Bílé večírky, „freaks off“ i dětský olejíček. V čem se aféra kolem P. Diddyho liší od Weinsteina a spol.

Na 54letého Seana Combse, který za svůj život vystupoval pod řadou přezdívek (Puff Diddy, P. Diddy, Diddler nebo jenom Diddy), se nabalilo kolem 120 obvinění ze sexuálního zneužívání, znásilnění a fyzických napadení. Překonává tím číslo 106 ohlášených obětí, které označily Harveyho Weinsteina. Ve Weinsteinově případě se navíc k soudu dostal jen zlomek a usvědčen byl pouze ze tří znásilnění. (Už z toho si můžeme odvodit, jak těžké je dohnat mocné lidi ke spravedlnosti. Mimochodem, číslo 3 % se dlouhodobě objevuje jako počet násilníků v USA, kteří se za znásilnění dostanou do vězení.)

Combs, který kromě vlastní hudební kariéry byl už od roku 1993 hledačem talentů, vlastnil nahrávací společnost, filmovou produkční společnost, kabelovou televizní stanici, módní oděvní značku a několik restaurací, by měl disponovat jměním v hodnotě kolem jedné miliardy dolarů. To je více než trojnásobek toho, co měl vlastnit Weinstein, jenž začínal na přelomu 70. a 80. let a již v 90. letech se o něm v hollywoodských kruzích vědělo, že ubližuje herečkám, osobním asistentkám i novinářkám, které s ním přicházejí do styku.

Podobně okolo Seana Combse kolovaly zvěsti několik desetiletí, jeho proslulé „white parties“ byly hojně navštěvované stovkami tehdejších i budoucích celebrit. Téct do bot mu přitom začalo až loni, poté co se dostaly na veřejnost videozáznamy toho, jak v hotelu bije svou tehdejší přítelkyni Cassie Ventura, ale těžko někoho v té době napadlo, že skandál vybublá do tak obřích rozměrů, jak se probírá v posledních týdnech.

Především má celá kauza nesmírně bizarní podobu – v rapperově sídle byly nalezeny hektolitry dětského olejíčku a stovky dild a vibrátorů. Zmíněné večírky byly rozdělené na dvě fáze – oficiální white party, kde jsou lidé v bílém oblečení, a potom „freaks off“, kde jdou šaty dolů a provozují se hromadné drogové a sexuální orgie. Právě při nich měli být lidé všeho věku a pohlaví nuceni k ponižujícím praktikám, které jim měly otevírat dveře k podepsání nahrávací smlouvy.

V tomto ohledu se jedná o průlomovou aféru, protože zatím se MeToo týkalo primárně filmového a televizního průmyslu a v síti uvízli i někteří politici a byznysmani, ale hudební průmysl zůstával víceméně netknutý, přestože výzkumy ukazovaly, že je v něm zneužívání mnohem více než jinde.

Ony seznamy účastníků parties, jež nyní obíhají internetem, mají být podobně kompromitující jako seznamy lidí, kteří létali tryskáčem na soukromý ostrov finančníka a sexuálního predátora Jeffreyho Epsteina, jenž spáchal v roce 2019 ve vazební věznici sebevraždu. Problém je, že z oněch diddyseznamů nelze rozlišit, kdo se účastnil jen první části, kde nedocházelo k ničemu nezákonnému nebo perverznímu, a kdo zůstával i poté. Někteří lidé uvedení na seznamu jako rappeři Kanye West nebo 50 Cent delší dobu proti Combsovi vystupují a veřejně ho označují nejen za sexuálního predátora, ale i mafiána, který stojí za nájemními vraždami. Jiní lidé na seznamu, například zpěvák Justin Bieber nebo herec a zpěvák Jaden Smith, mají být oběťmi. Zdálo se dokonce, jako by showbyznys byl rozdělen na ty, kteří patří do Combsovy stáje a poslušně mlčí, a na ty, kteří se od něj distancují, nebo se ho dokonce snaží potopit.

Muži, ženy i děti

Combsova aféra se od většiny případů MeToo liší v mnoha ohledech. Zaprvé, Combs na sebe léta upozorňoval a v různých rozhovorech o sobě šířil náznaky toho, co provádí. Nešlo o jeho ryze soukromé aktivity. I Weinstein zásadně nechal z hotelových pokojů odejít všechny svědky a teprve potom se vrhal na nebohé herečky, které nebyly předem informované, o co půjde. Combs naopak lidi zval na své bakchanálie a účast na nich měla být stvrzením společenské prestiže.

Zadruhé, Combs si zjevně nevybíral mezi muži a ženami a neměl ani nastavené věkové hranice, jeho nejmladší oběti mělo být v době činu devět let. Ani Weinstein neútočil na nezletilé a zajímaly ho výhradně ženy ve věku mezi 18 a 40 lety. Combsův případ se spíše blíží již zesnulému britskému moderátorovi a diskžokejovi Jimmymu Savillovi, který za desítky let zneužil přes 500 obětí, muže, ženy, děti i mrtvoly v nemocnicích, ale za svého života nebyl odhalen ani potrestán.

