Ta Kafka! Frýdlantský festival oslaví Kafkovy sté úmrtiny výstavami, humorem i tancem ve vichru

Kafka ženský je trochu překvapivá volba s ohledem na známý fakt, jak komplikovaný měl Kafka vztah k ženám! Jak se téma promítá do programu festivalu?

Nás ten jeho složitý vztah k ženám, zejména jeho sestrám a takzvaným milenkám, právě dost inspiroval. Celý festival věnujeme především Kafkově sestře Ottle, která na doporučení svého bratra ve Frýdlantě studovala hospodářskou a mlékařskou školu. Letos také máme více žen mezi účinkujícími, zvýrazňujeme tu ženskou stopu. Chceme se věnovat i tomu, jak se za to jedno století změnilo postavení žen a jejich úloha ve společnosti. Protože mám pocit, že něco se nezměnilo vůbec.

V programu máte výrazné ženy, jako je Ester Kočičková nebo Dana Drábová. Vypadá to, že se nějaké drsné improvizace a otevřených myšlenek nebojíte?

Zrovna ten ženský stand-up hned po slavnostním zahájení festivalu asi bude dost bojovný. Ester Kočičková, Iva Pazderková a Kateřina Hašková mají silně ženský pohled na svět. A my jsme je poprosili, aby ve svých výstupech nějak reflektovaly i Franze Kafku. Po nich by měla atmosféru zklidnit Katarzia, ale to taky není nějaká holčička, co si nechá všechno líbit. V programu Večer jedna báseň Lukáše Pavláska vystoupí odbornice na jadernou bezpečnost Dana Drábová a herečka a zpěvačka Berenika Kohoutová. Myslím, že stát se může cokoliv. Prostudujte si náš program a vyberte si to, co vás nejvíce osloví.

Podle programu mám pocit, že to není jen Kafkův festival, ale že je spíše kafkovský. Ve smyslu jisté absurdní podstaty života.

Celý svět kolem nás je trochu kafkovský. Když přijmeme tento úhel pohledu, tak i příprava festivalu se nese v kafkovském duchu. Už samotný fakt, že jednodušeji seženete prostředky na fotbalové utkání dorostenců než na divadelní přehlídku, je dost absurdní. Na druhou stranu, my zase, aby to bylo opravdu „Kafkaesque“, devalvujeme trh tím, že můžeme v někom vyvolat pocit, že kultura nic nestojí, protože všechny akce našeho festivalu jsou zdarma. My chceme, aby kulturu mohl konzumovat úplně každý bez překážek, proto nevybíráme vstupné. Letos se nám to ještě daří, jak to bude příští ročník, to se uvidí.

Jak se z herce Jakuba Žáčka stane ředitel festivalu?

Tak ředitel festivalu zní příliš vznešeně, jsem spíše členem týmu, který ho připravuje. Protože jsem herec a je mě více vidět, stal jsem se jakousi tváří projektu. Ale jinak je to spíše produkční práce a neustálé shánění sponzorů a grantů. To je každý rok, vlastně každé dva roky stejné. Festival pořádáme jako bienále.

Jak jste se vy, rodák z Vlašimi, dostal do Frýdlantu?

My jsme jezdili do Frýdlantu na chalupu, já jsem tady dokonce studoval střední uměleckou školu. Tento kraj má genius loci, který na lidi působí. Když se podíváte do Kafkových deníků z doby, kdy tady pobýval, tak často píše o zdejších zvláštních lidech. A já jsem měl při čtení těch starých záznamů pocit, že píše o současných obyvatelích, které znám, o těch složitých a rázovitých postavách. I když to nemohou být ti samí lidé ani jejich potomci, protože se tady už dvakrát vyměnilo obyvatelstvo, to místo v lidech zřejmě nechává nějaký specifický otisk. Proto jsem chtěl přinést prostřednictvím umění, divadla a hudby nějaký nový pohled na tento region. Kafka je hlavním tématem, ale festival není jen o něm.

Letos je ale docela překafkováno, ne?

Ano, letos je totiž Kafkův rok, připomíná se 100 let od jeho smrti. My tomu říkáme Kafkovy úmrtiny a slavíme je i v rámci festivalu Frýdlantsko Franze Kafky.

Líbí se mi, že v rámci festivalu se návštěvníci dostanou i na zajímavá místa ve Frýdlantě a okolí. Například do Rytířského sálu zámku. Je to ten Zámek?

