Studentská iniciativa v boji se šikanou

„Reakce nás svou pozitivitou velmi překvapují. Za tři dny se registrovalo prvních 100 škol a my obdrželi další stovky žádostí o registraci od samotných studentů,“ říká Jan Sláma, spoluzakladatel aplikace Nenech to být, o projektu, na němž se spolu s dalšími studenty podílí. Aplikace je podle jeho slov vysoce anonymní a slouží především samotným školám, které se pak mohou na případné patologické jevy ve škole lépe zaměřit.

Co pro vás bylo motivem k vytvoření aplikace Nenech to být? Osobní zkušenost? Nějaká jiná událost?

Všichni tři zakladatelé, tedy David Špunar, Pavel Ihm a já, již za sebou máme několik poměrně úspěšných, spíše podnikatelských projektů. Na konci roku 2016 jsme si řekli, že by mohlo být zajímavé zužitkovat naše zkušenosti s marketingem, vývojem a obecně znalostí internetu na něco neziskového. Dlouho jsme přemýšleli, kde můžeme něco změnit, až jsme došli k šikaně. Ta nás jako malé trápila především z pohledu oné mlčící většiny, jelikož jsme nevěděli, jak její oběti pomoct.

Jak aplikace pracuje? 

Student mající pocit, že se nějaký jeho spolužák necítí dobře, zadá jeho jméno do aplikace. Toto hlášení pak dorazí registrovanou školou vybrané osobě. To je vlastně vše. Na první pohled se nejedná o nic složitého.

Co se děje s informacemi, které se dozvíte? Komu je postupujete k řešení?

My se nedozvíme vůbec nic. Určitá data sice ukládáme, ale přístup k nim nemáme ani my, to až v případě potřeby kupříkladu Policie ČR. Hodně ale pochybuji, že někdy k nějaké takovéto potřebě dojde. Za normálních okolností jsme schopni nahlédnout jedině do statistik o počtech nahlášení. Jednotlivá nahlášení jsou automaticky posílána školou registrovaným osobám.

Jak je zaručena anonymita těch, kteří na šikanu upozorní?

Nijak je nesledujeme. Pouze ze začátku, abychom se vyhnuli případu, kdy bude někdo nahlašovat šikanu stále dokola. I tato nabytá data o uživateli do týdne odstraníme. Mezi nimi ale stále není jméno či cokoliv snadno dohledatelného.

Máte nějaký mechanismus, kterým dokážete odstínit falešná oznámení? I to se může stát...

Ano, to se stává. Bohužel, s tím již nic neuděláme. Jak jsem zmínil, pokud by systém někdo používal hodně často, je dočasně zablokován. Škola však musí počítat s tím, že ne všechna hlášení jsou pravdivá. Nedoporučujeme tedy žádné agresivní zjišťovaní stavu situace, ale spíše zvýšený monitoring. Jsme nástroj pro školy, nikoliv něco, co by je samotné monitorovalo. Jak ho tedy budou využívat, je pouze na nich samotných.

Jaké jsou dosavadní reakce? Kolik už jste posbírali oznámení?

Reakce nás svou pozitivitou velmi překvapují. Za tři dny se registrovalo prvních 100 škol a my obdrželi další stovky žádostí o registraci od samotných studentů. Počty oznámení jsme si ještě sami nezjišťovali. Jde o choulostivé téma, není to jednoduše zjistitelné. Zároveň musíme počítat s tím, že systém je teď v médiích po celé ČR a mnoho studentů si ho chce jen otestovat. Nahlášení mohou být tedy nepravá. Jen na naší „Testovací škole – nebojte se systém vyzkoušet“ jich jsou stovky.

Kdo aplikaci nejčastěji využívá? Žáci ze základních škol, středoškoláci, učitelé, rodiče?

Toto vůbec nemonitorujeme. Možná bychom si mohli začít takovéto statistiky vytvářet, ale aktuálně to je zbytečné. Důležité je, aby fungoval sytém jako takový. Nejvíce je ale určitě těch základních. Následují střední a občas se objeví i školy vysoké, případně odpolední umělecké. Kuriozitou byla jedna mateřská školka.

Dá se vysledovat nějaká převažující charakteristika v případech šikany, na které jste upozorňováni?

To se nedá, jelikož po studentech detaily nežádáme. Sice je zde možnost jejich připsání, to však není nutné. Vzhledem k psychologii dítěte se dokonce vyhýbáme slovu „šikana“ a vše se snažíme vést čistě pozitivně. Bez žalování. Uživatelé pouze pomáhají oběti.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.