Ženu znásilnili ve virtuální realitě. Cítila zmatek a ponížení. Je to stále ještě znásilnění, když je bez fyzických následků?
Nedávné znásilnění výzkumnice ve virtuální realitě Metaverse ukazuje, že nové technologie znamenají i nová nebezpečí. Nebo stará nebezpečí v novém prostředí. Co taková zkušenost znamená pro vnímání obtěžování a znásilnění? Jak mluvit o znásilnění, které neproběhlo ve fyzickém světě? A jak se něčemu podobnému můžeme vyhnout?
Zatímco současní třicátníci zažili nástup internetu od jeho prvopočátků a o mediální výchově mohli jen snít, dnes máme mnohem více nástrojů, jak se na síti pohybovat bezpečněji. Ani tak ale bohužel nemáme vyhráno. Nástup virtuální reality s sebou nese potíže, na které opět nejsme připraveni.
Co je Metaverse?
Společnost Meta, pod kterou spadají například sociální sítě Facebook, Instagram nebo chatovací aplikace WhatsApp, v roce 2019 spustila jakousi podobu sociální sítě ve virtuální realitě s původním názvem Facebook Horizon. Pod názvem Horizon Worlds pak Meta v roce 2021 spouští online hru zasazenou do virtuální reality.
Pouhou hodinu trvalo, než při průzkumu virtuálního světa výzkumnice narazila na uživatele, který ji zavedl do pokoje, kde ženu nutil k sexuálním aktům, zatímco další uživatelé jeho konání přihlíželi.
„Metaverse je v tuto chvíli jen příslib propojeného virtuálního světa, který spojí komunikační a zábavní funkce a umožní pokročilou lidskou interakci bez fyzické přítomnosti. Ve svých promo materiálech to firma Meta prezentuje jako možnost zajít ve VR na pracovní schůzku a potom ve VR i sportovat nebo hrát počítačové hry,“ říká o Metaversu Jaroslav Švelch z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. „Zároveň v tuto chvíli neexistuje ve své plné propojené formě, jde jen o několik roztříštěných aplikací pro VR brýle,“ vysvětluje Švelch.
Protože společnost Meta má s platformou velké plány, není divu, že vzbuzuje zájmy nejrůznějších odborníků, od psychologů až po reklamní stratégy. Patří mezi ně i výzkumnice, která donedávna Metaverse zkoumala pro neziskovou organizaci SumOfUs a o které napsal server Independent. Organizace se zabývá způsobem, jakým velké korporace plní své sliby ohledně například udržitelnosti, lidských práv nebo třeba potírání korupce. Pouhou hodinu trvalo, než při průzkumu virtuálního světa výzkumnice narazila na uživatele, který ji zavedl do pokoje, kde ženu nutil k sexuálním aktům, zatímco další uživatelé jeho konání přihlíželi.
Celá tato nekonsensuální záležitost ovšem otevírá spoustu dalších otázek. Jak posuzovat takové jednání? Dá se na něj aplikovat současný právní rámec? Jak hovořit s oběťmi? Existuje pro ně systém podpory? Debata ohledně sexuálního násilí bývá velmi ostrá, ať už jsou okolnosti jakékoliv. Pokud ale chybí hmatatelné důkazy, že došlo k nějakému fyzickému kontaktu, v ten okamžik se naše diskuze dostává do úplně jiných rovin.
Je spravedlnost slepá?
Bohyně spravedlnosti bývá zobrazována s páskou přes oči, měla by symbolizovat takový soud, který je spravedlivý a kde rozhodnutí závisí pouze na předložených důkazech a výpovědích. V tomto případě ovšem „slepá spravedlnost“ znamená spíše doslovnou slepotu – současné právo si se sexuálním násilím ve virtuální realitě neví rady.
„U nás není takové násilí právně postižitelné, pokud do něj ovšem není třeba zapojeno vyhrožování, vydírání nebo posílání porna osobě mladší 15 let,“ říká advokátka Lucie Hrdá.
