Naprosté selhání. Ministerstvo ženy dál traumatizuje, hodnotí právnička proces odškodňování za sterilizace
Ombudsman začátkem října veřejně napomenul Ministerstvo zdravotnictví v souvislosti s procesem odškodňování protiprávně sterilizovaných žen, především Romek. Liga lidských práv, která řadu těchto žen zastupuje, odhalila aktuální čísla. Vypovídají mimo jiné o tom, že odškodnění zatím nedostala ani polovina žadatelek, jejichž případ byl uzavřen. Právnička organizace Sandra Pašková, která je současně spoluautorkou platného zákona o odškodňování, považuje přístup ministerstva za naprosté selhání.
Ombudsman nedávno ve své zprávě pokáral Ministerstvo zdravotnictví, které má na starosti proces odškodňování protiprávně sterilizovaných žen. Co mu vytýká?
Zpráva ombudsmana je velmi komplexní. Vytýká ministerstvu mnoho věcí, které by se daly shrnout do škatulky „nezákonný postup“. Jsou obrovské průtahy – lhůta na vyřízení žádosti o odškodnění je šedesátidenní, naše žadatelky běžně čekají rok. To vše je umocněno tím, že žadatelky jsou ženy vyššího věk, a v ne moc dobrém zdravotním stavu. A také do toho vstupuje jejich socioekonomická situace. Ty ženy to stojí mnoho sil, které nemají, jelikož řeší problémy každodenního bytí. Zároveň očekávají, že ministerstvo bude hrát fair play podle pravidel, která byla nastavená.
Když s nimi mluvíme, logicky se nás ptají, za jak dlouho to bude. Pak jsou oprávněně překvapené z toho, že se neděje nic. Uplyne půl roku a ony nemají žádné zprávy. Občas to vede dokonce k tomu, že začnou zpochybňovat i naši práci. Ptají se nás potom, zda jsme to opravdu poslali a zda jim to můžeme nějak dokázat. Ministerstvo nám to moc neulehčuje. Opakovaně se nám stalo, že jejich infolinka našim klientkám sdělila, že tam žádný spis s jejich jménem nemají. Ony nám pak volají a brečí do telefonu, že jsme je podvedli, že se odškodnění nikdy nedočkají. Evidence ministerstva je tak špatná, že se tohle skutečně děje. Důvěra je pak narušena nejen vůči státu, ale i vůči pomáhajícím organizacím. To je první problém.
A ten druhý?
Ministerstvo nerespektuje cíl zákona, který měl odškodnit všechny oběti včetně těch, které se ocitly v důkazní nouzi. Když jsem ten zákon psala, myslela jsem na to, že důkazní nouze zkrátka bude. Stát totiž strašně otálel s přijetím zákona a u řady žen tak došlo ke skartaci zdravotnické dokumentace. Ta tradičně slouží jako důkaz v medicínských sporech. My jsme věděli, že nastane problém v případě nemocnic, kde došlo ke skartaci po zákonné lhůtě, ale i u nemocnic, které takovou dokumentaci skartovaly nezákonně.
