Jak vznikaly brýle pro první českou prezidentku

„V době vzniku těchto řádek nejste v úřadu, nejste zvolena, zatím jste neprošla ani prvním ani druhým kolem voleb, nepsalo se o Vás v novinách, neproběhla Vaše kampaň, dokonce není ani známa Vaše tvář. Věřte ale, že na Vás myslíme už delší čas. V našich přáních a snech jste.“ Píše se v otevřeném dopise adresovaném budoucí české prezidentce, který je součástí projektu designérů Anastázie a Pavla Kahotski.

Obroučky Láska, Moudrost, Spravedlnost, Statečnost, Umírněnost. Každé brýle jsou originál. Na konci stranic jsou dva zirkony značky Preciosa. Cena 16 000 – 18 000 Kč. Studio Nastassia Aleinikava.

Foto: Vojtěch Veškrna

Tváří a múzou projektu Brýle pro prezidentku, o kterém si můžete přečíst více v tištěném speciálu Heroine Prezidentky, se stala spisovatelka Denisa Haubertová Šedivá. Zeptaly jsem se jí, jaké pro ni bylo vžít se do role prezidentky.

Denisa Haubertová Šedivá: Byl to krásný projekt. Nastassja Aleinikava a Pavel Kahotski jsou mí dlouholetí přátelé, já i můj manžel nosíme jejich brýle a moc mě potěšilo, že mi nabídli možnost vcítit se na chvíli do mysli prezidentky.  

Když jsem při prvním focení se skvělým fotografem Vojtou Veškrnou stála na Hradčanském náměstí a dívala se na Pražský hrad v celé jeho kráse, sevřelo se mi srdce lítostí. Osobní, spojené s tím, že se znovu stěhujeme po krátké době do zahraničí a tohle krásné město opustíme; ale hlavně nad tím, kdo sedí na Hradě. Ten, jehož jméno ani nechci vyslovit, ten, kdo rozsévá nenávist, prohlubuje propasti mezi lidmi a rozděluje českou společnost?

Na vlnách strachu a nedůvěry

Uprostřed covidových vln, v krizi, jejíž důsledky budeme ještě dlouho pociťovat, nemáme nikoho, kdo by nás povzbudil, kdo by nám dal naději, komu bychom věřili. To je to, co společnost v těžkých časech od prezidenta obvykle očekává. Pochopení, podporu, útěchu a naději. Že bude morální autoritou, bude stát za lidmi, bude chápat jejich problémy a povzbudí je. Protože mu nepůjde o vlastní ego, otevřené staré rány, pomsty, manipulace a osobní přízračné zahraniční i vnitropolitické zájmy, ale o zájem veřejný. O blaho nás a naší země. 

Poslední dva prezidenti byli bohužel ve vleku vlastních eg. Byli to bezskrupulózní muži starých (ne)pořádků, rozfoukávající plamen závisti a nespokojenosti celá dvě desetiletí. Nezacelovali, naopak tříštili. Nebylo to tak těžké. Stále máme v paměti komunismus, který v nás zanechal hluboké otisky, šrámy na duších. Železnou oponu v našich myslích. Živí ji strach, strach z neznámého, obava o vlastní bytí, pozorování sousedovy domácnosti, porovnávání se. Sice slábne, ale zároveň se předává dál, z generace na generaci.

Současná chaotická situace tomu nahrává. Nedůvěřujeme státu, který v krizi žalostně selhává, protože je obsazen těmi, kteří jsou hnáni pouze touhou po moci a majetku. Rozhodují na základě momentálního vrtkavého rozpoložení voličů, nikoli koncepčně a s jasně danými prioritami. Máme strach o své existence a nemůžeme se spolehnout na stát, protože se nenápadně rozkládá. A na jeho špičce není nikdo, ke komu bychom se odvolali. Kdo by nám dodal odvahu a víru v budoucnost.

Čas na změnu

Nastal čas na změnu. Generační a možná i genderovou. Za covidové krize se v Evropě ukázalo, že země se ženami ve vedení státu lépe zvládají krizi. Proč? Mají pochopení? Empatii? Nejsou odtržené od reality? Jsou více zaměřené na spolupráci než na prosazení vlastního názoru? Naslouchají odborníkům?

Pojďme si tedy zkusit představit, že naší příští hlavou státu bude žena. Žena, které půjde o blaho lidí a země, a ne o vlastní prospěch, vnímajíce prezidenství jako službu, a ne mocenskou výsadu. Žena, která má naprosto jasno v základním směřování naší země. Je na ni a na její kulturu hrdá, ale uvědomuje si zároveň, že naše odpovědnost není jen za stav našeho sousedství, naší země, ale i za Evropu a svět; přirozeně v sobě spojuje vlastenectví se samozřejmým evropanstvím. Žena otevřená, ekologická, tolerantní a vnímavá. Zkrátka žena, s jejímiž hodnotami se můžeme ztotožnit, která bude každý den v prezidentském úřadu prokazovat odvahu tyto hodnoty chránit, svým konáním za ně osobně ručit.

Projekt Brýle pro prezidentku je postaven na pěti ctnostech, které by měla prezidentka mít. Čtyři z nich jsou klasické antické – spravedlnost, moudrost, umírněnost a statečnost. Pátou je láska. Ano. Myslím, že by měla mít nade vše ráda lidi a naši zemi. Ne lidi jako voliče a výtah k moci, ne tuto zemi jako prostředek k získání bohatství. Měla by zacelovat rány, které napáchaly minulé režimy, poslední vlády i prezidenti a v neposlední řadě dlouhá pandemie. Musí mít jistě ráda i sama sebe; ale nikdy na úkor veřejného zájmu.

Abecedář hodnot

Dlouhé roky jsem v zahraničí pracovala na ilustrovaném česko-anglickém abecedáři Česka ABCZ aneb H jako Havel. Hodně jsem při skládání mosaiky naší kultury uvažovala a pátrala po české identitě. Jací vlastně jsme a proč? Odkud přicházíme? Jaké klíčové události nás formují? Nakonec si myslím, že kniha vypovídá nejen o těchto událostech, osobnostech, místech, ale také o mně. Hodnoty, které z ní plynou, jsou jasné.

Třeba by naší možné budoucí prezidentce mohla knížka posloužit jako návod k ujasnění si vlastních hodnot ve vztahu k Česku. Jaké je a jaké by ho chtěla mít? A možná by nám takové osobní ABCZ složené z jejích postojů mohla předložit při vstupu do voleb. A také dokazovat konkrétními činy, že to myslí vážně.