Nekonečné smrtiny Nadii Vulvokov
Russian Doll – výjimečně dobrá komediální minisérie Netflixu s vtipnou hrdinkou – působí neokoukaně i v záplavě všeho, co momentálně chrlí streamovací služby, a vyvolává nutkání okamžitě vidět další díl.
Představte si, že jste na večírku, který vás moc nebaví. Ale když se chcete sebrat a jít domů, všichni vám pořád opakují: „Je to tvoje oslava, nemůžeš přece odejít!“ A přesně tohle prožívá vývojářka videoher Nadia Vulvokov.
Prostořeká nerdka, která miluje návykové látky všeho druhu a v běžném hovoru nenuceně mísí vulgarismy s obraty jako ipso facto, tráví své šestatřicáté narozeniny na srazu newyorských bohémů v bývalé židovské škole, z níž si její kamarádka Maxine vybudovala loft zavalený designem z Anthropologie. Něco je ale špatně… a navíc před pár dny zmizel její kocourek jménem Oatmeal.
Natasha Lyonne, Amy Poehler a Leslye Headland: Russian Doll (Matrjoška). Komediální seriál o osmi (zatím) zhruba půlhodinových dílech. Vysílá Netflix. TV premiéra prvního dílu 1. února 2019.
Matka a jiné katastrofy
Ipso facto je Nadia cyničtější než obvykle a na vlastní oslavě se baví asi jako na pohřbu. Plakát se sloganem Life Is a Killer, který má ve své pracovně, se ten den stane sebenaplňujícím proroctvím. Když totiž v přilehlém parku přece jen Oatmeala vystopuje, namísto šťastného shledání ji srazí auto.
Vzápětí se ale zase ocitá v koupelně bytu, kde právě probíhá její večírek, a stisknutí kliky ve tvaru revolveru jenom předznamenává další katastrofu. Nadiin život od této chvíle pravidelně ukončují pády ze schodů, náhlé srdeční příhody, autonehody nebo výbuchy plynu a stále znova se dostává do téže výchozí situace.
Není to ovšem žádná nezničitelná superhrdinka na misi za lepší svět, a proto se k smrti vyděšená snaží dopátrat toho, jestli za její stav může joint říznutý kokainem, postupující duševní choroba nebo snad zlovolnost vesmíru.
Zrovna vesmír na ni ale zvysoka kašle a kontaktovat svého drogového dealera, opakovaně zneužívat oddaného expřítele nebo si na terapii promluvit o matce také není samospásné. Jednoduchá řešení zkrátka neexistují a celá Russian Doll je zrovna tak nihilistická jako její hrdinka.
Vyprávění založené na opakování a časových smyčkách není v popkultuře nic neobvyklého a téma duševního zdraví s ohledáváním mnohdy nezřetelné hranice mezi příčetností a ztrátou souřadnic se v poslední době zabývala třeba sci-fi série Caryho Fukunagy Maniac nebo nejnovější epizoda antologie Černé zrcadlo s názvem Bandersnatch.
Herní principy
Nadiino hledání chyby v životním naprogramování ostatně videoherní principy připomíná. Každý neúspěšný pokus se sice pojí s návratem do výchozího bodu, Nadia při tom ale získává novou sadu vědomostí, a zdánlivě stejná situace tak může otevřít nové perspektivy.
Nadiina časová smyčka nemá žádnou pravidelnost, často zemře hned, občas vydrží do dalšího dne. Osm pětadvacetiminutových epizod je plných diskontinuit, odboček a arytmií, které ale spolu s precizně načasovanými dialogy a gagy tvoří mimořádně soudržný tvar.
Hlavní podíl na tom má téměř fyzické herectví Natashy Lyonn, která spolu s Amy Poehler a autorkou sprosté komedie Holky na tahu Leslye Headland patří mezi showrunnerky série. Jejímu uhrančivému pohledu a cynickým hláškám, které bez ustání chrlí svým zastřeným hlasem, je snadné podlehnout.
Zkažené jablko
Příběh neúnavně směřuje od ztřeštěné komedie k existenciální tragédii a zase zpět, ale přes veškerou živelnost Russian Doll vypráví hlavně o fatální neschopnosti pohnout se z místa, opustit nefunkční vzorce chování nebo konečně odkrojit, co už dávno zahnívá.
Dokonce i sci-fi nebo hororové motivy tu zpřítomňují, jak bezhlavě se často řítíme do světa fikce a koloběhu nerealistických očekávání. Vysmívá se rovněž laciným mantrám motivačních příruček o tom, že je důležité vědět, kým jsme a co od života chceme. Naopak připouští, že lpění na utkvělé představě o sobě samých často bývá nejtěžším vězením a poznání, v kolika mylných předpokladech o sobě samých se denně utvrzujeme, může přinést osvobození.
Krize newyorských mileniálů, kteří pomalu dospěli do středního věku, nezpůsobují klišé spojená se stárnutím. Souvisí spíš s jejich zmenšujícím se životním prostorem a umírajícím duchem místa, který stejně jako v jakékoliv jiné metropoli neúprosně drtí gentrifikace.
Když Nadia prohlásí, že za její problémy může narozeninová oslava v bývalé židovské ješivě, jejíž posvátný prostor byl narušen, Maxine ji zpraží, že jediná posvátná věc v jejich městě je trh s nemovitostmi. Později zas pragmaticky poznamená, jak čerstvě objevené požární schodiště zvýší hodnotu jejího bytu na Airbnb.
Je to temný
Russian Doll podrývá mýtus velkoměsta tvořený fragmenty romantických filmů, vzpomínek na dovolené a fotek prohnaných instagramovými filtry. Nevytěžuje notoricky známé ornamenty, ale o to intenzivněji se noří do šedých zón večerek s problikávajícími neony, kde s padajícím soumrakem bloudí dezorientovaní bohémové, byznysmeni ztracení ve vlastní čtvrti i lidé z okraje společnosti.
Melancholicky rozostřený obraz New Yorku, kde zánik komunit a ztráta sociálních vazeb představuje pro místní největší hrozbu, souzní s Nadiinou zcizující poznámkou, kterou glosuje jednu z řady svých úmrtí a která přes všechen humor vlastně platí i pro celou sérii: „Fuck, itʼs dark.“
Titulní fotografie je majetkem společnosti Netflix.
