Zpomalit znamená mít život, ze kterého si nemusíš brát dovolenou, říká Kamila Boudová

Ve knize SLOU píšeš, že cílem zpomalení je „plout životem ve stavu klidu a uvolnění.“ Daří se ti to? 

Ne. Protože všichni učí to, co se potřebují sami naučit. Zpomalování se věnuju, protože se tomu snažím sama přiblížit. Jsme vychovaní v tom, že se musíme snažit, hodně pracovat, dobře se učit. Ten tlak na nás je od dětství, máme v těle neustále napětí a je těžké se to odnaučit. Když jsem si před lety začala psát Year Compass (plánovací nástroj – pozn. red.), byla tam kolonka – jak relaxuješ? A já jsem si uvědomila, že jedu jak motorová myš. Pořád. Dokážu relaxovat, jen když někomu zaplatím za to, že se o mě stará, třeba když jdu na masáž nebo na pedikúru. Můj cíl je čím dál víc si uvědomovat svoje napětí a stres. A daří se mi to. Dneska ráno jsem se probudila v pět a měla jsem jít běhat. Ale nespala jsem dobře a cítila jsem, že mi tělo říká, že jsem unavená. V lednu jsem vyhořela, takže poznám, když jedu za limit. Vyčistila jsem si zuby, oblékla jsem se do běžeckého... a pak jsem se svlékla a šla zase spát.

V knize se také píše, že stres je brán jako znak úspěchu. 

Ti lidé, co hodně makají, jsou lidé, co mají hodně peněz. A tak se dneska v západním světě měří úspěch. Když někdo říká „nestíhám, nemůžu, nemám čas,“ tak si říkáme – páni, ten je úspěšný, nemá na nic čas, protože má rozjetou kariéru. Přestaňme obdivovat lidi za to, že jsou strašně zaneprázdnění. Vrcholoví manažeři nebo politici jsou pořád „busy“, spí čtyři hodiny denně, jsou v hrozném stresu, a my to uznáváme jako úspěch.