Porodem vchod! #6 Jak na bolest při porodu

Porod bolí. S tím je v první řadě dobré se smířit. Dovolím si tvrdit, že neexistuje porod bez bolesti. I ty ženy, které rodí lehce, s úsměvem, vznešeně, orgasmicky... i ty to prostě a jednoduše zabolí.

Prožívání porodních bolestí ovlivňuje celá řada faktorů. Jak se k porodu stavíte vy, jaké bylo těhotenství, jak porod začne, jak se k porodu postaví vaše dítě. A taky všichni ti, kteří vás k porodu doprovodí nebo vás jím budou provázet.

Porodní bolesti můžou ženu srazit na kolena. V tom případě je důležité, aby tam byl někdo nebo něco, co jí pomůže znovu se postavit a pokračovat... Ale prožitek porodních bolestí může ženu vystřelit do vesmíru tak, že se z ní stane hrdá Matka rodu. 

To se týká všech žen. I těch, které rodí císařským řezem, stejně jako těch, které rodí s epidurálem. A i těch několika, které zažijí opravdový a krásný přirozený porod. Ne vždycky je přirozeno krásné, ne každá z nás je schopna opravdového přirozena. A je dobře, že to tak je. A je dobře, že jsou zde různé možnosti úlevy od bolesti. O těch budu dnes mluvit.

Jak jsme rodily

Porodní báby vždycky hledaly způsoby, jak ženám při porodních bolestech ulevit. Na úlevu od bolesti jsme používaly různé zábaly, byliny, mastičky či zaříkávání. Nebo třeba silnou kávu, klystýr, heřmánkový čaj či teplou lázeň. Dávaly jsme ženám pít vody, ve které se předtím uvařilo vejce natvrdo.

Během totality žádné přípravy na porod neprobíhaly. Informace měly rodičky od svých matek a babiček. V porodnici to bylo tak, jak řekl personál, a nazdar. Na porodní bolesti se používaly silné opiáty.

Dnes máme k dispozici celou řadu přirozených pomocníků. V první řadě je to a vždycky to bylo polohování matky a dítěte, různé techniky rytmického dýchání, relaxace, vokalizace, vizualizace, afirmace… Aromaterapie, homeopatie, akupresura. Ale i cvičení před porodem, psychická příprava, plnění potřeb a podpora během porodních bolestí.

Klasická medicína nabízí několik metod analgezie a anestezie. Než si ty nejčastější vyjmenujeme, pojďme si nejdřív odpověď na otázku, která je vytčena před závorku:

Tlumit, nebo netlumit?

Předně: Nikdo nikdy neví, jak to bude bolet a co se bude dít. Proto je velmi dobré, když žena své možnosti zná dopředu. Je ale velmi důležité, aby se o tom, kterou z těchto možností použije, rozhodla až při porodu. Až když ucítí své porodní bolesti. Až když se její dítě bude rodit. Až když její tělo a mysl budou rodit...

Nerozhodujte se dopředu, že váš porod bude láskyplným a harmonickým zážitkem, stejně jako se nerozhodujte dopředu, že použijete všechny drogy, které dnešní medicína nabízí, jen aby to nebolelo. Stejně tak se nerozhodujte ve chvílích, kdy jsou vaše pocity podobné tomuto: „Tohle nezvládnu! Ku..., to je bolest, tohle nemůžu přežít. Všichni jsou chytrý, ale jenom mě to bolí! Nedám to, pomoc!“

Krizí projde během porodu snad každá žena. Většinou dvakrát i třikrát. Každopádně v těchto chvílích se nerozhodujte. Běžte mlátit do polštáře, brečte, bouchejte (ne hlavou, prosím vás) do dlaždiček na záchodě. Určitě to řekněte, nebo vykřičte nahlas! Ať si ty pocity nevezme dítě osobně a zároveň ať to slyší ti, kteří jsou s vámi.

Pomůžou vám najít cestu z krize ven. Počkejte, až to přejde, a pak se „v klidu“ rozhodněte. Zkuste si odpovědět na tři základní otázky ohledně své kondice, kondice dítěte a postupu porodu.

Jak jsem na tom já?

Jak je na tom mé dítě?

Jak dlouho už porod trvá?

Je-li všechno v pořádku, nenechte do porodu zasáhnout. Nechte ho plynout svým tempem a pracujte dál na tom, aby se všechno přirozeně podařilo tak, jak má.

Je-li jedna nebo víc odpovědí ve stylu: „Nevím, nejsem si jistá,“ pak se snažte nerozhodovat. Dopřejte si čas. Určete si hranici: rozhodnu se za hodinu či dvě. Porod je proces. Během následujících desítek minut se něco změní a to něco vám v rozhodnutí pomůže.

