Být sólomatkou v České republice není snadné. A ne, není to jen finanční stránka nebo mentální zátěž, jsou to mimo jiné i otázky a nevyžádané rady, na které musíme stále reagovat. Ať už se v dobrém ptají kamarádi a kamarádky, nebo narazíte na mýty při jednání s úřady či zástupci institucí. Které jsou nejrozšířenější, proč je pro nás bolestné na ně odpovídat a v čem nedávají smysl?
Pokud je žena sólomatkou, není jí s pravděpodobností hraničící s jistotou z vlastní vůle. Nejspíš se něco hodně nepovedlo a dost možná si zkrátka zvolila menší zlo. Ano, jsou to statisticky spíše ženy, které o rozvod žádají. Ale „být sama s dětmi“ není pro většinu z nich sen, za kterým jdou celý život, ale nejspíš výsledek urputné snahy slepit něco, co se dávno rozbilo. Poslední možnost po terapiích, mediacích a probrečených nocích.
Přijďte na půlden zážitkových workshopů a inspirativních přednášek. Načerpáte novou energii a čerstvé nápady. Čeká vás:
Taková žena to jistě mnohokrát zvážila, dost možná si i vyčítá, že se nepokusila rodinu zachránit po padesáté, že měla trpělivost jen na těch předchozích devětačtyřicet pokusů. A opravdu málokdo se rozchází s rozumem v hrsti a se zcela konstruktivní vizí, jak to udělat, aby byli všichni v rodině i po jejím rozpadu emočně či finančně opečovaní. Takže takové ženě neříkejte, že pokud ona odešla s dětmi od partnera, pokud ona podala žádost o rozvod, má se teď přesně tak, jak si vybrala. Chtěla to jinak, ale nepovedlo se. Potřebuje podporu, ne skryté výčitky.
Jsme zvyklé, že alimenty v Česku jsou spíš směšná almužna ve výši dvou tří tisíc na dítě. Tak si to spočítáme: pokud otec platí na dítě tři tisíce, měla by matka investovat do dítěte stejně a měli bychom sto procent. Vyžije vaše dítě z šesti tisíc za měsíc? Navíc nejde jen o peníze, protože peníze jsou i čas a energie. Pokud o dítě celodenně pečujete a k tomu pracujete, dá se předpokládat, že se brzy uštvete, zaděláte si na vyhoření, zdravotní problémy, psychické trable, a navíc budete dost zlé matky.
A také zhrzené: měly jste sdílet v dobrém i zlém život s druhým dospělým, ale on má po práci volný čas, zatímco vy padáte vysílením. Řešením samozřejmě nejsou o tisíc korun vyšší alimenty, než je průměr, ale rovné sdílení péče o děti. Nebo kompenzace času penězi, za které by si samoživitelka mohla plně najmout chůvu, zaplatit kompletně školku, nebo by si naopak mohla pokrátit úvazek. Řešením také není připomínat sólomatce, že otec dítěte na dítě aspoň nějak slušně platí, což není úplně standard, takže je všechno v pořádku a nemá si nač stěžovat.
Podpořte naši redakci a získejte přístup ke všem prémiovým článkům a řadu dalších výhod!