V odškodňování protiprávně sterilizovaných žen ministerstvo selhává. Místo 60 dnů čekají rok i déle

Lhůta na vyřízení žádosti o odškodnění je podle zákona šedesátidenní. Ženy, kterým organizace Liga lidských práv pomáhá, ale na vyjádření běžně čekají rok. „Uplyne půl roku a ony nemají žádné zprávy. Občas to vede dokonce k tomu, že začnou zpochybňovat i naši práci. Ptají se nás potom, zda jsme to opravdu poslali a zda jim to můžeme nějak dokázat. Ministerstvo nám to moc neulehčuje. Opakovaně se nám stalo, že jejich infolinka našim klientkám sdělila, že tam žádný spis s jejich jménem nemají. Ony nám pak volají a brečí do telefonu, že jsme je podvedli, že se odškodnění nikdy nedočkají. Evidence ministerstva je tak špatná, že se tohle skutečně děje. Důvěra je pak narušena nejen vůči státu, ale i vůči pomáhajícím organizacím,“ vysvětluje Pašková v rozhovoru pro Heroine.cz.

Dalším problémem je, že mnoho žen bylo ke sterilizaci nuceno v období minulého režimu a nemají k tomu dostatečné důkazy. Nemocnice záznamy skartovaly, někdy po povinné lhůtě, jindy podle Paškové i před ní. „Stejně jako u diskriminace vycházíme z paradigmatu, že se už prokázalo, že v Česku byly romské ženy systémově sterilizované. Také soudy potvrdily, že pokud žena dokumentaci nemá, může předložit i jiné důkazy, které mají zpravidla nižší průkaznost, ale v kombinaci s prokázanou systémovostí sterilizací postačí. A je na ministerstvu, aby prokázalo, že se tak nestalo,“ uvádí Pašková.

„Když se podívám na soudní případy, které se odvolávaly vůči zamítavému rozhodnutí ministerstva, vidíme u žadatelek 89% úspěšnost. U Nejvyššího správního soudu se bavíme o sto procentech. To myslím dobře ukazuje, že skutečně nejde o aktivistickou kritiku ministerstva, ale o oprávněnou odbornou kritiku,“ dodává právnička pro Heroine. O odškodnění za nezákonné sterilizace požádalo dodnes na dva tisíce žen, ministerstvo jich stihlo vyřídit 1381.