Umí naše společnost odpouštět? Šéfredaktorka Heroine představuje nové číslo o Amerikánce i smyslu trestu

Milé čtenářky a čtenáři,

držím právě v ruce čerstvě vytištěné číslo Heroine, jehož obálku zdobí fotografie od Tomkiho Němce. Vždycky když se na ni podívám, znovu mě dojme. Je na ní režisér Viktor Tauš v něžném objetí s Amerikánkou, tedy Zdenou Vrbovou, ženou, která ho před dvaceti pěti lety inspirovala k natočení filmu. Filmu, o kterém se nyní všude mluví, většinou v superlativech. Musíte ho sami vidět, abyste pochopili, že recenzentky a recenzenti nepřehánějí, když říkají, že tento film vypráví obrazy a útočí na emoce. 

Zároveň je to dílo, které má ambici změnit situaci dětí z dětských domovů. Kdybyste si měli přečíst jen jediný rozhovor s jeho tvůrcem, Viktorem Taušem, nechť je to ten „heroinní“. Vedla ho Marika Pecháčková, doplňují ho fotografie Tomkiho Němce a my mu dali celých čtrnáct tiskových stran. Titulní fotografie vznikla na jedné z předpremiér. Tomki Němec mi volal a řekl: „Myslím, že mám ten cover. Je na něm štěstí a naděje.“ Souhlasím.

Čtěte v novém čísle nebo na našem webu.

Nové číslo je zároveň pozvánkou na naši listopadovou konferenci Svět podle Heroine, která se koná 4. listopadu v pražském Veletržním paláci. Vstupenky jsou právě v prodeji.

Na konferenci vystoupí islandská autorka Thordis Elva, jejíž kniha South of Forgiveness vyjde v češtině pod názvem Chci se ti podívat do očí v Edici Heroine už během října. Ukázkou z knihy naše nové číslo začíná, a jelikož se jedná o text, který popisuje setkání oběti znásilnění s pachatelem a hledání odpuštění, rozhodli jsme se věnovat část aktuálního vydání restorativní justici. Požádali jsme filozofa, farářku a právničku, aby se zamysleli nad smyslem trestu v naší společnosti a také nad tím, zda a do jaké míry lze odpustit viníkům. Jejich zamyšlení čtěte od str. 82.

„Máte sucho v garáži?“ zeptal se mě lékař při běžné kontrole. „Parkuju na ulici,“ odpověděla jsem automaticky. Zíral na mě jako na blázna. A pak mi to došlo. Tou garáží myslel mou vaginu. Chtěl zjistit, jestli mám po odstranění dělohy potíže s vysycháním sliznice.

Tak začíná článek o hysterektomii, který dost přesně ilustruje přístup některých lidí k ženskému zdraví a ženským diagnózám. Na konferenci o tom budeme mluvit v panelové diskusi. V časopise si můžete v sekci ženské zdraví přečíst také příběh, který napsala Kateřina Šafaříková. Popisuje, jak místo svatební cesty musela na onkologii a jak se rozhodla neposlechnout první lékařku, ale místo toho začala zjišťovat víc o možnostech léčby. Je to inspirativní text, který zas a znovu dokazuje, že starost o své zdraví opravdu musíme vzít do vlastních rukou. Její příběh má happy end a svědčí o tom, že konzultovat svůj zdravotní stav můžete i za hranicemi.

Letošní výběr oceněných žen v projektu Moje Heroine 2024 je u konce. V tomto čísle představujeme Petru Wünschovou, psycholožku a zakladatelku centra Locika, se kterou jsme si povídali o tom, proč je naše země tak nepřátelská k dětem a proč výchovná facka není dobrý nápad – nikdy. Další z oceněných, Rozárie Haškovcová, si získává čím dál větší pozornost především na sítích, kde vystupuje jako @shlukbuněk. Na tomto profilu edukuje své publikum o udržitelnosti a dělá to tak přirozeně a přístupně, že její fanouškovská základna rychle roste. Alžběta Brůhová je architektka, feministka a zakladatelka platformy Architektky. Zasazuje se o to, aby veřejný prostor respektoval potřeby všech, i o zlepšení podmínek pro ženy ve svém oboru.

Všechno, co potřebujete vědět o Moje Heroine 2024, najdete zde, včetně videí, která postupně přidáváme. Se všemi letošními laureátkami se můžete osobně potkat na konferenci, kam vás tímto ještě jednou zvu.

Děkujeme za přízeň a těšíme se na vás!