Osamocený a ponižující život hereček. Film Hello, Welcome je o ženách, které nejsou, kde by chtěly být
Ema, Adéla a Soňa neboli Eliška Soukupová, Alena Doláková a Sára Venclovská. Tři postavy z nového filmu Šimona Holého, který se odehrává v herecké komunitě během filmového festivalu v Karlových Varech. Každá z nich chce prorazit, každá se na červeném koberci musí ukázat, i když nový film tam uvede jen jedna. A všechny se musejí tvářit, že jsou v pohodě. Režisér, scenárista, producent, ale také hudební skladatel a střihač Šimon Holý po filmech Zrcadla ve tmě a A pak přišla láska završuje svou volnou trilogii o ženách, které v životech nejsou tam, kde by chtěly být.
Snímek Hello, Welcome měl premiéru na Letní filmové škole v Uherském Hradišti, která tvoří jakýsi protipól nablýskaného filmového festivalu v Karlových Varech. Během jeho loňského ročníku nový film Šimona Holého vznikl. „Museli jsme to stihnout během konání festivalu. Měli jsme jen šest dní. A k tomu extrémně omezený rozpočet. Byl to nejlevnější z mých filmů, takže jsem štábu ani za víc dnů zaplatit nemohl. Jeli jsme proto čtrnáctky i šestnáctky, ke konci už fakt z posledních sil. Jedinou dotáčkou byl červený koberec, který jsem natočil na mobil během letošních Varů jako podklad pro závěrečné titulky,“ popisuje Šimon Holý v rozhovoru pro Heroine.cz.
Foto: Aerofilms
Hlavním tématem filmu je pro režiséra a scenáristu vztah mezi autenticitou a performativitou: „Herec je na plátně avatarem někoho jiného, ale pak má během festivalů a tiskovek prezentovat sebe sama, což je náročné. K tomu se ještě přidávají sociální sítě, takže ten člověk je nepřetržitě podřízen nějaké roli, bojí se ukázat, kdo opravdu je, aby nebyl průmyslem potrestán. Mě na tom nejvíc zajímá, kdo jsou ti autentičtí lidi za maskou.“
Film má navíc netypickou strukturu – jde o pásmo situací, které nasvěcují jednotlivé aspekty herecké profese. Spějí k premiéře filmu jedné z hrdinek, ale celkový smysl začnou dávat až ke konci. „Nejtěžší bylo vyřešit, proč by za sebou měly následovat právě v tomhle pořadí. Klíčem se stalo právě střídání vysokého a nízkého, které tomu dodává rytmus,“ vysvětluje režisér a scenárista Holý. Vychází přitom z reálných zkušeností hereček, které slýchává ve svém okolí. „Často od nich slyším, že jsou obsazené do nějaké role a pak zjistí, že ten film je ve výsledku o něčem jiném, než jim bylo řečeno. Nebo že z něj byly úplně vystřižené. Nebo že to bylo strašné natáčení. Opakovaně dochází k nenaplnění slibu, že ženská postava nebude úplně plochá, že bude mít víc replik a podobně.“
Jak pracuje s herci a herečkami sám Šimon Holý? Využívá například při natáčení pozici koordinátora*ky intimity? A jaké jsou podle něj největší problémy české audiovize? Dočtete se v rozhovoru na webu Heroine.cz.
