Mobily jsou součástí života. Své místo mají ve výuce i mimo ni. Jaké důvody učitelé uvádějí proti plošnému zákazu mobilů ve školách?

Zhoršující se duševní zdraví, střílečky a porno o přestávce, natáčení spolužáků na záchodech i nesoustředěnost a přesycení technologiemi. Jaké důvody učitelé uvádějí pro zákaz mobilů ve školách? Čtěte víceMobily jsou součástí života. Potřebujeme s nimi děti naučit zacházet. Své místo mají ve výuce i mimo ni. Jaké důvody učitelé uvádějí proti zákazu mobilů ve školách? Čtěte více

Podle oslovených učitelů existují i jiné způsoby, jak děti od mobilů odpoutat. Často zaznívalo, že je vhodné, aby se děti digitálním dovednostem učili na vlastních zařízeních či že pokud děti nebudou mít přístup k internetu, postrádají potom smysl elektronické žákovské a online studijní materiály. Mobil může být prostředek jak si od výuky během pauzy odpočinout. Ojedinělý nebyl ani argument, že by plošný zákaz byl nefér potom, co byly děti nuceny s technologiemi pracovat během covidu. 

Vybíráme názor deseti učitelů a učitelek, kteří s plošným zákazem mobilů ve školách nesouhlasí:

Učitelka základní školy: Technologie jsou a budou součástí našich životů a přijde mi nesmyslné předstírat, že nás mobil ve škole nezajímá. Nerozumím tomu, proč by si žáci nemohli o přestávce přečíst SMS nebo se podívat do Bakalářů na známky. Já mám během dne několik důvodů, proč do mobilu nahlížím: kontroluji, jestli mi nepřistál v rozvrhu “supl”, koukám, jaké bude počasí a jestli to neovlivní venkovní tréninky mých dětí, komunikuji s manželem ohledně vyzvedávání, a tak dále. Děti mají také své důvody, proč do mobilu nahlíží a jen proto, že jsou ty potřeby jiné než ty dospělácké, neznamená to, že jsou nepodstatné.

Čtěte také: Je na čase zakázat mobily ve školách?Čtěte také: Zhoršující se duševní zdraví, střílečky a porno o přestávce, natáčení spolužáků na záchodech i nesoustředěnost a přesycení technologiemi. Jaké důvody učitelé uvádějí pro zákaz mobilů ve školách?

Zástupce ředitele základní školy: V naší škole jsme si s dětmi a mobily prošli vývojem. Pravidlo “mobil ve škole není vidět”, které si průvodci a děti odhlasovali společně, nefungovalo. Probíhaly různé dohady, zda když se mobil nevejde do kapsy, ale dítě na něm “není”, zda jde o porušení pravidel. Deváťáci pak chodili s argumenty, že sice mohou mít sex, ale nemohou si pravidla mobilu nastavovat podle svého. Vyzkoušeli jsme proto v této třídě mobily povolit o přestávkách, ale třídu to změnilo. Studenti často koukali do mobilů, nebavili se spolu. Nyní máme pravidlo “Mobil je v batohu” a děti ho používají na vyzvání průvodce. Funguje to bez problémů. V rámci výuky učíme děti číst statistiky o tom, kolik času na mobilu tráví. To se ukazuje jako nejefektivnější cesta. Děti často v rozhovorech dochází k tomu, že se jim bude doma lépe učit nebo se soustředit, když budou mít mobil mimo dosah.”

Markéta Sommerová, ZŠ a MŠ Weberova, Praha 5: Plošný zákaz mobilů ve škole mi nedává smysl, protože bychom dětem a žákům zakazovali něco, bez čeho se jako dospělí často neobejdeme a nedáme z ruky.

Učitelka v základní škole: Domnívám se, že technologie jsou tady a my se s nimi musíme jako vyučující naučit pracovat. Pokud děti nedokážeme zaujmout a být zajímavější než mobil, není problém v mobilech, ale v nás. Pedagogická fakulta mě učí přemýšlet mechanicky, ale filozofická mě učí zpochybňovat. Takže bych se spíše ptala: Proč jsme se za mnoho let nenaučili řešit kyberbezpečí a vztahy jinak než restrikcemi?

Ondřej Švrček, ZŠ Lichnov: Je to běžná součást života. Technologie mohou obohatit výuku. Jako učitelé se oproti dětem moc nelišíme, máme to obdobné. Dítě, které má vztah i k jiným zálibám, se dokáže do jisté míry od sociálních sítí a her odpoutat.

Jan David, ZŠ Tyršova, Nový Jičín: Nemyslím si, že restrikce je řešení. V hodinách dává smysl mít mobily pouze ke studijním účelům. O přestávkách ale buď dětem nabídněme lákavou alternativu, anebo jim nemluvme do toho, jak tráví svůj volný čas. Dnešní děti jsou prostě společensky zvyklé být ve spojení se světem (včetně nějaké organizační dohody s rodiči). Být na mobilu je zároveň možný “únik” pro žáky, kteří do kolektivu třeba tolik nezapadají. A navíc - i my učitelé o přestávkách na mobilu jsme (komunikace, práce, sledování zpráv apod.). 

Eva Petrová, Gymnázium Christiana Dopplera: V dnešní době je mobilní telefon zcela normální součástí každodenního života. Ačkoliv mi přijde škoda, že žáci jsou kolikrát jen "zanoření do mobilu", mám pocit že reakce společnosti je stejná, jako když poprvé začaly vycházet noviny. Zároveň mnoho žáků si na telefonu čte, procvičují si školní látku v aplikacích, atd. Plošný zákaz, dle mého, zcela nedává smysl, a jde podle mě o jakousi, ještě k tomu dost opožděnou, hysterii. 

Učitelka základní školy: V dnešní době bychom měli učit děti jak s mobily pracovat, aby jim sloužili, ne je zakazovat. Pokrok nezastavíme. Pojďme děti učit zodpovědnosti, aby sami přemýšlely nad tím, kde jim technologie pomáhají, a kde už škodí.”

Učitel na základí školy: Chápu, že pro školu mohou být plošné zákazy jednodušší, než řešit kyberšikanu, natáčení videí ze školy, a podobně. Ale nemyslím si, že zákazy jsou cesta. Ocenil bych osvětu a vyšší zapojení nositelné elektroniky do hodin. Pokud chceme učit pro reálný svět.

Klára Koubská, Základní škola SMART: Každá škola by měla mít možnost uzpůsobit si pravidla používání mobilů podle svých potřeb. My máme od 8:30 do 14:30 mobily ve třídě ve skříňce na zdi, žáci vědí, že je příjemnější, nebýt neustále on-line. V polední pauze si mobily vezmou, vyřídí si, co potřebují a na odpolední výuku zase vrací do skříňky. Zvykli si a i když skříňky často nejsou zamčené, nezneužívají to.”

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.