Hlavně být jiná, než byla moje máma. Na Den matek se můžeme ptát, kde jsou otcové a jak nás ovlivňují

Jaká je doba, takové jsou matky a jejich chování k dětem. Tak by se ve stručnosti dala shrnout kniha Mateřská láska od socioložky Elizabeth Badinter. „Žena bude lepší nebo horší matkou vždy podle toho, do jaké míry společnost zdůrazňuje nebo podceňuje mateřství,“ píše se v ní. Ženy, které dospívaly za války a děti rodily v nejtužším komunismu, považovaly za nejdůležitější teplo a plné bříško, o citových potřebách dítěte se příliš nemluvilo. Jen co se matky zotavily z porodu, nastupovaly zpátky do práce. Husákovy děti už se narodily ženám, které měly aspoň nějakou mateřskou dovolenou, ale ještě stále opakovaly mantru „nechovej ho pořád, ať ho nerozmazlíš“.

A naše generace? Čím víc na nás naše matky tlačí, tím víc se jim stavíme na odpor. Chceme být ty nejlepší mámy a to v našich představách vypadá úplně jinak než to, co jsme zažívaly my, píše v osobním textu pro web Heroine.cz Klára Kubíčková. Naše náruč je otevřená; konejšíme, zpíváme, nosíme, kojíme, dlouhé hodiny si s dětmi hrajeme. V mezigeneračních vztazích to leckdy vzbuzuje napětí. My pak v ordinacích psychoterapeutů řešíme, kdy tady pro nás naše mámy nebyly, nepodržely nás, nebyly dost citlivé. A ony se samy sebe ve skrytu duše ptají – byla jsem opravdu tak špatná, když moje dcera hlavně chce být jiná než já?

V neděli je Den matek. Můžeme ho vnímat také jako příležitost k zamyšlení se nad tím, co mateřství obnáší a jaké nároky na nás klade. Můžeme si přiznat, že se často cítíme nedoceněné, bezradné, vyčerpané. Říkáme věci, které bolí nás i naše děti. Ale jsme tu, děláme to nejlepší, co dokážeme. Stejně, i když ne úplně stejně, jako to dělaly naše mámy. Naši pozornost si totiž zaslouží ještě jeden aspekt rodičovství, o kterém se dostatečně nemluví, a tím je vychýlená rovnováha v rodinných vztazích. Na Den matek se můžeme ptát, kde jsou otcové, jakou roli v životech svých dětí hrají a jak to ovlivňuje nás všechny. Více se dočtete v textu na webu Heroine.