„Já vám říkám, dejte si epidurál“

Součástí valné většiny porodních plánů je, že si žena nepřeje, aby jí byly metody tlumení bolestí aktivně nabízeny. Znamená to tedy, že to mnoho žen zažívá, jinak by to v těch plánech jednoduše nebylo.

Buď strašíme: „Paní Vomáčková, je mi líto, ale pokud teď ulevit od bolesti nechcete, pak se ale rovnou smiřte s tím, že později to už nepůjde.“

Umíme i dobře manipulovat: „Myslím, že jste už hodně unavená a mohou nás čekat ještě hodiny a hodiny bolestí. Pojďte si odpočinout, ulevit a trochu s tím porodem hnout. Chcete přeci miminko, co nejdřív do náruče, že?“

Nebo také nemůžeme jinak, protože realita českého zdravotnictví rozhodně není dobrá a často zásadně ovlivňuje porody: „Buď to píchneme teď, nebo pak bude anesteziolog delší dobu zaneprázdněný.“

Chtějte vědět, kolik času máte na rozmyšlenou. Deset minut? Hodinku, dvě hodiny? Tři hodiny? Může se stát, že nad vámi bude někdo stát a bude neodbytný: „Tak jak to vidíte, maminko? Já vám říkám, dejte si epidurál. Takže zavolám anesteziologa? Co vy na to?“

Řekněte: „Promiňte, já musím rychle na záchod a hned pak vám to řeknu!“ Prostě se z toho vyvlékněte. Rozhodnutí o ztlumení porodních bolestí nebývají akutní. Získáte tím prostor a klid. Během několika kontrakcí a minut mezi nimi promyslete další strategii. Tři otázky, tři odpovědi...

Instinkt a selský rozum do hrsti. Pokud máte čas a nejste si jistá, počkejte a rozhodněte se, jak dlouho budete čekat, než se znovu zkusíte rozhodnout.

Uvolněte se, prosím

Začne-li porod přirozeně, pak je dítě „pan vedoucí“. Ovlivňuje délku, interval i intenzitu kontrakcí čili bolestí podle toho, jak to potřebuje při svém průchodu tělem matky.

Každý porod má své tempo. Je důležité, abychom my všichni, matkou počínaje a porodníky konče, pochopili tempo porodu a snažili se ho respektovat. Ale stejně tak je důležité poznat tu chvíli, když už je třeba pomoct a do přirozeného tempa zasáhnout.

Vít Samek

Alžběta Samková

Pokud do porodu vstoupíme tím, že chemicky ovlivníme kontrakce, dítě i matka o svou kontrolu zčásti přijdou. Kromě toho velmi často po tom, co ztlumíme bolesti, musíme zase navodit kontrakce. Pak přichází infuze s oxytocinem, která kontrakce sice zajistí, ale některým matkám a dětem se tyhle kontrakce opravdu, ale opravdu nelíbí.

Kdy je tedy – i přes výše řečené – nutné zasáhnout chemicky? Vhodné je to během vyvolávaných porodů, u porodů velmi pomalu běžících a tehdy, když matka se svými porodními bolestmi bojuje, místo toho aby s nimi spolupracovala. Pokud se bolesti ztlumí ve správný čas a matka si odpočine, pak má velikou šanci dokončit porod svého dítěte spontánně.

Při špatném načasování (nebo pokud se aplikace opakuje) často dochází k různým komplikacím a porody končívají operativně. Dojde-li pak na příklad k císařskému řezu, pak se s faktem operativního porodu vyrovnáte lépe než žena, která se cítila do analgezie vmanipulována a v duši si ponese ono proklaté kdyby... (Kdyby mi dali ještě aspoň hodinku, kdyby na mě tolik nespěchali, kdybych jinak dýchala.)

Epidurál, opiáty, plyn

Klasická medicína nabízí několik možností analgezie či anestezie během porodu. Nejčastěji k tlumení porodních bolestí používáme epidurální analgezii (EPA). Dále máme k dispozici různé druhy opiátů ve formě infuze nebo injekce do svalu, rozuměj do zadku. Relativní novinkou v porodnické praxi je využití enthonoxu – směsi rajského plynu a kyslíku.

Epidurál

Dá vám hodinu, někdy i dvě hodiny klidu. Necítíte bolesti. Většinou cítíte jen lehké tlaky, jak děloha pokračuje v práci. Aplikuje ho anesteziolog mezi kontrakcemi. Dohromady trvá celá procedura cca 20–30 minut. Začínáme dokumentací, pokračujeme přípravou k výkonu, samotnou aplikací, sledováním stavu matky a dítěte po aplikaci a končíme opět u dokumentace. Samotná aplikace je otázkou několika minut a je potřeba, aby žena byla co nejvíce uvolněná.

