Mohla bych si tu někde odložit prsa? Pravidlo pěti vteřin pochopí i děti ve školce

Zasněte se spolu se mnou a představte si svět, v němž se veřejně nehodnotí vzhled ostatních lidí. Nikdo nekomentuje zuby Danuše Nerudové, kila Aleny Schillerové, prsa herečky Veroniky Arichtevy nebo to, jestli právnička Lucie Hrdá má s kým spát, nebo ne. Protože komentáře některých uživatelů sociálních sítí, že určitě „nemá nikoho, kdo by ji vo­*íchal“, jsou zase jen snahou útočit na její vzhled a tím implicitně na její práci, tedy boj proti sexualizovanému a domácímu násilí. Autoři těchto slovních výpadů se uchylují k argumentačnímu faulu, tzv. argumentum ad hominem. Když chcete shodit oponentovy názory, kritizujte jeho osobní charakteristiky, které ovšem s jeho postoji nemají co dělat. Jde také o jeden z projevů demagogie.

Jak se vám představa světa bez nevyžádaných komentářů líbí? Bylo by vám v něm o něco příjemněji? Možná si říkáte, že hodnotit něčí vzhled je přece přirozené. Máme právo na názor, na to, aby se nám něco líbilo a něco jiného naopak nelíbilo. Samozřejmě že máme. Ale problém tkví v tom, že pro spoustu lidí mít právo na názor a osobní vkus rovná se mít právo na veřejné nevyžádané a často dehonestující komentáře směrem k ostatním.