Pohádka o Theodoře a Nathanielovi. Příběh trans páru, který svou lásku pěstuje na exotické farmě
Za devatero horami a devatero řekami, na kopečku obklopeném divokou džunglí a mlhou, žila královna Theodora. Měla sto devadesát dva centimetrů a tuze ráda nosila rudé lodičky velikosti čtyřiačtyřicet. Ve svém zámku nežila sama. Po jejím boku oddaně stál švarný jinoch Nathaniel. Při svých sto padesáti čtyřech centimetrech sahal královně Theodoře po prsa, nebránil tak jejímu výhledu ze zámku na celé království uprostřed Kostariky, kam společně uprchli před nájezdy nenávistných barbarů.
Sedím v malém modrém džípu a brázdím křivolaké silničky kostarických hor a kopců asi hodinu autem od San José, hlavního města středoamerické Kostariky. Podél cesty se tyčí vzrostlé stromy zdejší džungle, mezi nimi visí liány a sem tam nad kapotou proletí pestrobarevný pták, který ve všudypřítomné zelené působí jako zjevení. Když dorazím na místo určení, vidím jen malou polní cestu do svahu. Valí se přes ni hustá mlha. „Jsem tady,“ píšu zprávu. „Pojeď nahoru. Zastav před branou. Chytím psy,“ přijde obratem odpověď. Plním instrukce a vydávám se po polní cestě. Náhle se mlha rozestoupí. Spatřím pletivovou bránu a za ní stojí. Majestátní dáma s dlouhými blond vlasy – v kraťasech, proděravělém bavlněném triku a zástěře potřísněné krví. Výjev jak z béčkového hororu. V každé ruce pevně svírá obojek jednoho obřího psa. „Vím, jak to vypadá, ale neboj se. Pes si natrhl ucho, tak jsem celá od krve,“ volá na mě na vysvětlenou, jen co otevřu dveře auta. Smráká se. Popadnu tedy svůj batoh a vcházím prosklenými šoupacími dveřmi rovnou do domu.
