3-2-1-pusťte film. Moc nám toho nezůstalo, těšíme se i na společné kino online, přiznává učitel z Bruselu

Je první únorová sobota po šesté večer. Ve dvacítce bruselských domácností stoupá vzrušení. Někde se peče pizza, jinde se z mikrovlnky ozývá praskání popcornu, v některých dětských pokojích se ještě narychlo stahuje vybraný film. Kolem čtvrt na sedm už se v aplikaci Microsoft Teams, která ve všední dny slouží pro distanční výuku, scházejí první diváci. „Máte lístky?“ ptá se učitel Noah a myslí to vážně. Filmovou party vymazlil do posledního detailu a kromě plakátu vyrobil i vstupenky, které dýchají nostalgií po čase, kdy jsme ještě mohli do kina. Mailem je rozeslal žákům, aby si je před projekcí mohli vytisknout. „Já ho mám dole, skočím si pro něj,“ směje se česká žačka Natálie. „Jdi, nebo tě vykopnu ze sálu,“ žertuje učitel. „Moje žena je ještě v kuchyni, ale až přijde, taky mi bude muset ukázat lístek.“ 

Evropská škola je mezinárodní, sídlí všude tam, kde se nacházejí instituce Evropské unie, a chodí do ní děti zaměstnanců těchto institucí. Dnešní projekce se účastní jedenáct českých žáků spolu se svou učitelkou Hankou, ostatní děti jsou ze Španělska, Řecka, Německa, Holandska, Francie nebo Anglie. Dorozumívacím jazykem je angličtina, a to i ve chvíli, kdy mluví česká učitelka na své žáky. 

Je libo bruselské kapustičky?

Ve virtuálním kině přibývají další a další diváci, pozornost se přesouvá k jídlu. Každý se chce pochlubit, co si k filmu přichystal. Dominuje popcorn, jeden chlapec má „pizzu větší než on sám“, jak poznamenal učitel. Čech Marek udivuje spolužáky modrou limonádou. „Kdo nám to minule dával ten recept na domácí brambůrky?“ zjišťuje učitel Noah. „Dneska je nemám, ale mám něco zdravějšího,“ ukazuje žákům. „Brussels sprouts, víte co to je? To byste měli, když žijete v Bruselu,“ směje se Noah, který je původem Němec. „Kapustičky,“ překládá to pro „své“ děti v chatu česká učitelka Hanka. „No fuuuj. Tak to bych asi nedal,“ komentuje jeden z českých chlapců. „Já jsem si upekl chleba,“ říká Francouz Gauillaume a před zraky spolužáků ukusuje přímo z bochníku.

„Jestli chcete ještě někoho pozvat, pořád je čas mu poslat link,“ vybízí učitel. Událost je otevřená komukoli, s některými dětmi koukají sourozenci, jinde se přidali i rodiče. Někdo je zachumlaný pod dekou v obýváku, jiní koukají u stolu ve svém pokoji se sluchátky na uších. „Brzy začneme, ale abychom ještě dali šanci opozdilcům, tak já vám něco zahraju,“ navrhuje učitel. Bere do ruky kytaru a hraje devadesátkový hiphopový hit Gangsta’s Paradise. Mimochodem – k této písni se váže další projekt akčního hudebkáře: každé z dětí se ji má naučit na nějaký nástroj, zarapovat ji nebo zatančit. Akce nese ambiciózní název Gangsta’s Paradise olympiáda a všichni ji berou nesmírně vážně. 

Mít se zase na co těšit

O uspořádání online filmové party uvažoval učitel už několik měsíců. „Přišli jsme s dětmi o hodně akcí a nezbylo moc věcí, na které se můžeme společně těšit. Nechtěl jsem, aby jedinými tématy spojenými se školou byly známky a samé vážné věci,“ vysvětluje. První společná projekce se konala o dvě soboty dřív, promítal se první díl kultovního filmu o zpívajících jeptiškách. Noah vyrobil plakát, rozeslal ho žákům spolu s odkazem na schůzku v Teamsech, jen film si musel každý stáhnout sám. 

A proč vybral zrovna Sestru v akci? „Učím hudební výchovu a ten film je plný hudby. Je to sice film mého mládí, ale je dobrý a vtipný a říkal jsem si, že to třeba naláká i rodiče, aby se dívali s námi. I u školních projektů se vždycky snažím, aby se mohla podílet celá rodina,“ vysvětluje. Na dnešní projekci už chtěl vybrat jiný film, ale děcka trvala na tom, že chtějí vědět, jak to se sestrami dopadne. 

OMG! On si dává na pizzu brambůrky

Přichází důležitý okamžik: sladit start projekce tak, aby všem běžel film víceméně stejně. „3-2-1…,“ odpočítává učitel. Celá legrace spočívá v tom, že všichni vidí ve stejnou chvíli to samé a mohou to společně komentovat v chatu. „Nemůžete přestat psát? Kvůli těm zvukům potom neslyším film,“ stěžuje si jeden z chlapců chvíli po začátku. „Ale o tom to právě celé je. Vypni si zvuk notifikací, to se ti bude ještě mnohokrát hodit,“ radí učitel. 

„OMG! On si dává na pizzu brambůrky,“ píše do chatu Giulia. „To je slavný německý moderátor, Thomas Gottschalk,“ odhaluje identitu svého krajana Noah. Během filmu upozorňuje na zajímavé pasáže, dává krátké exkurzy o gospelu nebo upozorní, že mladá herečka je pozdější slavná zpěvačka Lauryn Hill. Často nachází paralely mezi děním ve filmu a ve vlastní třídě. „Vidíte, říká žákům: Chci vidět vaše oči. To je jako když já vám říkám, ať si při online výuce všichni zapnete kamery,“ směje se. Děcka se dobře baví a smajlíky v chatu jen létají. „Hudba, to není nikdy jen dokonalé technické provedení, nebo jen pocity. Vždycky je to mix obojího a já bych vždycky upřednostnil pocity před dokonalostí,“ komentuje během dojemných scén z kostela.   

„Konec, bylo to super,“ začíná se objevovat v chatu. Někteří, co začali o pár vteřin později, ještě koukají. „Podíváme se příště na třetí díl?“ ptá se někdo ze žáků. „Další pokračování už není, na příště už budeme muset vybrat něco jiného, můžete dávat návrhy, ale já rozhodnu,“ směje se učitel. 

Byla to blbost, ale rád jsem vás viděl

Hlásí se chlapec Christian. Chce se svěřit, že se mu film moc nelíbil. „Ale i tak jsem vás všechny moc rád viděl bez roušek,“ říká a loučí se, rodina se chystá večeřet. „A o tom to je,“ říká spokojeně učitel. „Pamatujete, když jsme dřív mohli chodit do kina, jak to bylo fajn, jít společně s kamarády, a klidně si po kině říct, že to byla pěkná blbost, nebo co se nám tam líbilo a co ne.“ 

Další děti přidávají své komentáře, od filmu se nakonec debata stočí třeba i na to, jestli je ve škole lepší první, nebo druhý stupeň a jak je těžké přejít na druhý stupeň v době covidu, kdy si kvůli střídavé online výuce nestihnete ve škole tak rychle udělat nové kamarády. 

„Děcka, díky všem, musím říct, že jsem se na tuhle akci těšil celý týden,“ loučí se téměř po třech hodinách učitel. „A už teď se budu těšit na příště.“ Děti kývají, všichni si vzájemně mávají a odhlašují se. Spát půjdou dneska s pocitem, že tenhle sobotní večer byl skoro jako ve starých dobrých časech. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.