Chaotická kauza OnlyFans ukazuje nejasnou budoucnost porna
Platforma OnlyFans se na konci srpna pokusila zakázat pornografický obsah. O týden později své rozhodnutí zrušila. Diskuze o pornografii, která zasáhla i největší distributory obsahu pro dospělé a která podobné zákazy vyprovokovala, se zaštiťuje ušlechtilým bojem proti obchodu s bílým masem. Situace ale ve výsledku nepomáhá těm, na které cílí.
Na konci srpna oznámila technologická platforma OnlyFans, že hodlá zakázat pornografický obsah na svých stránkách. Zákaz měl vstoupit v platnost od 1. října. Internet ihned zaplavily vtipy poukazující na absurditu tohoto kroku. „Zákaz porna na OnlyFans je jako kdyby supermarket zakázal prodej jídla,“ mohli jste se dočíst na Twitteru.
Nešlo se příliš divit. Služba OnlyFans vznikla v roce 2016 a během posledních pěti let se rychle stala synonymem pro zpeněženou amatérskou pornografii. V některých případech až vcelku neuvěřitelně úspěšnou. Služba funguje jednoduše: tvůrci nahrávají videa, vy si můžete „předplatit“ jednotlivé tvůrce, a případně jim přihazovat „spropitné“. Služba si z těchto poplatků bere 20 procent.
Pornografický obsah tvoří drtivou většinu provozu. Přesná čísla neexistují, ale newyorský časopis Village Voice letos odhadoval, že sexuálně explicitní obsah tvoří okolo 70 až 80 procent OnlyFans.
K nárůstu popularity OnlyFans pomohla i pandemie koronaviru a loni jste na službě mohli najít přes milion a půl tvůrců videí, kterým dohromady služba v průběhu roku vyplatila přes pět miliard dolarů. Nejde říct, že byste na OnlyFans našli jenom pornografický obsah, ale ten rozhodně tvoří drtivou většinu provozu. Přesná čísla neexistují, ale newyorský časopis Village Voice letos odhadoval, že sexuálně explicitní obsah tvoří okolo 70 až 80 procent OnlyFans. Proto není příliš překvapivé, že rozhodnutí platformy se setkalo s bouřlivou nesouhlasnou odezvou. Ani ne týden poté OnlyFans rozhodnutí zrušili a pornografický obsah tam i nadále bude.
Placení za pornografii jako nástroj změny
Kauza nevisí ve vzduchoprázdnu. Naprosto zřejmou souvislost má s širší problematikou placení za pornografický materiál. V kontextu amerických mainstreamových médií ji loni v prosinci otevřel komentátor deníku New York Times Nicholas Kristof. Jeho kritika se ale nesoustředila na OnlyFans, ale na největší pornografický portál na internetu Pornhub, respektive jeho provozovatele Mindgeek. Kristof ve svém článku barvitě popisuje zkušenosti několika žen, jejichž videa se proti jejich vůli opakovaně objevovala na serverech Pornhubu, což mnohým z nich zničilo životy a dohnalo i k opakovaným pokusům o sebevraždu.
Kristofův článek spustil lavinu a vyústil v rozhodnutí zpracovatelů plateb Visa a MasterCard ukončit spolupráci se servery spravovanými firmou Mindgeek. To donutilo společnost přehodnotit svoje pravidla, zablokovat uživateli nahraná videa a do budoucna umožnit nahrávat obsah jen ověřeným uživatelům – tedy kroky, které mimo jiné Kristof doporučoval ve svém článku. Tento krok pak ještě umocnil pozici OnlyFans jakožto centra „amatérského“ porna na internetu (nutno podotknout, že u nejúspěšnějších účtů už vůbec o „amatérské“ tvorbě mluvit nelze).
Fair (sex) trade
Internet se mění a na špici jedné dalekosáhlé změny je... pornografie. Díky článku z New York Times, který v prosinci hýbal západními médii, se začal měnit celý pornografický průmysl. Vaše ukradené intimní video teď na největší pornoserver světa už nikdo nenahraje.
Srpnový odvolaný zákaz pak vyvěrá právě z toho, že se zpracovatelé plateb začali podrobněji zabývat pornografickými službami, pro které platby zprostředkovávají, a začali přepisovat svoje podmínky. Šéf OnlyFans Tim Stokely popírá, že by za pokusem o změnu pravidel jeho platformy stál přímo tlak MasterCard, nicméně souvislost se změnou klimatu ve vztahu finančních služeb a těch pornografických je zjevná.
Obsah kradený ve velkém
Vše je o něco zamotanější z pohledu mediálních reflexí. Práce Nicholase Kristofa, která lavinu spustila, si vysloužila i ostrou kritiku jak z řad tvůrců porna, tak z jiných médií. „Je zábavné si připomenout, že lidé, kteří na [tyto problémy] upozorňovali celou věčnost a jejichž živobytí bylo ohroženo pirátským obsahem, jsou ignorování, ale zatracený Nick Kristof napíše jeden mizerný komentář a všechno začne padat,“ psala na Twitter herečka a režisérka Vex Ashley. Z mediální perspektivy Kristofovu práci nejdůkladněji zkritizovala Melissa Gira Grant v časopise The New Republic. „Vždy když se Kristof zaměří směrem k ženám a jejich traumatickým příběhům, výsledný narativ většinou vychází jako něco mezi dobročinným voyeurismem a novinářským pochybením,“ píše Grant.
