizaci důležitých systémových změn. Díky tomu se naše individuální snahy o větší udržitelnost přenesou i na celoměstskou, regionální nebo celonárodní úroveň. A nebo pojďme ještě dál a kandidujme sami do městských a krajských zastupitelstev, do poslanecké sněmovny nebo do senátu. Lidé, kteří berou klimatickou a environmentální krizi na naší planetě vážně, budou v politických křeslech nejvíce potřeba.