„Jako bodání rozpáleným nožem.“ Opičí neštovice připomínají kauzu s AIDS, vlády nechrání gaye
Svět čelí zdravotní krizi. Jedná se o nemoc, která momentálně postihuje hlavně těla mužů, kteří mají sex s dalšími muži. A různé světové vlády tento problém komunikují nedostatečně. Zní vám to povědomě? Řeč není o krizi kolem nemoci AIDS, ale o opičích neštovicích.
První článek o nemoci, která následně začne být známá jako AIDS, zveřejnilo americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí v roce 1981. Příliš pozornosti veřejnosti se mu ovšem nedostalo. Zatímco jen v USA na AIDS zemřelo během osmdesátých let minulého století přes sto tisíc lidí, mezi lidmi v té době panovala mylná představa, že jde o nemoc, která postihuje jen gaye.
Ticho před bouří
Reakce vlády prezidenta Ronalda Reagana byla objektivně naprosto neadekvátní situaci. O AIDS se veřejně zmínil až v roce 1987, kdy je již po smrti více než čtyřicet tisíc lidí, a i tehdy komunikace Reaganovy vlády vyjadřovala nechuť k „životnímu stylu“, který se podle ní k přenosu nemoci váže.
Od roku 1987 ve Spojených státech také platil kontroverzní zákon, který zakazoval lidem nakaženým virem HIV vstup do země. Ačkoliv byl tento zákon v USA v roce 2009 zrušen, na světě stále zůstává jedenáct zemí, které nemůžete navštívit, pokud se ve vašem organismu nachází tento virus (jmenovitě Jižní Korea, Brunej, Kolumbie, Irák, Libye, Moldavsko, Fidži, Rusko, Saúdská Arábie, Arménie a Súdán).
Kvůli nedostatečné informovanosti veřejnosti, mylným domněnkám o nemoci a stigmatu, které se k AIDS váže, přišla během této krize o život (nejen) obrovská část LGBTQ+ komunity.
Ačkoliv úplné vyléčení nemoci je téměř vždy nemožné, dožití lidí nakažených virem HIV se od osmdesátých let rapidně zvýšilo. Nemoc dodnes postihuje ve velkém hlavně africké země, které navíc nemají přístup k moderním antiretrovirálním lékům, které potlačují projevy viru v těle.
Zdraví není zadarmo
Léčba AIDS je i dnes velmi drahá. Lékaři bez hranic na svých stránkách píší: Většina lidí žijících s HIV může užívat léky první linie, které stojí zhruba 1500 Kč pro jednu osobu na rok. V některých případech se bohužel virus stane odolným vůči těmto lékům a pacienti pak musejí přejít na léky druhé linie, které jsou čtyřikrát dražší. Pacienti, kteří musejí užívat léky třetí linie, pak mohou zaplatit za své medikamenty přes 50 tisíc korun ročně. Za vysoké ceny léků jsou zodpovědné především farmaceutické korporace, které svými monopoly znemožňují vstup levnějších variant léků na trh.
Nyní se však přesuňme do současnosti. Historie se totiž opakuje. Komunikace směrem od světových vlád k tématu opičích neštovic může v mnohém připomínat právě rané dny epidemie AIDS. Snad právě proto, že vypuknutí a šíření nemoci postihuje hlavně muže, kteří mají sex s dalšími muži, se o nemoci zase tolik nemluví.
Jako by mi dřeli rány zubním kartáčkem
Dalším důvodem může být i nízká úmrtnost. Opičí neštovice jsou ovšem velice bolestivé, jeden z pacientů postižených touto nemocí popsal průběh „jako kdybych seděl na střepech“. Jiný pacient bolest popisoval, jako když vás někdo „bodá rozpáleným nožem a pak to celé rozvrtá zubním kartáčkem“.
Pro přenos nemoci mezi lidmi je nutný užší kontakt s nakaženým, kontakt se sliznicemi (jako například při polibku) nebo povrchovými puchýřky obsahujícími virus. Při delším blízkém kontaktu se nemoc může přenášet i respiračně. Přenos při pohlavním styku není prokázaný.
Foto: Shutterstock
První zaznamenaný případ opičích neštovic v Česku byl 24. května 2022. Ke konci května bylo u nás potvrzeno pět případů, celosvětově pak 557 nakažených. Začátkem července bylo na světě zaznamenáno již asi 4500 případů nákazy, z nichž 90 % připadalo na Evropu. O týden později bylo v Česku potvrzeno 11 nakažených, většinou v Praze. Dne 23. července 2022 vydala Světová zdravotnická organizace kvůli šíření opičích neštovic nejvyšší stupeň varování. I přesto o nemoci slyšíme velmi málo.
Kdy přijde nějaká změna?
LGBTQ+ skupiny ve Spojeném království apelují na vládu, aby zvýšila snahy v boji proti opičím neštovicím, které byly zatím prokázány u téměř tří tisíc Britů (a další případy denně přibývají). Právě nečinnost vlády, která tak připomíná reakce z doby krize způsobené AIDS, pochopitelně dráždí nejen britskou queer komunitu. Místo řádné a opravdu rozšířené informační, testovací a vakcinační kampaně se totiž nakažení často setkávají s nepochopením, nedostatkem informací a stigmatizací.
Státní zdravotnický ústav v Česku vydal v souvislosti s festivalem Prague Pride dne 4. srpna informační leták, který upozorňuje na vysoké riziko nákazy ve skupinách mužů, kteří mají sex s muži. Zároveň se v něm píše, že „je však důležité poznamenat, že nakazit opičími neštovicemi se může každý, bez ohledu na svou sexuální orientaci a pohlaví. Byly zaznamenány případy i u žen a u dětí.“
Obáváte se nákazy opičími neštovicemi?
Kromě toho v době psaní tohoto článku autorka nezaznamenala jakoukoli probíhající osvětu obyvatelstva v Česku. Přitom pokud se chceme vyhnout propuknutí další pandemie, musíme obzvlášť rizikové skupiny o nemoci řádně informovat, poskytnout jim možnosti testování, vakcinace a léčby. To už bychom měli po zkušenostech s covidem vědět a umět.
Zda za nečinnost české vlády v případě opičích neštovic může právě to, že nemoc se podle zpráv ze světa šíří zejména mezi gay muži, můžeme jen spekulovat. Fakt, že ministr zdravotnictví Vlastimil Válek je jedním z poslanců, kteří podali návrh na ústavní zakotvení manželství jako svazku muže a ženy, ale budí dojem, že ministerstvo není k potřebám LGBTQ+ osob velmi vnímavé. Přitom právě historická stigmatizace homosexuálních styků v souvislosti s AIDS by měla být mementem chyb, které bychom neměli opakovat.
Ačkoliv není rok 1981 a máme jiné možnosti jak v oblasti komunikace, tak léčby, situace si rozhodně žádá urgentní řešení na úrovni státu a vlády i na úrovni individuální. Můžeme se sami zavázat, že se budeme snažit být informovaní, poskytovat informace i našim přátelům, vyhýbat se situacím a aktivitám, které můžou k šíření viru vést, a hlavně – vyvinout tlak na vládní představitele a farmaceutické společnosti, aby opičí neštovice považovali za krizi, kterou skutečně jsou, a začali podle toho náležitě jednat.
Ačkoliv co se týče úmrtí, jsou opičí neštovice mnohem méně nebezpečné než covid-19 nebo AIDS, zaslouží si naši pozornost. Nikdo z nás by se totiž neměl ocitnout v podobné situaci jako LGBTQ+ lidé ve Spojených státech v osmdesátých a devadesátých letech.
