Výchova dívek v Čechách. Co si myslí úspěšné české ženy o výchově dcer

Eliška Vyhnánková, social media konzultantka a spoluautorka knihy Jak na sítě

Jaké dáváte své dceři příklady a vzory?

Řídím se tím, co se osvědčilo mně. Osobně patřím k těm šťastnějším, kterým se celý dosavadní život dařilo nevidět, neslyšet, nevnímat a dělat si, co chci. Chtěla jsem být popelářem, pak policistkou, vzít si za muže Carla Lewise. Chtěla jsem prosedět pubertu u počítače. Chtěla jsem si udělat řidičák na motorku. Moji rodiče vážně přikyvovali, jindy jemně diskutovali. Stáli za mnou a věděla jsem, že jakýkoliv průšvih udělám, společně to vyřešíme. Moje sny mi nikdo neničil. A v dospělosti už jsem se nenechala. Ale vím, že to tak mnohdy není. Je v nás všech, že automaticky škatulkujeme, obzvlášť podle pohlaví. Ať chceme, nebo ne. Pak záleží na tom, jaké sny holky a kluci mají. A jak se k tomu postaví jejich rodiče.

O čem sní vaše dcera?

Dceři jsou teď v říjnu čtyři roky. Zatím se snažíme ve výchově hlavně zkazit co nejméně věcí. Moudřejší a zkušenější kolem nás nenápadně naznačují, že tahle fáze nikdy neskončí. Doufám, že z ní vyroste silná a sebevědomá žena, která bude zároveň laskavá a empatická vůči ostatním. A nehledě na vzory a příklady, které si sama najde, se budu snažit být přesně tím rodičem, jakým byli moji. Budu přikyvovat, podporovat, občas diskutovat a doufat, že to dobře dopadne.

Apolena Rychlíková, novinářka, producentka, dokumentaristka

O čem sní vaše dcery?

Moje starší dcera snila v létě o plavkách s Avengers, a kdybych uměla šít, už by je měla. Moje mladší dcera chtěla mít sto dětí a všem dát jméno Ela (tak se jmenuje). Teď chce být bezdětná a dělat superhrdinku. 

Jsou podmínky pro sny holek nastavené stejně jako pro kluky?

Cítím, že některé podmínky stejně nastavené nejsou, a že to dopadá i na kluky. Když třeba chtějí tancovat, nosit sukně, mít delší vlasy, snít o „kariéře" pečujících otců. Moje osobní zkušenost s dvěma dcerami se zatím nejvíc projevuje v pro ně nepochopitelných rámcích a rolích dětských příběhů. I v Dětech z Bullerbynu mají holky být maminky, v Zahradě zas zažívají dobrodružství jenom kluci a některé pohádky o princeznách jsou na hranici lobotomie. Stejně jako fakt, že neexistují holčičí plavky s Hulkem a Kapitánem Amerikou!

Jaké dáváte své dceři příklady a vzory?

Hodně dětem čteme, diverzifikovaně, aby měly široky záběr. Občas můj muž něco přegenderuje, když se mu zdá, že jsou příběhy moc stereotypní. Pouštíme jim Mijazakiho filmy, kde jsou holčičí hrdinky, pečuje se o přírodu i o mezilidské vztahy. A hlavně se je snažíme podpořit, protože to je pro realizaci jejich snů to nejdůležitější.

Leila Chadalíková, novinářka

O čem sní vaše dcera?

Jsem matkou teprve tři měsíce a ještě nevím, o čem sní moje dcera. Momentálně nejspíš o čisté pleně a dostatečném přísunu mlíka. Co ale vím, je, že já sním o tom, aby až začne snít, zatnula zuby a šla za tím. Navzdory všem, navzdory všemu.

Jsou podmínky pro sny holek nastavené stejně jako pro kluky a jakou s tím máte zkušenost?

Jsem si téměř jistá, že prostor v téhle anketě jsem dostala proto, že se pohybuji celý svůj pracovní život v převážně mužských kolektivech. Mohla bych tedy mít na takovou otázku zajímavý, obsáhlý a sofistikovaný názor, v kterém bych vysvětila, že podmínky jsou nerovné. Pravdou však je, že to tak podle mě není. Podmínky si nastavuje každý sám. Velkou roli hraje samozřejmě rodina a její případná podpora. Není to ale klíčový aspekt. Když jsem já sama ve čtrnácti letech doma prohlásila, že budu novinářkou, bylo mi řečeno, že „si nemůžu jen tak napochodovat do Prahy a psát, nemám za sebou žádnou uměleckou rodinu, nemám ty správné kontakty, nikdo tam na mě nebude zvědavý, jsme obyčejní a bylo by fajn začít uvažovat reálně a vybrat si konečně normální práci.“ A přesto právě čtete tyto řádky. Bylo by to jiné, kdybych byla kluk? Pochybuji.