I přesto, že aplikace Horizon Worlds vyžaduje, aby uživatelé, kterých je přibližně 300 tisíc měsíčně, byli starší osmnácti let, The Washington Post v únoru 2022 zveřejnil článek, ve kterém zmiňuje obavu z využití Horizon Worlds sexuálními predátory.
Virtuální násilí, reálné následky
Pokud jste už někdy VR set vyzkoušeli, pak nejspíš tušíte, jak reálně zážitek zasazený do virtuálního světa působí. Odborníci často skloňují termín presence popisující pocit přítomnosti ve virtuální realitě – jednoduše řečeno máte dojem, jako byste tam opravdu byli. Od prvopočátku je cílem virtuální reality co nejvěrohodněji napodobit reálné vjemy.
Zkoušeli jste už virtuální realitu?
I když znásilnění bylo čistě virtuální, zážitek z něj byl naprosto reálný. Ponížení, zmatek... Tak popisuje svou zkušenost přímo napadená výzkumnice v oficiální zprávě od SumOfUs.
„Žena, která je tomuto násilí vystavena, ať už osobně, či ve virtuálním světě, zažívá stejné pocity. A to pocit ohrožení, bezmoci, nespravedlnosti a podobně. Troufám si říct, že možná překvapení, že k něčemu podobnému může dojít i ve virtuálním světě, může vést k násobení těchto pocitů a dalších reakcí,“ popisuje Naďa Gubová z terapeutického týmu organizace ProFem.
„Doporučila bych chovat se stejně obezřetně jako v reálném životě, ne-li více. Virtuální prostor je stále více a více využíván, ale bohužel také zneužíván. Cesty, jak lze tento prostor zneužít, jsou pro nás všechny leckdy nové, ne na vše se dá připravit preventivně. Proto je fajn si ve virtuálním světě o to více hlídat své hranice a bezpečí,“ upozorňuje Gubová.
„Virtuální realita je sice nový fenomén, ale už teď je jisté, že k sexualizovanému obtěžování a dalším podobným jevům bude zneužívána úplně stejně jako jiné on-line nástroje. A v žádném případě nad tím nemůžeme mávnout rukou s tím, že přeci jde o avatara, ne fyzické tělo, a že oběti se vlastně nic nestalo. Ostatně to, že ‚se nic nestalo‘, poslouchají ženy u každého obtěžování, ať už je fyzické, nebo ne, takže ani to není nic nového,“ říká Pavel Houdek z Moderní sebeobrany. „U sexualizovaného obtěžování platí, že jeho psychické následky jsou pravidelně mnohem horší než ty fyzické, a není výjimkou, že přetrvávají roky. A je zcela lhostejné, zda k obtěžování došlo pokřikováním na ulici, nebo ‚pokřikováním‘ někde ve virtuálním prostoru,“ doplňuje.
Po bitvě je každý generál
Možná si říkáte, že si přece mohla ten VR set sundat nebo vypnout. Protiargumentů existuje nespočet. Ale i v tomto případě by mělo platit základní pravidlo, a tím je věřit obětem a neznevažovat jejich zkušenost. Výzkumnice navíc ve své zprávě popisuje, že ačkoliv jí celý zážitek byl velice nepříjemný, stále myslela na svůj výzkum.
Otevírá se nám nový prostor, a pokud se v něm budeme pohybovat, budeme si i v něm muset opět dávat pozor. Důležitější ovšem je, že zatím neexistují téměř žádná preventivní opatření, legální ochrana obětí nebo právní postihnutelnost násilníků.
V reakci na několik stížností ohledně nevhodného chování ve VR Meta zavedla možnost nastavení „osobních hranic“, které jiného uživatele nepustí blíž než na vzdálenost přibližně jednoho metru. Zda to bude ale stačit k zastavení sexuálních predátorů, násilníků a jiných uživatelů, kterým to přijde jako zábava, se ukáže až časem.