Po aplikaci EPA vám na zádech zůstává katetr, do kterého lze přidat další dávku dle potřeby. Položíme vás na dobu, kterou určí lékař, do polohy, kterou určí také on. Většinou jde o 20–30 minut v polosedě. Po aplikaci EPA je třeba kontrolovat dítě, matky jsou napojeny na CTG monitor. V ideálním případě žena během oněch 20–30 minut usne nebo alespoň cítí velkou úlevu a na chvíli si zdřímne.

Rizika epidurálu vám jistě lépe vysvětlí lékaři. Moje zkušenost je taková, že v prvních dnech po porodu je nejčastější komplikací EPA bolest hlavy. Někdy velmi úporná, ale řešitelná. Za dobu své praxe jsem zažila jeden případ, kdy žena po aplikaci EPA měla problém s ovládáním nohou, což odeznělo během osmačtyřiceti hodin. Komplikaci v podobě postižení pohybu považuji za naprosto výjimečnou.

Opiáty

Upřímně je nemám moc ráda a vždycky jsem se snažila jim během praxe vyhnout. Matky bývají ospalé; bolest to ztlumí, ale ne tak účinně jako během EPA. Spánek a odpočinek nebývá kontinuální. Matka se budí kvůli bolestem, sice jsou mírnější, ale stále je pociťuje.

Kromě toho dítě taky dostane svou dávku, takže je na tom stejně jako matka. Účinky opiátů někdy odeznívají delší dobu. Proto není – podle mé zkušenosti – dobré podávat opiáty poslední dvě až tři hodiny před porodem samotným.

Dětí jsou po opiátech také ospalé a pomaleji dýchají. Nejednou jsem zažila, že dítě bylo po porodu s opiáty odnešeno na pozorování, protože bylo línější, ospalejší, unavené. Účinek opiátu vyprchá, ale s ním mnohdy utečou i důležité okamžiky při porodu a po něm.

Enthonox

Čím dál tím rozšířenější variantou je tato směs rajského plynu a kyslíku a přibývá matek, které s ní mají dobrou zkušenost. Dostanete bombu a do ruky dávkovač, takové dejchátko. Porodní asistentka vám vysvětlí způsob použití, jak a kdy nadechovat, a pak už je to jen na vás.

Moje zkušenosti s enthonoxem jsou takové, že někdy pomohl, někdy ne. Každopádně nikdy neublížil, tedy neovlivnil nějak zásadně průběh porodu. Pouze ztlumí matčino vnímání bolesti. Jeho účinek navíc opravdu rychle vyprchá.

Enthonox je také výborným pomocníkem po porodu placenty, kdy lékař nebo porodní asistentka kontrolují porodní cesty, a je-li třeba, ošetřují porodní poranění. Během šití se mi mnohokrát použití enthonoxu osvědčilo.

Kdy je naopak lépe se chemie zdržet? Z mého pohledu není radno vstupovat do cesty dětem, které se rozhodly narodit rychle. Pokud porod sviští, je intenzivní a rychlý, pak často matky prosí o cokoli – „království za epidurál!“ Je důležité si uvědomit, že vaše dítě ví velmi dobře, proč se k porodnímu procesu postavilo, jako by jelo na tobogánu. Ví, proč pospíchá. V takových chvílích jsem zažívala na sálech ty největší fofry...

Není dobré porodní bolesti tlumit v začátcích nebo v samém závěru porodu. Dokud se pořádně nerozběhnou kontrakce první doby porodní, dokud se porodní cesty nezačnou řádně otvírat, pak do porodů nevstupujme.

Zájezd do ráje

Porodní proces by se dal přirovnat k zájezdu. Připravujeme se na výlet stejně jako se chystáme k porodu. Víme, proč jedeme a kam jedeme.

Každý z nás má své tempo. Někdy je to vyhlídkový zájezd a kocháme se, někdy je to pouze přejezd mezi jedním a druhým místem, žádné zdržování se! Je potřeba, abychom při každém porodu co nejlépe pochopili tempo, kterým se dítě vydá na svět. Pokud zájezd jede svým tempem, pak toto tempo respektujme, dokud jsme toho schopné...

Někdy se dostanete na rozcestí. Pak je třeba se rozhodnout, jestli doprava, nebo doleva. A často je třeba udělat zastávku.

Zvažte dobře, kdy a jak zastavíte. Je-li třeba udělat zastávku, pak nezastavujte nadlouho. Nezastavujte ani na začátku cesty nebo těsně před jejím koncem. Během cesty měňte polohy, dýchejte, relaxujte atd. Bude-li třeba zastávku udělat, pak se rozhodněte na základě své situace vědomě.

Držím vám palce, aby vaše porodnické zájezdy probíhaly bez zastávek nebo abyste zvolili dobrou zastávku ve správný čas.

Věřte sobě... a svým dětem.