Jaké dáváte své dceři příklady a vzory?

Žijeme v době, kdy se někteří rozhodli přepisovat historii. Těm, kteří byli vzory pro minulé generace, jsou dnes svrhávány sochy. Churchill byl otrokář, Muhammad Ali měl z dnešního pohledu mnohem zajímavější projev než obsah, Frida Kahlo byla v osobním životě skoro nesnesitelná, Michael Jackson byl pedofil. Řekněte jakoukoliv osobu z minulosti, která je obdivována, a pokud mi dáte chvíli, najdu někoho, kdo tvrdí, že by to tak být nemělo a proč. Nechystám se své dceři dávat žádné vzory. Vybere si je sama a do doby, než se to stane, udělám vše proto, abychom vzorem správného žití a chování byli my. Její rodiče.

Renata Mrázová, Chief People Officer v Home Credit International

Jsou podmínky pro sny holek nastavené stejně jako pro kluky a jakou s tím máte zkušenost? 

Mohla bych se rozepsat o tom, jak holčičkám a chlapečkům odmalička formujeme jejich představy, uvažování a přemýšlení a tím vytváříme limity a předsudky. Hodně záleží na tom, v jakém prostředí děti vyrůstají a žijí, kdo je každodenně ovlivňuje. Rodiče, prarodiče, školka, škola, kamarádi… Přesto věřím, že sny máme každý v hlavě a je jen na nás, jak s nimi pracujeme. A děti mají krásné sny, jen je potřeba je v nich podpořit a ukázat jim, že je potřeba mít odvahu.

Myslím si, že holčičí a klučičí škatulkování už opadá, že povědomí o těchhle „biases“ je stále větší a je řada osvícených lidí, kteří tyto předsudky boří. Je dobře, že se o tom mluví. Vzpomínám si, když před jedenácti lety, když starší dceři byly tři roky, mi paní učitelka ve školce mi řekla, že je „too bossy“, protože se chovala ve třídě jako vůdce a děti organizovala. Dětem to ale nevadilo, líbilo se jim to. Tak jsem se paní učitelky zeptala, zda by podobně popsala chování i u kluků, a vysvětlila jsem jí, co tím popisem může způsobit právě u holek. Byla to tenkrát zajímavá diskuse a paní učitelka reagovala skvěle, vůbec si totiž neuvědomila, co takovými komentáři může u dětí způsobit.

Jaké jste dávala dcerám příklady a vzory?

S manželem se snažíme odmala s dětmi diskutovat, milujeme debaty. Myslíme si, že pro spokojené a sebevědomé děti je důležité, aby uměly kriticky myslet, udělat si vlastní názor, obhájit si ho, prověřovat si informace, nevěřit všemu, co čtou, vidí a slyší, a umět o věcech mluvit. Hodně čteme, a snažíme se dětem zprostředkovat prostřednictvím různých zážitků – cestování, muzea, filmy, knihy, divadla atd. Největší vzory jsem samozřejmě v rodině. Měla jsem úžasné babičky a dědečky, kteří se ve svém životě řídili krásnými hodnotami, byli čestní, pracovití a s velkým srdcem, byli velkými vlastenci a úspěšní v tom, co dělali. Také doufám, že jsme pro své dcery inspirací my s manželem, snažíme se je vychovávat s láskou tak, aby věděly, že žádný sen není nedosažitelný, a že všechny překážky mohou překonat, pokud chtějí. Obě dcery se velmi zajímají o problematiku diverzity a inkluze, inspirují je zajímavé osobnosti a samozřejmě hodně se zajímají o příběhy inspirativních žen. Jsou také pyšné na to, že jsem vydala knihu Velké ženy z malé země.

Nikola Mucha, zpěvačka a perfomerka

O čem sní vaše dcera?

Sny by neměly mít žádné podmínky ani limity, sny jsou sny. Já osobně mám velký problém s rozlišováním toho, jak by měly věci být a jak jsou. Limity se objevily spíš v konkrétních plánech. Například jsem kvůli brzkému otěhotnění nedodělala francouzštinu na FFMU, ale zas žiju sen, který jsem neměla – živím se koncertováním a psaním písniček. To by mě tehdy na základce ani nenapadlo.

Jaké dáváte své dceři příklady a vzory?

