Svrhnou tenisky patriarchát?
Zuzana Fuksová o botách, které mají jména, vyjadřují postoje a nenosí je už ani Victoria Beckhamová.
Posedlost vysokými podpatky začala dávno před tím, než Ježíš chodil po vodě. (Zda chodil bos, to je otázkou.) Vyvýšené sřevíce byly vyobrazeny už na staroegyptských nástěnných malbách, nejstarší dochované záznamy o mužích a ženách nosících boty se zvýšeným podpatkem ale pocházejí ze starověkého Řecka. A od té doby to jede.
Můj první styk s popkulturním podpatkovým fetišem nastal u sledování filmu Bota jménem Melichar. Tam hlavní hrdinka, chudobná a zkrátka vychovávaná gymnazistka, dokonce šlohne italské stříbrné boty movitější spolužačce.
Do masmédií se konečně propsala atmosféra, ve které se ženy – a ne nutně ze vznešených, ale z praktických důvodů –, chtějí cítit pohodlně.
Vztah k podpatku se ale, zejména za posledních sto let, začal problematizovat. Jsou jehly – kromě toho, že ničí klenbu, zhoršují artrózu a neumožňují útěk před agresorem ani na tramvaj – nástrojem patriarchálního útlaku, který nás má zpomalit a sebrat nám, tedy ženám, moc?
Sex ve městě a na podpatcích
Vztah (emancipovaných) žen k obuvi s nástavcem v této éře pozdního kapitalismu by se dal označit jako komplikovaný. Zatímco Carrie v seriálu Sex ve městě v pozdních devadesátkách nosila jehly snad i když šla pro čínu (ano, i utlačované ženy vždy utlačují někoho jiného ve společenském řetězci, třeba čínské uprchlíky), její o něco mladší následovnice Lena v seriálu Girls (který se začal vysílat v ranných desítkách), už se se stylingem zahrnujícím ne pohodlné boty, perfektní makeup a vyztužující prádlo zrovna nemazala.
Haute tenisky
Lagerfeld pro Chanel, sezóna jaro/léto 2014.
Nahá zato byla na obrazovce o dosti víc než objektifikaci se vystavující Carrie, zato ale neestetizujícím způsobem. Vzpomínám si na své vlastní měšťácké pozdvižení, když jsem poprvé viděla boubelatou holku v crop tričku, kterou kamera režírovaná jí samotnou zabírá celulitida necelulitida doslova odevšud.
Proč to ale píšu? Tady někde pro mě začíná období, kdy se i do masmédií propsala atmosféra, ve které se ženy – a ne nutně ze vznešených, ale z praktických důvodů –, chtějí cítit pohodlně.
Dva roky od prvního dílu Girls udělal návrhář Karl Lagerfeld (známý propagátor vychrtlých modelek a rozhodně žádný feminista, i když o mrtvých Němcích jen v dobrém) přehlídku pro Chanel, během které chodily modelky sice v organzové haute couture, na nohách ale měly sneakers čili tenisky. Natýrlich to nebyly prestižky, ale designové škrpále za 3000 eur, jejichž výroba trvala až 30 hodin. Šlo ale i tak o radikální krok – koncern vycítil tep doby, ten umně využil, profitovala z toho ale teniska, která už rázem nebyla jen na víkend nebo pro white trash kastu.
Teniska nebo nikáb
„Venku“ už se pozvolna mění úzus týkající se úboru na červený koberec a boty jsou hlavním jablkem svárem. S podpatky bylo mrzení na festivalu v Cannes v roce 2015, kdy byly některé ženy vykázány z červeného koberce pro nedodržování podpatkového diktátu. Tohle nařízení pak zesměšnila herečka série Twilight Kristen Stewartová, která se tam v roce 2018 prošla bosky. Na karlovarském festivalu zatím žádný odboj vidět není, na to je stále ještě hodně provinční.
Serena Williamsová na svatbě prince Harryho a Meghan také vytáhla na odpolední afterparty tenisky, což by ještě před deseti lety bylo něco jako přijít tam v nikábu.
Na internetech se to hemží blogy typu Ráda nosím korzet a jsem hrdá feministka. Náhoda? Nemyslím si.
Co ale znamenají tyto západní výstřelky jako posvěcení pohodlné obuvi pro nás, divačky filmu Bota jménem Melichar? Hlavně to, že vzít si v létě do kanceláře korkáče, pokud nejsou od bláta, není hřích. A že podpatky si sice vzít můžete, ale nenosí je už ani Victoria Beckhamová, které se za léta prochozená na čtrnácticentimetrových šteklích zbortila klenba, tudíž na sebe tuto oběť nemusíte vzít ani vy.
A pokud jste fanynkou podpatků, není to v dnešním světě, který svým relativismem spěje k záhubě, důvod k tomu, abyste se nemohla nazývat emancipovanou. Na internetech se to hemží blogy typu Ráda nosím korzet a jsem hrdá feministka. Náhoda? Nemyslím si.
Bez zmínky není ani to, že podpatky, které byly např. na dvoře Ludvíka XIV. nošeny jako symbol mužnosti, začínají znovu ničit chodidla i mužům, byť k nám asi tento trend, díky kterému by praskla žilka Václavu Klausovi ml., dopluje se zpožděním. V roce 2018 vytvořil italský designér Francesco Russo genderově neutrální kolekci jehlových bot v italských velikostech 35 až 45. „Není to polemika, není to politické,” řekl Russo pro Vogue. „Je to prostě tím, jak se společnost vyvíjí.”
Kolekce se ihned vyprodala a firma elegantní boty velikosti menší pramice zařadila do své stálé nabídky.
