Komentář Alžběty Samkové: Porodnictví v době koronavirové

Když mi došlo, co se to k nám pomalu blíží, začala jsem si o Covidu-19 shánět informace. Abych věděla, co říkat těhotným a čerstvým matkám. Od začátku jsem věděla, že největší hrozbou je fakt, že onemocní lékaři a sestry v nemocnicích. Na konci ledna ministr zdravotnictví neříkal pravdu o tom, že všeho máme dost. Už delší dobu vím, že těmto lidem jde jen o jejich vlastní koryta. Covid-19 tento fakt ukazuje naplno, a taky je kromě jiného spravedlivý. Je mu jedno, jestli jste ošetřovatelka, uklízečka, nebo docent. A i díky tomu ukazuje, co je kdo zač. Buďme pozorní.

Když jsem se dozvěděla, že ministr zakázal na doporučení některých porodnic přítomnost otců u porodu, brečela jsem pro ty matky a děti, které v tom zůstanou samy. Cítila jsem velkou starost o porodníky, porodní báby, pediatry a dětské sestry, které budou mít kvůli tomuto zákazu svou práci náročnější jak po fyzické, tak po psychické stránce. A přiznám se, že jsem v těchto chvílích vůbec nepomyslela na ty zdravotníky, kteří zákazu využijí a zavedou staré pořádky naplno a bezohledně.

Když jsem zvládla první emoce, položila jsem si otázku, co můžu udělat z pozice obyčejné porodní báby. Podpořím ženy, aby to dokázaly samy za sebe a za své děti, a budu se modlit, aby co nejdříve do porodnic dorazily ochranné pomůcky. Další myšlenka byla, abychom tedy ty otce někým nahradili. Máme tady přeci duly a komunitní porodní asistentky, které by mohly pomoct.

Zeptala jsem se svého přednosty, zda by šlo tyto ženy pustit do porodnic na základě dohody o provedení práce. Zrovna on je jedním z těch, kteří vidí porodnictví z mnoha stran, dokáže se podívat i očima budoucích rodičů a nevidí pouze lékařskou stránku věci, ale i tak mi odpověděl, že by to nešlo. Je to přitom obrovská škoda. Které odvětví v dnešním zdravotnictví má takovou odbornou zálohu? A pokud by takovou zálohu nějaký obor měl, opravdu by v této době zavřel dveře nemocnic a nehledal by jakoukoli cestu, jak do nich tyto zálohy dostat? Říkám si, jestli to opravdu nevidí, nebo spíš nechtějí vidět. 

Tahle krize nám ukazuje, že jsou v českém porodnictví stále dva tábory, které proti sobě budou bojovat za každou cenu. Jeden je tábor těch, kteří kritizují snad všechny postupy v porodnictví a na základě studií ze světa vědí, jak bychom se měli k ženám v porodnicích chovat. Druhý je tábor lékařů nebo porodních asistentek, kteří „to takhle dělali 20 let a budou to takhle prostě dělat dál“.

Oba tábory mají v něčem pravdu, oba jsou v mnohém velmi bezohledné, a oba budou bojovat do posledního dechu. A proto nejsme schopni zavést zoufale chybějící kontinuální péči porodních asistentek. Chybí nám i systém péče u domácího porodu, který by se nám zrovna v dobách koronaviru dost hodil. V Holandsku, Anglii a dalších zemích teď pracovníkům v porodnicích ohromně pomáhá a ulevuje právě to, že jsou zvyklí spolupracovat a už léta mají zavedenou kontinuální péči porodních asistentek a s nimi i systém domácího porodnictví.

Jsem z toho všeho unavená a demotivovaná, a zároveň jsem se svým postojem dostala do středu. Pro zastánce „přirozeného“ tábora jsem kolaborant se systémem. Pro zastánce „porodnického“ tábora jsem tou, která prudí a přeje přirozenu. Oběma skupinám bych hlavně chtěla vzkázat, ať přestanou matky tlačit do přirozena, které není jejich. A také do rutinních postupů, protože to jinak neumí. Je to neúcta k jedinečnosti každého z nás, a největší cenu za ní platí obyčejné matky, které se teď díky bojům a výkřikům z obou stran, bojí do porodnice jet ještě víc.

Milé těhotné ženy - jste hrdinkami dnešních dní. Ve chvíli, kdy potřebujete být ochraňované a zabezpečené, se ocitáte bez svých nejbližších. Musíte se teď připravit na porod o samotě. Věřte si, máte za sebou generace svých matek, které to taky v různě těžkých dobách dokázaly.

Konzultujte vše se svou porodní asistentkou nebo dulou. Kromě přípravy na vlastní porod se soustřeďte i na přípravu šestinedělí, kojení a dalších mateřských zážitků, které vás čekají. Když přemýšlíte o porodu, neplánujte. Naopak, otevřete dveře na všechny strany a připravte se, alespoň tím že si tu možnost připustíte, na všechny možné varianty. Přemýšlíte-li o ambulantním porodu, využijte tuto možnost, pokud budete mít zajištěnou péči porodní asistentky, nebo zkušené duly a pediatra. To proto, abyste se nemusely do porodnice vracet třeba „jen“ kvůli odběru krve z patiček.

Pokud od začátku těhotenství plánujete porodit doma a máte-li k tomu domluvené porodní asistentky, pak si připusťte i možnost, že v porodnici nakonec skončíte, protože vaše asistentka může spadnout do karantény. A pokud přemýšlíte o domácím porodu jen proto, že otcové nemohou do porodnic, nedělejte to. Velmi tím riskujete, a nejen své vlastní životy.

Covid-19 nám přináší ohromnou možnost začít spolupracovat. Kolegové z přirozeného tábora by měli přijít pomáhat do porodnic. Pochopí proč a jak se dějí věci, proti kterým tolik bojují, a můžou přispět ke kultivaci porodnické péče. Ti z porodnického tábora by jim měli otevřít dveře, i když teď nepanikaří, všechno skvěle zvládají a staví se tím do role polobohů. Ubývá jich, a za pár týdnů možná budou potřebovat každou ruku. Věřím, že to všechno zvládneme a všichni se poučíme. Krize přináší možnost uvědomit si priority a vidět to, co je opravdu důležité, ale i to, co škodí. Všem nám držím palce.