Dále upozorňuje na Kristofovy minulé i současné novinářské přešlapy a především zdůrazňuje jeho vyzdvihování organizace Exodus Cry. Z jeho článku se to sice nedozvíte, ale cílem Exodus Cry je úplný zákaz pornografie skrze zákonné zákazy. „Kvůli tomu, jak Kristof problém rámuje a tím, že pomohl, byť třeba nevědomky, skrýt náboženský a politický kontext snah Exodus Cry, se čtenáři nedozví, k čemu se přidávají, když budou podporovat Traffickinghub [kampaň Exodus Cry – pozn. red],“ uzavírá Grant.
I autorka článku na New Republic spílá Kristofovi za to, že nenaslouchá lidem přímo z pornoprůmyslu, kteří na podobné problémy upozorňují léta. V momentě, kdy tak uděláte, vyjeví se obě související kauzy – jak případě Pornhubu/Mindgeeku, tak v případě OnlyFans – jako daleko komplexnější. „Tvůrci pornografie mají k Pornhubu komplikovaný vzah. Po celá léta jsme byli proti této firmě, protože byla jako Napster porna: kradla náš obsah a distribuovala ho zadarmo,“ stěžuje si na webu The Daily Beast pornoherečka Cherie DeVille.
Před kamerou je bezpečněji než na ulici
Některé americké časopisy se proto zaměřily na výpovědi přímo dotčených sex workers. V článku na webu časopisu Jacobin (psaném před odvoláním zákazu na OnlyFans) varuje tvůrkyně jménem Opal Lee před tím, že zákaz povede jen k tomu, že velká část tvůrců se uchýlí k práci na ulici. „Statisticky vzato sexuální pracovníci tvoří disproporční část obětí vražd. Nedostatek regulace a kriminalizace sexuální práce často přeživším sexuálního násilí a vykořisťování brání v tom, aby se ozvali,“ píše Lee. „OnlyFans samozřejmě není bez problémů. Pro mnohé ale představuje daleko bezpečnější alternativu,“ uzavírá.
Práce komentátorů vede často k legislativě, která penalizuje samotné pracující, ale giganty průmyslu (jako je například Mindgeek) nechává bez většího postihu.
Právě na konkrétní snahy zlepšit podmínky práce se zaměřuje Amelia Pollard na webu časopisu The American Prospect. Poukazuje k dlouhé historii ostrakizaci pracujících v pornoprůmyslu a vyzdvihuje práci amerického odborového svazu Adult Performance Artists Guild (APAG). APAG prosazuje praxi přítomnosti starších a zkušenějších performerů na natáčení porna, aby dohlíželi nad tím, že vše probíhá v souladu se zájmy jejich mladších kolegů.
Jedním z dlouhodobých cílů APAG je, aby byl rozšířen klíčový americký zákon z roku 1964, který garantuje právní ochranu proti diskriminaci na základě rasy, náboženství, pohlaví, nebo země původu (nověji také sexuální orientace, nebo genderové identity). Podle APAG by tento seznam měla rozšířit i diskriminace na základě povolání.
Sex pro jednoho
„Sebepoznání. Odpírání. Prostě musím. Dává mi to sebevědomí. Je to vyčerpávající rituál. Stydím se to dělat, i když mě nikdo nevidí.“ Masturbujeme – ženy i muži. Směřujeme ke stejnému bodu, ale ocitáme se při tom v jiných světech s odlišnými pravidly a úskalími. V reakci na články věnované ženské masturbacise ozvalo několik kluků s tím, že mužská masturbace je podle nich problematičtější, než se může zdát.
Jak vypadá mužská masturbace. Fyzická potřeba, odreagování, únik z nudy i meditace
Především ale Pollard upozorňuje, že byť může být dobře míněna, vede práce komentátorů, jako je Kristof, často k legislativě, která penalizuje samotné pracující, ale giganty průmyslu (jako je například Mindgeek) nechává bez většího postihu. Dotýká se tak dlouholeté kritiky z řad liberálních komentátorů, podle které jsou tyto obří platformy zralé na větší dozor ze strany úřadů hájících spravedlivou hospodářskou soutěž.
Komentátorka Jillian York, když nedávno o kauze psala v deníku Guardian k tomu dodává: „V době, kdy komentátoři tráví bezpočet hodin kázáním o ‚cancel culture‘, je poměrně překvapivé, že rozšířená diskriminace proti skupině pracujících a významná cenzura celé kategorie vyjadřování nevzbuzuje větší rozhořčení od ostatních, kterých se přímo netýká. Je na čase, aby se ti, kdo tvrdí, že podporují svobodu, lépe podívali na to, komu skutečně rozrůstající kultura digitální cenzury škodí nejvíce,“ tvrdí York.
Společný cíl
Představa, že se v 21. století, kdy má většina z nás v kapsách telefony vybavené kamerami ještě před nedávnem nepředstavitelné kvality, podaří zatlačit pornografického džina zpátky do lahve, je velmi naivní. Ostatně ukazuje to i rychlost, s jakou platofmra OnlyFans otočila své původní rozhodnutí. Ještě než zákaz odvolala, začal ale zmíněný odborový svaz APAG odkazovat své členy na jiné potenciální platformy, kde by mohli se svým živobytím pokračovat.
Neznamená to, že by konzervativní spolky jako Exodus Cry vzdaly svoje tažení proti pornografii. Je však pravděpodobnější, že debata se povede o tom, jaké mantinely tomuto odvětví nasadit, spíš než o jeho holé existenci. V otázkách osekání hrůzných a nepřijatelných excesů by pak odpůrci pornografického průmyslu mohli zjistit, že se jejich požadavky až tak neliší od mnohých lidí, které porno živí.
