Strategie rovnosti žen a mužů není – jak by se někdo mohl domnívat – pamfletem plánujícím feministickou revoluci, ale dílem Úřadu vlády České republiky. Formou doporučení přináší konkrétní návrhy, jak by se v příštích deseti letech, respektive do roku 2030 mělo naše politické vedení chovat, pokud je odstraňování nerovností jejím cílem.
Letos 8. března na Mezinárodní den žen představila vláda novou Strategii rovnosti žen a mužů. Tento krok sklidil mimo jiné i kritiku, kterou by bylo možné shrnout následovně: Venku zuří pandemie a vláda nemá nic lepšího na práci, než takové zbytečnosti. Takový pocit vyplývá z nepochopení potřeby a významu takového dokumentu. Vlastně nejen dokumentu – kritikové spíše nechápou celou problematiku rovnosti žen a mužů jako celek, případně ji sice vnímají, ale odmítají aktivně řešit. O co tedy vlastně ve Strategii jde a proč ji potřebujeme?
Není žádným tajemstvím, že Česká republika si v mezinárodním srovnání nevede příliš dobře, konkrétně v rámci Evropské unie jsme co do genderové rovnosti v zásadě na chvostu. Ale ani v celosvětovém srovnání to není zrovna na pochvalu. Dlouhodobě nejslabší jsme v otázce vyrovnaného zastoupení v mocenských a rozhodovacích pozicích, v nerovnostech na pracovním trhu a ve vzdělávání. Ačkoli se v těchto oblastech daří v rámci několika posledních let určitý pokrok, je tak pomalý, že v podstatě stojíme na místě. A – jak konstatuje i sama Strategie – dosavadní měkká opatření se neukázala jako příliš účinná.
Podpořte naši redakci a získejte přístup ke všem prémiovým článkům a řadu dalších výhod!