My všechny jsme Real Housewives. Slavná reality show v Česku

Od Netflixu to byl jeden z nejlepších dárků během koronavirové krize. V červnu se totiž na internetové streamovací platformě po jejích vlastních super úspěšných reality shows a dokumentech jako Too Hot To Handle, The Circle a Tiger King objevil i fenomén Real Housewives, který již čtrnáct let běží na americké kabelové televizi Bravo. Tahle „docu-soap-opera“, na kterou se dívala i Michelle Obama v Bílém domě a komentovala ji americká feministická autorka Gloria Steinem, je protipólem u nás známého formátu Výměny manželek. 

Ostatně posuďte sami. Je konec října 2008, před měsícem zkrachovala banka Lehman Brothers, ale newyorský fashion week se koná jako obvykle. Ekonomická krize se přesto pomalu sápe i po obyvatelkách Upper East Side. Jill ji pociťuje zatím nejvíc. Připomněl jí to i štáb rozhlasové stanice BBC, který pyšně přivítala ve svém bytě s výhledem na Manhattan, zrekonstruovaném tak, že by se v něm nestyděl bydlet ani Ludvík XIV. Ale proč s ní chtějí mluvit? A není to nakonec jedno? Kdo by odmítl žádost BBC o rozhovor?

„Jak se vám žije s pocitem, že za tuhle obrovskou krizi můžete vy, bohatí lidé?“ vypálí novinář, který evidentně nepřišel obdivovat její nové tapety s jemným leskem. „Neutrácím nad svoje poměry, takže za ni těžko můžu. Naopak – nakupuji bez dluhů a tím ekonomice pomáhám. Ale krize na mě taky doléhá, to si nemyslete,“ odpoví Jill a sebevědomě pohodí svými pečlivě vyfoukanými zrzavými vlasy. Dotěrné otázky britského zuřivého reportéra ji ani v nejmenším nerozhází, protože ona se teď bojí něčeho jiného. Hrozí, že kvůli blbé náladě jejích přátel z burzy neprodá dostatek vstupenek na charitativní aukci pro výzkum artritidy. Nemoci, kterou trpí její šestnáctiletá dcera. A to by byla opravdová ostuda, protože tenhle večer bude velké finále druhé série Real Housewives of New York, kterého je Jill hlavní hvězda.

Kde bere Carrie boty? 

Dokumentární soap opera Real Housewives  odstartovala v roce 2006 jako odpověď na seriály Sex ve městě nebo Zoufalé manželky. Ty byly vlajkovými loděmi úplně nového televizního subžánru – inteligentní televizní zábavy pro ženy. Podobně jako u Dynastie nebo Dallasu v 80. letech se příběhy odehrávaly v aspiračním prostředí, které nikdy netematizovalo nedostatek peněz, spíš naopak. Na druhou stranu se ale poprvé soustředily výhradně na ženské hrdinky, s nimiž se divačky z velkoměst nebo matky v domácnosti musely dokázat ztotožnit. A na rozdíl od telenovel nebo klasických soap oper – ať už v žánru komedie nebo dramatu – těmto pořadům nechyběl vycizelovaný scénář a ti nejlepší tvůrci v oboru, kteří za ně vyhrávali prestižní televizní ceny.

S odstupem času vidíme i to, jak skvěle zrcadlily tehdejší vrchol „doby konzumní.“ Nikdo nechápal, kde bere Carrie Bradshaw na svoji sbírku luxusních bot od Manolo Blahnika, když skoro nepracuje a její hlavní náplní dne je být krásná, vtipná a bezstarostná. Nikdo ji taky nikdy neviděl řešit úvěr na kreditce, ale všichni chtěli žít jako tahle lidová verze Marie Antoinette. A tak si mladé Češky místo lodiček za pět set dolarů kupovaly každý týden jejich napodobeniny za pět set korun v Deichmannu, protože si myslely, že tohle je ten sladký život, který si zaslouží. Jak příznačné, že takový druh zábavy celý svět hltal těsně před zmíněnou globální ekonomickou krizí.

