Jak získat první práci jako programátor(ka)

Honza Javorek je Junior Guru

Chcete programovat? Na junior.guru máte spoustu tipů jak začít, na co si dát pozor a jak získat první práci v oboru. Abyste v tom všem nebyli sami, můžete se přidat do junior.guru klubu, kde najdete parťáky z oboru. Nejen začátečníky jako vy, ale i profíky, kteří vám pomohou s motivací, poradí s kariérou, poskytnou zpětnou vazbu, rozseknou zapeklitý problém v kódu.

Najděte si projekt

Jestliže si chcete ušetřit spoustu času, pohovorů a mrzení, nezačínejte hledat práci, dokud nemáte vlastní praktický projekt. Takový, který si od začátku do konce navrhnete a zkusíte na něm aplikovat své znalosti. Zvolte něco, co vás bude bavit. Není podstatné, zda vyrobíte webovku pro vaši čivavu, nebo piškvorky.

Začněte něčím jednoduchým a postupně to vylepšujte. Piškvorky pro dva hráče. Piškvorky proti počítači. Piškvorky s vymazleným grafickým prostředím… Pracujte samostatně, ale zároveň výtvor často ukazujte někomu z oboru, ať máte zpětnou vazbu a vychytáte začátečnické chyby. Čím déle se v tom budete šťourat a vylepšovat to, tím lépe.

Vlastní projekt je zcela zásadní pro samouky, ale obrovsky pomůže i absolventům vysokých škol nebo kurzů. Firmy vás při náboru budou žádat o ukázky kódu, aby měly představu, co dokážete samostatně vytvořit a co vás budou potřebovat doučit. Když ukážete něco funkčního, okamžitě soutěžíte v jiné lize než kandidáti, kteří jdou na trh se školními cvičeními, nebo pouze s úsměvem.

Reálná očekávání – základ úspěchu

Hledání práce bude jednodušší s reálnými očekáváními. Něco jsem naznačil už v předešlém článku, například že byste měli počítat s nástupní mzdou kolem 35 tisíc hrubého. Před rokem 2020 bylo v IT běžné, že třeba práci na dálku si musíte vysloužit svou samostatností, a i tak to byl často jen benefit na pár dní v týdnu.

Ani po dvou letech s pandemií nejde o standard a jakmile je to možné, firmy vrací své lidi do kanceláří. Navíc, na začátku kariéry se hodně učíte a mnoho lidí má za to, že je lepší, když se při tom můžete otočit na židli a zeptat se přítomných kolegů. Své sny o digitálním nomádství a práci z pláže tedy raději odložte. Po pár letech v oboru a ve vhodně naladěné firmě to budete mít snadnější než v samotném začátku.

Připravte se na měsíce hledání a desítky pohovorů. I když budete dobře připraveni, je zcela běžné, že prvních pět až deset pohovorů nevyjde. Rozkoukávejte se, sbírejte zpětnou vazbu, rozšiřujte si obzory, ale neměňte směr s každým inzerátem. Držte se toho, co jste si vytyčili, a až pokud nevyjde těch deset, snažte se zjistit, co děláte špatně. Pomoci opět mohou personální agentury nebo programátorské komunity.

První kroky

„Podle modelu 70-20-10 by mělo pětinu času, který trávíte učením, vyplňovat navazování mezilidských vztahů. Navštivte večerní hospodský sraz programátorů, zkuste kurz, najděte si online komunitu, nebo se s bráchou předhánějte, kdo z vás vyrobí vtipnější generátor politických kampaní. Hlavně nebuďte na učení sami. S lidmi budete mít větší motivaci a tím i šanci své snažení dokončit s úspěchem.“ 

Chcete začít programovat a nevíte kudy do toho?

Spolupráce na IČO nebo standardní smlouva?

V IT je běžná spolupráce na IČO. Je to balancování na hraně švarcsystému a obě strany tím chtějí především ušetřit na odvodech. Vzhledem k nedostatku zkušených programátorů nelze hovořit o prekarizaci, profíci si tuto cestu volí sami a zcela dobrovolně. Nikdo je ze dne na den nevyhodí a i kdyby, novou práci si najdou lusknutím prstu. Začátečník takové postavení ovšem nemívá, takže než na IČO kývnete, měli byste si vše důkladně spočítat. Také myslete na to, že se učíte programovat a možná není moudré se u toho zároveň učit i podnikat.

S tím souvisí také práce na volné noze, kdy dodáváte své služby více klientům. Pro začátečníky je spíše nevhodná. Zkuste pár let v normální firmě, naučte se řemeslo, pozorujte, jak to v oboru chodí. Teprve potom zamiřte na živnostenský úřad.

V případě práce během péče o dítě máte hned několik možností. Nejhorší je částečný úvazek, při kterém budete zbytečně platit zdravotní a sociální, i když už to za vás platí stát. Pokud navíc vyděláte méně než před nástupem na mateřskou, snižuje vám to důchod. Dohoda o provedení práce může být výbornou volbou, pokud vyděláte malé částky a nepracujete příliš mnoho hodin. Pokud překročíte 10.000 Kč za měsíc nebo 300 hodin pro jednoho zaměstnavatele, vyplatí se vám spíše IČO jako tzv. vedlejší činnost. Ta nemá žádný strop výdělku a první rok nemusíte platit zálohy na pojištění.

