Strašidelný dům postavený z utrpení žen. Červotoč je důmyslnou parabolou společenského neporozumění
Domy mají paměť. Ten z románu Layly Martínez ožívá pamětí neusmířenou a nepohřbenými křivdami. Červotoč se stal před třemi lety ve Španělsku literální senzací, když v hororových kulisách otevřel téma patriarchální i třídní nenávisti a kolektivních historických traumat.
Děkuji své babičce (…), že mě nechala vyprávět příběh svého domu a své rodiny. Že mě seznámila s životy svatých a naučila mě jim naslouchat. Že mi vyprávěla o nebožtících, kteří se zjevují v koutě ložnice.“ Tímto poděkováním v závěru knihy pointuje mladá španělská spisovatelka Layla Martínez svůj pozoruhodný útlý román Červotoč, který nedávno v češtině vydalo nakladatelství Paseka.
Příběh (který by na první pohled nikdo nepodezíral z autobiografičnosti) o babičce a vnučce, uvězněných ve strašidelném domě ve vsi, kde „není nic než napůl rozpadlý domy a napůl rozpadlí lidi“, vychází česky s líbivým labelem „feministický hororový román“, jak se skví velkým písmem na obálce, a podobně o něm referuje i řada recenzí nejen v Česku. Je ovšem otázka, zda takto návodné označení kniha potřebuje.