Děti jako vzor vnímají své nejbližší okolí. Johanka (12) mi nedávno řekla, že mě nikdy neviděla opilou – což mi, s vědomím toho kvanta po/před/mezikoncertních večírků připadá skoro neuvěřitelné. Ale zřejmě by mě hanba fackovala, kdyby tomu bylo jinak. V jejím případě se tedy snažím být co nejmíň trapná a výrazná, hlavně nevyčnívat, ale zároveň se jí snažím vysvětlit, že jinakost je taková malá výhra. Těžko to ale pochopí, když teď nejvíc řeší, jak a hlavně kam zapadnout. Nemají to lehký, dnešní teens... V případě Dorotky (4) se snažím být trpělivá a hlavně stavět na odiv to, jak se máme všichni rádi. Jsem přesvědčená, že pusinky maminky a tatínka jsou pro děcko výživnější než tři kopce zmrzliny.

Jarmila Kowolowská, manažerka

O čem sní vaše dcery?

S partnerkou vychováme dvě, je jim 11 a 13 let. Starší dcera chce bydlet v domě u moře, mít hromadu koček a živit se jako herečka, spisovatelka nebo ilustrátorka. Je vášnivou čtenářkou a recenzentkou. Mladší chce rovněž žít v zahraničí, pracovat se zvířaty nebo pomáhat v útulku, být slavná a nejlépe i bohatá. Tak nevím, zda se jí podaří to skloubit.

Jsou podmínky pro sny holek nastavené stejně jako pro kluky?

Obecně si myslím, že se společnost oproti době mého mládí změnila a je vůči tématu genderové diskriminace mnohem vnímavější. K rovným podmínkám ale máme hodně daleko. Ač se snažíme holky vést k tomu, že mohou dokázat cokoli chtějí, stejně se nám nedaří dosáhnout toho, aby byly stejně průrazné a sebevědomé jako většina jejich klučičích vrstevníků. A když se pak volí zástupci třídy do školního parlamentu, nekandiduje ani jedna. Ač v jejich třídách převažují holky, mezi kandidáty jasně dominovali kluci. A dokud se toto nezmění, nehneme se z místa.

Na druhou stranu je spousta pozitivních signálů a já osobně jsem velkou optimistkou. Dokonce si myslím, že v budoucnu budou ženy nad muži dominovat. Ukáže se totiž, že mužský, silový a krátkodobý pohled ohrožuje naši existenci a hodnoty vyznávané ženami nebo s nimi spojované se stanou doceňovanější. Mám radost, že existují knihy jako Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky, v young adults literatuře jsou silné ženské hrdinky stejně jako v některých populární filmech, např. Hunger Games. Hudebku je ve škole učí pan učitel a v učitelském sboru je mnohem vyšší zastoupení mužů. To nabourává obecné chápání mužských a ženských rolí, vede to k menšímu škatulkování a větším akcentu na individualitu.

Jaké jim dáváte příklady a vzory?

Snažíme se s nimi mluvit o různých společenských tématech. Kromě homoparentálních rodin jako je ta naše mluvíme o sociálních médiích, politice, dezinfomacích, ekologii, konzumní společnosti a také genderové nerovnosti. Snažíme se, aby měly široký rozhled, byly citlivé k různým názorům a angažované. A hlavně, aby neměly pocit, že „ony na tom nic nezmění“.

Když jsem se jich ptala, co je důležité pro to, aby se jejich sny plnily, odpověděly, že záleží pouze na nich samotných a úsilí, které tomu budou věnovat. I když vím, že to tak jednoduché nebude, jsem za jejich postoj ráda.

Irena Obermannová, spisovatelka 

O čem sní vaše dcery? 

Myslím, že všechny holky pořád sní o šťastné lásce, a pokud mají štěstí, že ji poznaly, tak o šťastné rodině. Máme tyhle sny v genech po předchozích generacích našich babiček a domnívám se, že je málo žen, které sní třeba o vědecké dráze, teda výhradně vědecké. To je takové ženské prokletí, ale také požehnání, protože schopné ženy, které chtějí dělat kariéru, musí umět skloubit obojí, a když se to podaří, tak je to může hodně posílit.

Jsou podmínky pro sny holek nastavené stejně jako pro kluky? 

Sny nás všech pocházejí z dětství, formují nás naše rodiny a také pohádky, příběhy, které slyšíme a prožíváme. Klučičí vzory jsou jiné, a proto jsou muži trochu jinak nastaveni. Ale mění se to, například už se jim nekupují na hraní samopaly a tanky. Nicméně klukovské sny jsou méně idylické, často chtějí být třeba popeláři nebo kosmonauty, zatímco holčičky touží být princeznami nebo nově modelkami a vozí panenky v kočárku. Než jsem měla vnoučata, myslela jsem, že to my jim podsouváme hračky podle pohlaví, ale od chvíle, kdy mě můj vnuk nadšeně táhnul k bagru, který jsem já vůbec nevnímala, mi přijde, že se s tím asi rodíme.

Jaké jste dávala své dceři příklady a vzory? Jaké dáte své vnučce? 