Ve stejné době se objevila první franšíza Real Housewives of OC, která dokumentárním způsobem sledovala život několika bohatých kalifornských žen v domácnosti. V Česku ji vysílala televize Prima pod názvem Sladký život v Orange County. Úspěch první série předčil očekávání, a tak následovaly verze z New Yorku, Atlanty s převážně afroamerickými hrdinkami, New Jersey, Beverly Hills nebo z Potomacu, nóbl předměstí Washington D.C., kde žije bohatá afroamerická komunita. A z opravdových manželek a hospodyněk středního věku, kterých si do té doby nikdo ani nevšiml, se najednou začaly klubat cílevědomé ženy a podnikatelky. Některé z nich dokonce rodinu neměly, a tak prostě hledaly svého Pana Božského.

Z luxusu k aktivismu

Nejznámější newyorská protagonistka Bethenny Frankel se na Carrie Bradshaw před kamerou několikrát sama odkazuje. Jenže na rozdíl od ní Bethenny celé dny pracuje a po několika sezónách Real Housewives se jí podaří prodat svoji značku koktejlů, kterou na obrazovkách tvrdě promuje, za úctyhodných 120 milionů dolarů. Bethenny taky na rozdíl od Carrie hrozně nerada utrácí za oblečení a raději investuje do nemovitostí. Bradshaw, kterou k výhodnému (!) odkoupení jejího bytečku musí přesvědčit finančně zdatnější kamarádka, ve filmu Sex ve městě koupí luxusní byt na Manhattanu Pan Božský.

A během toho, co se blonďatá čtyřicátnice rozhoduje, jestli si na svatbu s ním oblékne róbu od Vivien Westwood nebo vintage kostýmek, si stejně stará Bethenny našla manžela, vzala si ho před kamerami, počala s ním vytouženou dceru, natočila o krátkém svazku spin-off, založila dalších pár značek, koupila a prodala několik bytů, vydala několik knih, dlouho se rozváděla a vytvořila velmi aktivní neziskovku na pomoc oblastem zasaženým přírodními katastrofami.

Podobně jako Bethenny se ani ostatní nebojí použít platformu reality show k tomu, aby se vyjádřily k politice nebo k tématům, které je trápí. Například devětatřicetiletá Porsha Williams z Atlanty, vnučka významného bojovníka za práva Afroameričanů Hosey Williamse, se letos už několikrát nechala zatknout během demonstrací hnutí Black Lives Matter. Všiml si toho i deník New York Times, který o prázdninách uveřejnil dlouhý profil téhle „hvězdičky z reality show“.

Tahle zápletka se musí líbit i Glorii Steinem, která se ještě před pár lety nad Housewives ošklíbala jako nad pořadem, který ukazuje ženy jako toxické. Určitě z ní ale bude nadšená Michelle Obama. Podobně uvědomělá je i nová členka ansámblu z Potomacu, doktorka politických věd a univerzitní profesorka Wendy Osefo. Ta ale na casting k Real Housewives zašla radši až potom, co na škole získala akademickou definitivu.

Ženy jako my

V roce 2020 totiž všechna bezstarostnost předchozích dvou dekád vzala za své. Najednou nevíme, co řešit dřív, jestli vlastní nebo tu státní zadluženost, ekologické dopady rychlé módy a starbucksové kultury, politickou a společenskou nestabilitu v Evropě, USA i ve zbytku světa nebo pandemii. Sex ve městě ani Zoufalé manželky už se dávno netočí, protože tyhle pohádky nahradily syrovější a realističtější příběhy – třeba newyorský seriál Girls nebo drama z ženské věznice Orange Is The New Black. Jenže ženy z Real Housewives opravdové jsou, a tak zvládají jít s dobou a udržet se na obrazovkách už skoro dvě celé dekády.

Ve vězení jich ostatně bylo hned několik. Rozvodů se napříč franšízami nejde dopočítat. Vidíme domácí násilí i sebevraždu. Spousta žen řeší svoje problémy alkoholem. Hodně z nich jsou samoživitelky nebo vydělávají mnohem víc peněz než jejich partneři. Svoje ženství i přes drahé oblečení a vysoké podpatky neromantizují, spíš naopak, a možná se dokonce v žádném jiném televizním pořadu neprdí víc.

Milují svoje kamarádky i rodinu, ale stejně se s nimi pohádají na život a na smrt, a za chvíli si zase nádherně odpustí. Anebo už taky nikdy. Jsou marnivé, šetřivé, zábavné, upjaté, nudné, malicherné, odvážné, bojácné, drzé, narcistické, příliš hodné, ulhané i brutálně upřímné. Jsou prostě úplně stejné jako my.

Jenom mají třeba o trochu víc peněz a botoxu v obličeji.