Frustrace a bezmoc, popisuje psychiatrička zážitky z dětského oddělení. Musí děti odmítat
Sehnat dnes pro dítě lůžko na psychiatrii nebo dětského psychiatra v nějaké rozumné lhůtě je prakticky nemožné. Dětí s psychickými problémy však přibývá, zatímco dětských psychiatrů je stále nedostatek. Jak z této situace ven, kdo za ni nese vinu a kam až to musí zajít, aby konečně někdo začal něco dělat? Svůj pohled z praxe přibližuje psychiatrička.
Typický telefonický či osobní rozhovor, který jsem zažívala prakticky denně v době, kdy jsem pracovala na příjmu velké psychiatrické nemocnice. Desítky zoufalých rodičů, kteří nemají kde najít pomoc pro své dítě. Desítky a stovky „ne, teď to nejde“, které jsem musela říct. I když bych nejradši udělala přesný opak.
Když jdete dělat doktora, chcete lidem primárně pomáhat, ne jim pomoc odpírat. Ale momentálně jsme v situaci, kdy nemáme jinou možnost. Čí je to vlastně chyba? Kdo za tím celým stojí? A jak to řešit?
Není na vybranou
Předně bych řekla, že nejsem primárně odbornice na dětskou psychiatrii, jsem především psychiatrička pro dospělé, ale tím, že jsem pracovala i na příjmu a chvilku i na dětském, a to dokonce ve více zařízeních, dokážu říct svůj názor na celou tuhle situaci. Názor z pohledu lékaře, který musí říkat „ne“.