Žádné vzory jsem svým dětem nedávala, spíš jsem je vždy nabádala, aby měly oči otevřené, tahala jsem je od útlého dětství do divadel a dívaly jsme se na dobré filmy. Někdy mi připadá, že největším vzorem pro nás všechny byla moje maminka, babička holek, která v sobě měla neuvěřitelnou vitalitu a smysl pro humor a která je stále s námi, i když už nežije.

Anna Urbanová, šéfredaktorka Heroine.cz

O čem sní vaše dcera?

Moje osmiletá dcera sní o tom, že bude moci celý den hrát Minecraft. Té hře propadla před rokem a od té doby buduje vesnice a bojuje s příšerami. Vždycky, když o své vášni mluví s někým dospělým, a reakcí je otázka, jestli „to není spíš pro kluky“, vidím v jejích očích pobavený údiv. Proč jako? Na otázku, čím by chtěla být, až vyroste, říká: „Maminkou, youtuberkou a dětskou doktorkou.“ 

Jsou podmínky pro sny holek nastavené stejně jako pro kluky?

Myslím si, že sny malých holčiček limitované nejsou; uvědomujeme si, že není v pořádku vymlouvat dívenkám, že budou astronautkou, i když o tom v duchu máme své pochybnosti. Co ale cítím jako pořád platné, je nálož životních očekávání, která se dívkám začínají kupit od puberty; zodpovědnost za domácnost a její stav (která je často už nikdy neopustí, protože jsou v páru pak ty jediné, které domácí práce „umí“) i přijetí emocionálního břemene (nehádej se a dělej kompromisy, buď ta rozumnější, příliš se neprosazuj, dělej ostatním vrbu, buď mírná a něžná...). Na prahu dospělosti má pak dívka před sebou hromadu povinností a rolí, které by měla splnit, aby obstála, a naplňování snů leží až úplně vespod. Předurčujeme ji k tomu, že upřednostní cizí očekávání před těmi svými, a namísto seberealizace bude bojovat se strachem ze selhání a pocity viny.

Jaké dáváte dceři příklady a vzory?

Snažím se jí vybírat knížky, kde se vyskytují dobře prokreslené ženské postavy. Totéž volím u filmů a seriálů, ale ani ji nějak necenzuruji v tom, co si vybírá sama. Líbí se mi, že jí nepřijde nic zvláštního na tom, že jeden rok je její hrdinkou poník z My Little Pony a další rok trenér Pokémonů. Její zábava je poplatná jejímu věku, ale doufám a těším se, až si s ní budu povídat třeba o zajímavých ženách historie. Její hrdinka je právě teď Lucinka z Letopisů Narnie. Dobrá volba.

Katarina Schapiro, manažerka a koučka 

Měla jste jako malá nějaké vzory? Jaké? V čem vás ovlivnily?
Pro mě byla prvním uvědomovaným idolem v šesti letech paní učitelka! Nevím, zda byla vzorem, ale milovala jsem jí pro její laskavost, trpělivost a lásku k učení. Mým světem v dětství byly knížky, mé velké hrdinky! Od Jane Eyrové po Annu Shirley. Vždy mě přitahovaly ty jiné, nezávislé dívky a mladé ženy, které toužily po vzdělání, lásce,  dobru, uměly čelit s odvahou životu. Inspirovali a přitahovali mě nebojácní lidé, kteří měli smysl pro spravedlnost, férovost, překračovali hranice, šli si vlastní cestou. U koho jsem si ale hluboce uvědomovala, myslím už tak v deseti letech, že se jim chci podobat, byly Josephine Baker a především Jane Fonda, „Hanoi Jane“. Ony ve mě rozhořely, co tam snad doutnalo od narození. Byly mými parťačkami, držely mě, inspirovaly, prorůstaly do mého života.

Jaké jste dávala příklady a vzory své dceři? 
Vzory jsou inspirací, když rezonují se srdcem. Dětem je pomáháme jen objevit. Byla jsem maminkou, která spíše otevírala možnosti, nabízela, dceři jsem nechávala dost prostoru. My jsme spolu vždy hodně mluvily a sdílely, opravdu hodně jsme četly; rozebíraly jsme hrdiny, muže i ženy. Naše oblíbená knížka byla třeba Alenka v říši divů, ale i Babička, Pipi, hodně pohádek. Později ji přitahovaly jiné knížky, jiné příběhy – nejvíce mýty a historie. Víte, proč si pro studium vybrala nejtěžší College v Oxfordu? Protože tam kdysi učil Tolkien! Když mi opravdu záleželo na tom, aby si něco přečetla, položila jsem knihu na stůl a řekla, to je skvělá knížka, nebo jsem jí začala o tom člověku, knize, filmu, příběhu vyprávět. To milovala – maminko povídej...