Hana Nguyen (27) pochází ze Sokolova. Po střední škole se dala v Praze na studia práv, školu však nedokončila. Dnes působí v odvětví umělé inteligence. Pod pseudonymem Večerka se úspěšně věnuje slam poetry. Letos v zimě jí vyjde u nakladatelství Hnízdo debutová sbírka básní s názvem Co by tomu řekli doma? V rozhovoru s Lukášem Houdkem mluví o tom, jak se jí vyrůstalo v Sudetech, co pro ni znamená dvojí identita nebo o tom, proč se svými vietnamskými rodiči přerušila kontakt.
Proč Večerka?
Tu přezdívku mi vymyslel kamarád slammer, který mě k této disciplíně přivedl. Vznikla spontánně, přišlo nám to prostě vtipné. Ten dvojsmysl v tom podporuje pozitivní pojmenování něčeho, co je v komunitě pořád vnímáno jako negativní. Když teď přijdu na stage a uvaděč mě ohlásí jako Večerku, nikdo se už nesměje. To mi přijde hrozně krásné. A já se o to podvědomě snažím – aby lidé pod Večerkou neviděli obchod s Vietnamcem, který nemluví česky, ale hvězdu na nebi. Myslím, že to vystihuje mou identitu.
Jaká ta identita je?
Považuju se za Češku a Vietnamku zároveň. S tím, že člověk nepatří ani do jedné kategorie a zároveň do obou. Je v tom hodně protichůdných emocí a myšlenek, které si člověk musí v sobě srovnat. Je to práce na celý život. Psaní mi v tom hodně pomáhá. Jsou momenty, kdy úplně nevím, kdo jsem. Skoro vždycky ale vím, kdo nejsem. V protichůdných identitách je totiž snazší se vymezovat než se definovat. Věřím ale tomu, že až budu starší, bude to snazší. V něčem je to ale vlastně krásné.
Podpořte naši redakci a získejte přístup ke všem prémiovým článkům a řadu dalších výhod!