Já jsem zastáncem toho, že frýdlantský zámek byl Kafkův největší inspirační zdroj. Měl dost času nechat se uzavřeným komplexem zámku a hradu fascinovat. Jméno Klamm z románu Zámek připomíná hru s optickým klamem, který komplex vytváří, navíc poslední majitelé frýdlantského zámku byli Clam-Gallasové. Ovšem i když se popis frýdlantského zámku s tím románovým shoduje, v literárním díle může jít o autorovu fikci, inspiraci složenou z více míst. Přijeďte se podívat a rozhodněte sami. Hradní a zámecký komplex ve Frýdlantě je po Pražském hradě a po Českém Krumlově třetí nejrozsáhlejší u nás a kdo ho neviděl, přichází o hodně.

Jaké další zajímavé objekty nebo místa jste už divákům představili?

Předloni jsme měli krásné čtení Jardy Rudiše v depu bývalé úzkokolejky do Německa, která byla ve Frýdlantě zrušena v 70. letech. Skupina nadšenců opravuje tyto prostory, zakoupili starou lokomotivu, původní vagony a provozují depo, nádraží a necelý půl kilometr té dráhy. To je hodně kafkovské, protože tady vlak nezmeškáte, ani vám neujede, nemá kam. Letos se hodně soustředíme na Jizerskohorské technické muzeum, což je shodou okolností bývalá přádelna firmy Karl Bienert. Tady Kafka taky působil v rámci své práce pro pojišťovnu, takže se přes něj opět symbolicky vracíme do dnešních dnů. Teď je v muzeu výstava divadelních a filmových kostýmů Marka Cpina a budou se tam konat i další akce.

Takže se vyplatí přijet do Frýdlantu na dovolenou a kromě festivalu si užít i krásnou krajinu?

Rozhodně. Město leží na úpatí Jizerských hor, které považuju osobně za jedny z nejkrásnějších u nás. Sudety jsou rozmanitý kraj plný tajemství. Já jim říkám Osudety, protože jak je poznáte, stanou se vám osudnými. Samotný Frýdlant je fascinující město se spoustou historických památek. Musíte dát ale městu čas, protože na první pohled vás možná neohromí, ale na druhý už ano.

Potřebují návštěvníci festivalu smysl pro humor?

Humor je podle mě cesta, jak Franze Kafku poznat z jiné strany. On měl v sobě spoustu humoru a je škoda, že ho někdy neumíme objevit. Humor podrobuje všechny věci, i vážné a seriózní, určité zkoušce. Když obstojíte v humoru a nenecháte se jím zválcovat, když se neurazíte, když si z vás někdo dělá legraci, tak vyjdete z toho souboje silnější. Humor patří k životu a je stejně důležitý jako láska.

Velkou recesí je i váš závěrečný taneční happening s názvem Den největšího vichru. Pozvete čtenářky a čtenáře Heroine k účasti?

Moc rád. Den největšího vichru, v originálu The Most Wuthering Heights Ever, je setkání nad písničkou Kate Bush, která vznikla k filmu Na větrné hůrce podle románu Emily Bronteové. Ikonický videoklip trochu šílené Kate Bush, která tančí v červených šatech na louce, ji v roce 1978 proslavil po celém světě a vešel do dějin popkultury. Každý rok se příznivci Kate Bush scházejí na různých místech, aby společně napodobili tu jedinečnou pohybovou magii. Den největšího vichru se konal například v Los Angeles, Berlíně, Londýně, Austrálii. Ve Finsku tančili i ve sněhové bouři.

Tu choreografii se máme naučit sami doma? Jak to zvládneme?

Podle originálního videa by se to naučili asi jen taneční profesionálové. Proto jsme chtěli s Dominikem Turzou aka DJ Roxtarem natočit video tutoriály pro nás ostatní, běžné ne-tanečníky. Ale nakonec jsme na youtube našli skvělé video, podle kterého se choreografii může naučit opravdu každý. Náš happening věnovaný hudbě, tanci, literatuře, svobodě a toleranci se bude konat v sobotu 5. října. Všichni si oblékneme červené šaty a společně si zatančíme, možná i za živého zpěvu známé české herečky. To bude symbolická tečka za ženským tématem i celým letošním festivalem.

Aktuální informace o festivalu Frýdlantsko Franze Kafky najdete na webu, Instagramu nebo Facebooku.