Další informace najdete v internetové bibli malých českých podnikatelů, jakpodnikat.cz. Konkrétní rady ohledně své situace můžete probrat také v poradně pro rodiče od Aperio.

Brnění pro klid na duši

Než se vydáte na bitevní pole, je dobré se vyzbrojit. Nevyvozujte svou hodnotu z toho, jak se vám daří práci shánět. Deset a více nepovedených pohovorů může být zpětná vazba, že něco děláte špatně, ale zároveň je úplně normální, že narazíte na výběrová řízení zpackaná ze strany firmy.

Bojujete s imposter syndromem?

„Díky tomu všemu jsme podceňované jak okolím, tak samy sebou,“ píše Zuzana Pechová. „Je snadnější uvěřit vnitřně tomu, že je to pravda. V pracovním procesu to pak má smutné důsledky. Bojíme se zeptat, aby nás někdo nesepsul, že to přece máme vědět. Bojíme se ozvat, protože náš nápad je jistě hloupost. Stresuje nás prezentace vyššímu managementu ze strachu ze selhání. Trávíme noci učením se věcí, které vlastně nepotřebujeme, jen abychom měly kontext a mohly jít do hloubky. Přepisujeme a donekonečna zlepšujeme už tak dobré dokumenty, třídy v programech, konfigurace v repozitářích. Oddalujeme tím ten obávaný moment nevyhnutelného odhalení, že jsme podvodnice.“

Syndrom podvodnice vás při práci v IT snadno dožene. Jak proti němu bojovat?

Na pohovoru musí „swipe right“ udělat obě strany. Ujasněte si podmínky, jaké na svou budoucí práci kladete vy, připravte si dotazy ohledně fungování firmy. Dva nejdůležitější jsou:

• Budu mít ve firmě přidělené lidi, kteří se mi budou věnovat a za kterými budu moci chodit pro rady bez pocitu, že je zdržuji od důležité práce?
• Můžete mi dát konkrétní příklady toho, na čem budu pracovat?

Na vašem pocitu záleží stejně dobře jako na jejich. Je jasné, že po pěti pohovorech už máte chuť vzít cokoliv, ale věřte svému instinktu, a pokud vám druhá strana nepřijde seriózní, nebo se vám tam nikdo nebude věnovat, ušetřete si měsíce času a trápení, hledejte raději dál.

Pamatujte na „confidence gap“, tedy dobře zdokumentovaný nepoměr sebedůvěry u mužů a u žen. I když to také má své nástrahy, naučte se drze zkoušet a nehlásit se pouze tam, kde dokonale splňujete všechny body z inzerátu.

Spolu s imposter syndromem může být sebevědomí vaší největší brzdou. Pomůže deníček, kam si zapíšete každou věc, kterou jste se naučili, každý úspěch. Když se po několika týdnech ohlédnete, možná vás samotné překvapí, jak velkou cestu už jste ušli.

Dejte si záležet s životopisem

Mít strukturovaný životopis je naprostý základ. Připravte si českou i anglickou verzi a odpovídejte na inzerát vždy tím samým jazykem, v němž je napsaný. Na CV nemusí být vše, co jste kdy dělali, vyzdvihujte spíš věci relevantní pro danou práci, a to stručně.

Začněte nejdůležitějšími informacemi o sobě, pokračujte výčtem projektů nebo i první reálné praxe, následujte vzděláním a pracovními zkušenostmi mimo obor. K těm napište vždy pár slov o tom, co jste kde dělali, k čemu jste přispěli, co jste se naučili.

Zásadní věc, na kterou mnoho lidí zapomene, je jedna výrazná věta úplně v úvodu CV, která popisuje, kdo jste a co chcete. Například: „Vystudovaná knihovnice, která má za sebou kurz PyLadies a nyní hledá první příležitost programovat v Pythonu.” Nahoře, velkým, tučně, viditelně. Prakticky všichni náboráři se shodují, že podobný úvod je pro ně pro orientaci zásadní.

Buďte vidět

Kromě životopisu, ideálně aspoň trochu vyladěného podle internetových návodů, si nezapomeňte vytvořit i profil na sociální síti LinkedIn, kde náboráři tráví víc času než Leoš Mareš na Instagramu. Nebojte se vyhledat si recruitery ze zajímavých firem a přidat si je, i když je neznáte. Jestliže se vám nějaká firma líbí, oslovte ji napřímo, ačkoliv nemá vypsanou nabídku.

Proaktivita a networking se cení. Navštěvujte srazy a firemní akce. Zapojte se v programátorských komunitách. Dobrovolničte organizováním kurzů nebo oborových konferencí. Vytvořte si webovku, pište a přednášejte o tom, co jste se zrovna naučili. Obecně, čím víc budete vidět, tím spíš se nějaká nabídka objeví sama.