Lucie Jarkovská a Kateřina Lišková tvoří humor z vědeckých poznatků. Sociologické výzkumy jsou pro ně zdrojem vtipů. Gender a feminismus v podání jejich Dua docentky spolehlivě rozesmívá. Někdy až k pláči. Pro konferenci Svět podle Heroine, která se koná už 17. října v prostoru Jatka78, připravují stand-up vystoupení o tom, že žena je deviace. Tímto textem vás na něj zvou.
Když Rusko zaútočilo na Ukrajinu, promluvil k lidem expremiér Babiš ve svém pořadu Čau lidi a řekl: „Naše ženy, matky našich dětí, mají strach. Mají strach, že bude válka. Naším úkolem je přesvědčit naše partnerky, naše manželky, matky, aby se nebály. Nesmíme dopustit, aby v Evropě byla znovu válka.“ Úkol lidí zněl jasně: Uklidnit ženy!
Nedávno jsme jako Duo docentky přijaly pozvání do podcastu k docela šarmantnímu a roztomilému moderátorovi (tímto vracíme poklonu), se kterým se pěkně povídalo. Mluvili jsme o feminismu, nerovnostech a taky třeba o vztahu domácích prací a sexuálního uspokojení. Na závěr podcastu moderátor vzkázal lidem: „Moc díky, že jste doposlouchali až sem, a přemýšlejte nad tím, jak byste doma mohli pomoct své ženě.“ Úkol lidí zněl opět jasně: Pomáhat doma ženám!
Lidé budují civilizaci skrze vědu, techniku a umění. Schopní a citliví lidé dokonce pomáhají svým manželkám v domácnosti a s péčí o děti. Možná jste si všimli, že máme umění a ženské umění, že máme vědu a ženy ve vědě, IT a ženy v IT, politiku a ženy v politice. Máme dokonce parkovací místa a parkovací místa pro ženy a tělesně hendikepované. Jen záchodky se dělí rovnocenně na pánské a dámské. A ty dámské jsou často shodou okolností spojené s těmi pro tělesně hendikepované. Ženy do lidské civilizace moc nezapadají, stejně jako osoby využívající k pohybu vozík či berle – musí se jim vždy tak trochu uměle vymezit prostor. Úkol lidí je tedy opět zřejmý: pomoct ženám s otevíráním dveří.
Muž je měřítkem lidského. Proto se také ženám odpouští, když chtějí proniknout do lidského/mužského světa, být úspěšnými, realizovat se jako umělkyně a vědkyně nebo IT specialistky nebo se odváží zaparkovat na běžných parkovacích místech. Jako profesionálky se sice musejí snažit asi tak šestkrát víc, aby se prosadily, aby dokázaly, že na to jako ženy mají, ale v zásadě všichni chápou, proč něco takového chtějí.
Ovšem dělat věci jako žena, to zavání degradací. Plakat jako žena, házet míčem jako žena, běhat jako žena, zaparkovat jako žena, to vždy znamená dělat to blbě, nedokonale. Žena, která chce být jako muž, si dělá nárok na lidství. Muž, který by chtěl být jako žena, se lidství zříká. Úkol zní jasně: Nebuď baba!
Snad jste rozpoznali ironii. My si to samozřejmě nemyslíme. Jsme feministky a feminismus je radikální názor, že i žena je člověk. Je člověk úplně stejně jako muž nebo člověk s berlemi. A společnost nebude rovná, dokud tady nebude tak nějak přirozeně místo pro všechny – bez zbytečných tanečků a vzdychání nad nadstandardními úpravami pro ty zvláštní.