Zatřetí, v Combsově případu se mnohem více projevují prvky organizovaného zločinu. Nešlo pouze o to, kdo projde „přijímacím sítem“, ale dokonce se měla odstraňovat i hudební konkurence pro ty, co již byli vyvolení. Takto se mluví alespoň o zpěvačce Beyoncé, která měla být se vším obeznámena a kvůli její žárlivosti měly zahynout mladé nadějné zpěvačky Aaliyah a Lisa Lopes, a dokonce i král popu Michael Jackson. Odstraněni měli být přímo na příkaz Combse i jeho konkurenti Tupac a The Notorious B.I.G.

Čímž se dostáváme k čtvrtému rozdílu a největšímu problému. U řady případů MeToo veřejnost reagovala a reaguje stále většinou nevěřícně a odmítavě a sexuální predátory zprvu vždy urputně hájí jak jejich fanoušci a fanynky, tak i muži, kteří se za fanoušky neoznačují, ale mají jakési zvláštní pochopení pro to, „jak to na světě chodí“. Zato v Combsově případě je velká část veřejnosti ochotná věřit čemukoli a odsudky jsou automatické a absolutní.

Aura tajemství 

Může za to jistě i Combsovo podivné a arogantní chování. Jenomže tím se od Weinsteina, Epsteina nebo Savilla nijak zvlášť neliší. Důvodem může být, že kolem Combse se rozprostírá určité tajemno – je neuvěřitelně bohatý a mocný, aniž by sám dlouhá léta produkoval vlastní populární hudbu. Většina lidí si od něj pamatuje jen song k filmu Godzilla z roku 1998, kde vykradl kytarový riff od Led Zeppelin. Právě ona aura tajemství a pozice impresária v pozadí z něj činí typickou figuru pro konspirační teorie.

Lze také spekulovat, že odsudky vůči Combsovi jsou horší, protože je černoch a protože není vyhraněný heterosexuál. Ale nejdůležitější je asi onen kontext, v němž se celý příběh vypráví. Nejde o osudy jednotlivců, ale konspiračně skládané střípky a splétaná vlákna spekulací a fantasmagorií.

Zatímco u Weinsteina a spol. šlo o to, že se ozývaly jednotlivé ženy pod svými vlastními jmény a tvářemi, u Combse se zatím oficiálně neozval nikdo a za všechny případné oběti mluví pouze advokát Tony Buzbee. Jde samozřejmě také o ochranu těchto obětí, ale zároveň tato anonymita nahrává sklonům veřejnosti více si domýšlet a žít v až rajcovním pohoršení.

Combsova kauza plně zapadá do konspiračních představ, že celý Hollywood a showbyznys obecně ovládá hrstka mocných iluminátů, zednářů, ještírků, pedofilní kabala a podobně. Objevují se už odkazy na film Stanleyho Kubricka Eyes Wide Shut, který obsahuje sekvenci tajných sexuálních orgií. Kubrick, který měl podle jiné konspirace natočit falešné přistání na Měsíci (s pomocí technologií, které v té době nebyly k dispozici), měl údajně na konci života prohlédnout a vyprávět o tom, co se děje v zákulisí velkého byznysu a politiky, a taky na to doplatit, neboť krátce po natáčení zemřel.

Bohužel to, co se skutečně dělo na Combsových parties, kdo jsou oběti a kdo spolupachatelé, budeme vědět nejspíše až za dlouhou dobu. Standardně podobné procesy trvají nejméně tři až pět let a často se případy ještě znovu otevírají s novými oběťmi, které naleznou sílu se ozvat, až když vidí, že se jiní žalující dočkali spravedlnosti. Mezitím budeme zahlcováni nechutnými a pitomými konspiračními nesmysly a bludy, kvůli nimž bude stále těžší oddělovat věrohodné informace od dezinformací.

Pro naši současnou globální kulturu je velmi příznačné, že nechceme naslouchat obětem, co se ozvou samy a jejichž případy nejsou nijak komplikované a nejsou součástí žádné složité konspirace, zatímco jakmile se můžeme rochnit v bizarních pavoučích schématech, máme tendenci věřit ledasčemu.

MeToo tímto nyní vstupuje do nové fáze, kdy nad kritickým rozumem a poznáním, jak funguje mocenská nadvláda a proč se oběti neozývají hned, vítězí laciné a snadné strašení, že celý svět je ovládán pedofily. Nakonec z toho opět mizí soucit s reálnými oběťmi a jakási perverzní radost z údajného odhalení, že „my všichni jsme vlastně oběti“. Tato devalvace reálného utrpení je znechucující.