„Vážení rodiče, dovolte nám informovat vás, že minulý týden během adaptačního kurzu zhlédlo pět chlapců ze 6.A ve svém volném čase pornografický film Sněhurva a sedm prcalíků. Odkaz na tento film pak jeden z chlapců rozeslal do třídní whatsappové skupiny. Je tedy možné, že film viděly i další děti.“ Toto sdělení přistálo na začátku školního roku v e-mailových schránkách rodičů žáků jedné základní školy. Co se stalo dál a proč by porno ve školách místo trestů vyřešily spíše zábavné hodiny sexuální výchovy, píše v komentáři pro Heroine socioložka Lucie Jarkovská.
Vedení školy po rozeslání e-mailu podniklo dva kroky. Zaprvé realizovalo vyšetřování, kdo film mezi děti zavlekl a kdo ho rozeslal, a příslušným chlapcům udělilo kázeňské postihy. Dále uspořádalo sezení se třídou na téma škodlivý vliv pornografie. Toto sezení považovala většina třídy za trapné a nechtěla se s vyučujícími o tématu bavit. Co je na tomto příběhu zajímavé? Předně lze ocenit chlapce za to, že ze všech možných pornografických děl si vybrali zrovna kreslený skvost z roku 1980, který patří ke zlatému fondu pornografické kinematografie. Umně zveršovaný epos hodnotí ČSFD na solidních 84 %. Za povšimnutí stojí i ujištění rodičů o tom, že sledování filmu nebylo oficiální součástí školního programu, ale odehrálo se ve volném čase dětí. Zásadní a poněkud nešťastné ovšem je to, že když se ve škole objeví pornografie, řeší škola v první řadě kázeňské postihy.
Odborníci odhadují, že až tři čtvrtiny dětí do 12 let, tedy dětí na prvním stupni základních škol, se setkají s pornografií a mnozí ji sledují opakovaně. Zdá se vám to šokující? Mně se zase zdá šokující fakt, že mnoho škol i rodičů považuje za nepatřičné nabídnout dětem na prvním stupni sexuální výchovu. Bavit se s takhle malými dětmi o sexualitě se jim zdá moc brzy. Není pak divu, že zvědavé děti hledají zdroje po vlastní ose. A světe, div se, narazí na pornografii, kterou pak s očima navrch hlavy nabídnou i vrstevníkům: Aha, tak tohle je to přísně střežené tajemství, které nám dospělí nechtěli ukázat. V dětech se mísí pocity fascinace, šoku, vzrušení i znechucení. Prázdný prostor zaplní vulgarizovaná přepjatá verze sexu.
I když si mnozí myslí, že žijeme v době, kde padla sexuální tabu, právě sexuální výchova ukazuje, že tomu tak rozhodně není. Úzkost nejen kolem sexuality, ale i lidského těla je tak velká, že když děti probírají lidské tělo, mnohde se ani nedozvědí, jak pojmenovat pohlavní orgány. V oblasti klína je tajné přísně střežené území, kam s bezohledností a nevybíravým slovníkem vtrhne porno. Pokud to bude veršovaná Sněhurva, bude to ještě ta mírnější varianta. Porno pak tvaruje jejich představu o sexualitě a intimních vztazích, na kterých zůstane pramálo intimního. Za tohle nešťastné řešení mlčení dospělých školy potrestají žáky třídními důtkami. Jako doplněk neochotně nabídnou možnost o tématu si popovídat. I když spíš než o dialog jde o kázání, proč je porno zhoubné a každý, kdo se na něj dívá, je tak trochu vyvrhel. Děti to v tuhle chvíli už považují spíše za trapné a útrpně čekají, až takováhle hodina skončí. A školy můžou potvrdit, že děti se o sexualitě vlastně ani bavit nechtějí.
Odborníci odhadují, že až ¾ dětí do 12 let, tj. dětí na prvním stupni ZŠ, se setkají s pornografií a mnozí ji sledují opakovaně. Zdá se vám to šokující? Mně se zase zdá šokující fakt, že mnoho škol i rodičů považuje za nepatřičné nabídnout dětem na prvním stupni sexuální výchovu.
Ačkoli mnoho škol a vyučujících uznává, že by bylo dobré se o lidském těle, reprodukci a sexualitě bavit už s dětmi mladšího školního věku a klidně i v mateřských školách, nemálo z nich má obavy ze sílících ultrakonzervativních hlasů, které tvrdí, že sexuální výchova děti sexualizuje a motivuje je k předčasnému zahájení sexuálního života, či dokonce promiskuitě. Žádné výzkumy tuto domněnku nepotvrdily. Sexuální výchova musí být samozřejmě přiměřená věku a realizovaná s respektem a citlivě. K tomu potřebují školy kvalitní zdroje (knihy, didaktické postupy, interaktivní materiály) a trénink pro vyučující. Když je sexuální výchova vedena kvalitně a nabízí dětem možnost otevřeně mluvit o otázkách a tématech, která je zajímají, pomáhá budovat respekt k sobě i druhým a vede ke snižování rizikového chování.
Příležitost seznámit se s aktuálními tématy a konkrétními programy sexuální výchovy nabízí 32. kongres k sexuální výchově, který se koná 17. a 18. 10. 2024 v Pardubicích. Tento ročník je zaměřen na téma wellbeingu. Vhodný je především pro metodiky prevence, vyučující výchovy ke zdraví, základů společenských věd a biologie či školní psycholožky a psychology. Bližší informace a přihláška zde:
Pornografie šířící se mezi dětmi skutečně je problém a její sledování může mít negativní důsledky. Pokud se stává dominantním zdrojem informací o sexu, často tím prvním, na který děti narazí, vede to k normalizaci násilí, objektivizaci žen a neschopnosti pojmenovat a řešit problémy se sexualitou spojené, od zdravotních problémů přes problémy vztahové až po sexuální zneužívání. Třídní důtky to ale nevyřeší, úkolem dospělých, a to jak rodičů, tak škol, je nabídnout jim důstojnější prostor pro jejich zvědavost a ochotu se o tomto tématu otevřeně bavit.
Text vyšel s podporou Nadace České spořitelny.