Oplzlé komentáře o svých prsou slýchá řada žen už od dětství. Proč má i právo na názor své hranice

Zavřete oči a představte si na chvíli svět, kde nikdo nespílá Aleně Schillerové za její kila navíc a herečce Veronice Arichtevě za její ňadra. Svět, kde vzhled druhého prostě není téma. „Jak se vám představa světa bez nevyžádaných komentářů líbí? Bylo by vám v něm o něco příjemněji? Možná si říkáte, že hodnotit něčí vzhled je přece přirozené. Máme právo na názor, na to, aby se nám něco líbilo a něco jiného naopak nelíbilo. Samozřejmě že máme. Ale problém tkví v tom, že pro spoustu lidí mít právo na názor a osobní vkus rovná se mít právo na veřejné nevyžádané a často dehonestující komentáře,“ píše publicistka Kateřina Paterová ve svém textu s titulkem Mohla bych si tu někde odložit prsa? 

Mimochodem právě ženská prsa jsou častým námětem necitlivých poznámek a začíná to už v dětském věku, jak během diskuse Může být feministka sexy? vzpomínaly zúčastněné hostky. Novinářka Silvie Lauder jako dívka dospívala rychle, už v jedenácti letech měla ženské proporce, a vzbuzovala tak mužskou pozornost. „Podle Silvie Lauder sexualizované ženy dostávají vzkaz: měly by být za tuto nevyžádanou pozornost přece rády. A pokud jim to vadí, tak jim tím pádem vadí být ženou. Ještě nemáte ani občanku, ale už začínáte nenávidět svoje tělo nebo nějakou jeho partii. Kdyby nevypadala tak nebo onak, okolí by vás nechalo na pokoji,“ píše Paterová.

Ani to, že vás lidé „nezhejtí“, nýbrž váš vzhled ocení, není automaticky v pořádku. Zní to už příliš složitě? Pak je tu jednoduché „pravidlo pěti vteřin“, které zní – nekomentujte na druhém nic, co nemůže do pěti vteřin změnit. Jak si to v praxi představit? A k jakému uvědomění u muže může vést návštěva gay baru? Celý článek si můžete přečíst na webu Heroine.cz.